Subscribe
Italská premiérka Giorgia Meloniová prohlásila, že s Donaldem Trumpem souhlasí v otázce Venezuely, ale nesouhlasí s ním v otázce Grónska. V obou případech její názor sdílím. My na Islandu jsme nejbližšími sousedy Grónska a já sám jsem o tomto výjimečném ostrově něco málo anglicky napsal: článek o diskusi ve Spojených státech v roce 1867 o koupi Grónska a Islandu a krátký životopis dobrodružné Islanďanky Gudrid Thorbjornsdcery, která se na konci desátého století vydala se svým otcem do Grónska a poté se svým manželem do Severní Ameriky. Záznamy o našem sousedovi by měly být uvedeny na pravou míru.
1815: Grónsko připadá Dánsku
Grónsko bylo osídleno z Islandu v roce 985. Osadníci vytvořili malé zemědělské komunity na jihozápadní straně ostrova. V roce 1000 přijali křesťanství a v roce 1261 přísahali věrnost norskému králi. Na počátku 15. století však Islanďané a další Evropané ztratili s Grónskem kontakt. Komunity zanikly, možná v důsledku globálního ochlazení, nebo je možná zničili Inuité migrující ze Severní Ameriky ve čtrnáctém století. Když počátkem osmnáctého století dorazili norští a dánští misionáři, našli jen několik Inuitů.
Dánský král byl v té době zároveň králem Norska, a tedy i králem norských držav v severním Atlantiku, včetně Grónska. V napoleonských válkách se však ocitl na špatné straně a v roce 1814 musel Kielskou smlouvou postoupit Norsko Švédsku. Švédský vyjednavač v Kielu zřejmě nevěděl, že severoatlantické ostrovy byly dlouho poddanými norského krále. Byla to však pravděpodobně Velká Británie, která tento výsledek přivodila: Chtěla, aby královské námořnictvo ovládlo severní Atlantik, takže slabá mocnost, jako je Dánsko, byla výhodnější než silnější, jako je Švédsko-Norsko.
1940: Američané získávají kontrolu nad Grónskem
V roce 1867, poté, co Spojené státy koupily od Ruska Aljašku, chtěly od Dánska koupit také dánskou Západní Indii. Kongres obchod se Západní Indií odmítl. Expanzivní ministr zahraničí William Seward nechal připravit také zprávu o koupi Grónska a Islandu od Dánska, ale Kongres se jakémukoli nápadu koupit bezcenné grónské ledovce a islandské gejzíry vysmál.
Na počátku 30. let 20. století si Norsko činilo nárok na východní Grónsko, ale Mezinárodní soudní dvůr v Haagu rozhodl, že Dánsko má na základě Kielské smlouvy z roku 1815 svrchovanou moc nad celým Grónskem. Norsko toto rozhodnutí přijalo. Na jaře 1940 nacisté Dánsko obsadili. Dánský velvyslanec ve Washingtonu Henrik Kauffmann však odmítl uznat jejich autoritu. Jednou rukou umožnil Spojeným státům zřídit v Grónsku vojenské základny, které tak byly během války fakticky pod kontrolou Američanů. Dánská vláda ostře protestovala, Kauffmanna odvolala a obvinila ho z vlastizrady. Kauffmann i americká vláda to ignorovali. Po porážce nacistů byl ovšem rozsudek nad Kauffmannem zrušen.
Od samovlády k nezávislosti
Brzy po skončení války americká vláda tajně navrhla, že Grónsko od Dánska odkoupí. Nabídka byla odmítnuta, ale Dánsko povolilo Spojeným státům, aby si v Grónsku ponechaly vojenské základny. Během studené války bylo v Grónsku několik amerických základen, nyní je zde pouze jedna. V roce 2009 získalo Grónsko samosprávu, přičemž Dánsko si ponechalo kontrolu nad zahraničními záležitostmi.
Dalším logickým krokem je, aby se Grónsko stalo nezávislým a suverénním státem a sjednalo obrannou smlouvu se Spojenými státy, případně uzavřelo personální unii s dánským králem a zachovalo si členství v Severské radě. To by mělo být přijatelné jak pro Spojené státy, tak pro Dánsko a především pro Gróňany. Grónsko jim patří.