Arktida již není pouhou rozlehlou ledovou plochou s úchvatnými krajinami a křehkými ekosystémy. Dnes představuje jednu z nejcitlivějších arén mezinárodní soutěže, kde se ekonomické zájmy, vojenská bezpečnost a změna klimatu stále více prolínají. Ve srovnání s přístupem z roku 2021 představuje nová strategie Evropské unie pro tento region významný posun v pohledu na věc: vedle ochrany životního prostředí nabývají na významu otázky jako obrana, kontrola infrastruktury a evropská strategická autonomie. Situace je obzvláště složitá i z klimatického hlediska. Arktida se otepluje přibližně čtyřikrát rychleji než je globální průměr, což narušuje přírodní rovnováhu a podněcuje zájem o obchodní trasy a dostupné zdroje. Kromě toho v arktických oblastech Dánska, Finska a Švédska žije více než 500 000 občanů EU. Evropská přítomnost v tomto regionu tedy není motivována pouze geopolitickými úvahami; přímo se týká bezpečnosti a blahobytu místních komunit.
MEZINÁRODNÍ NAPĚTÍ MĚNÍ EVROPSKÉ PRIORITY
Posilování ruské vojenské přítomnosti je hlavním faktorem, který tlačí Brusel k asertivnějšímu přístupu. Znovuotevření základen ze sovětské éry, testování nových zbraní, vpády dronů, rušení systémů GPS a potenciální sabotážní akce proti podmořským kabelům – to vše vyvolává v Evropě obavy. Situaci ještě zhoršuje rostoucí ekonomický a politický vliv Číny, která se snaží upevnit svou roli v regionu. Nejistotu do transatlantických vztahů vnesly také předchozí výroky Donalda Trumpa ohledně Grónska, které znovu roznítily debatu o suverenitě tohoto ostrova, autonomního území v rámci Dánského království. Následně Kodaň dosáhla dohody s Washingtonem, která Spojeným státům zaručuje vojenskou přítomnost a zároveň zachovává autonomii Grónska. Dřívější výroky Donalda Trumpa ohledně Grónska znovu roznítily debatu o suverenitě tohoto ostrova, který je autonomním územím v rámci Dánského království. Následně Kodaň dosáhla dohody s Washingtonem, která Spojeným státům zaručuje vojenskou přítomnost a zároveň potvrzuje dánskou suverenitu a princip grónského sebeurčení.
NÁMOŘNÍ OBRANA A PRŮMYSLOVÁ KAPACITA
S cílem řešit nové zranitelnosti se EU snaží posílit dohled nad námořními aktivitami prostřednictvím „centra námořní bezpečnosti“, jehož úkolem bude také sledování takzvané „stínové flotily“ Ruska. Doplňkem k tomu je satelitní systém IRIS² Arctic Connectivity, jehož cílem je podporovat veřejnou komunikaci, posílit dohled a zajistit včasné odhalování potenciálních hrozeb. Další zásadní otázkou jsou ledoborce, které jsou nezbytné pro operace v náročných arktických vodách; Evropa v současné době nedisponuje dostatečnou kapacitou k uspokojení nově vznikajících strategických požadavků. Založení „Aliance EU pro průmyslové námořní hodnotové řetězce“ má pomoci zmapovat evropské výrobní potřeby a kapacity a zároveň vyhodnotit potenciál pro společné zadávání veřejných zakázek a sdílení zdrojů. Mezi zvažované možnosti patří pokročilé pohonných systémy, jako je například jaderný pohon.
PODMOŘSKÉ KABELY A DIGITÁLNÍ AUTONOMIE
Bezpečnost Arktidy závisí také na infrastruktuře, která je sice méně viditelná, ale přesto zásadně důležitá: na podmořských kabelech, které přenášejí data a zajišťují komunikaci. V severním Atlantiku se nachází přibližně sedmnáct takových kabelů, přičemž tuto síť výrazně ovládají velcí američtí operátoři. Jejich ochrana se stala strategickou prioritou, protože jakékoli narušení by mohlo ohrozit ekonomické služby, komunikaci a národní bezpečnost. V této souvislosti se projekt „Pan-Arctic Cable“ snaží vybudovat bezpečné, autonomní podmořské spojení mezi Grónskem a Evropou s možností budoucího rozšíření do Kanady, Japonska a Jižní Koreje. EU již vyčlenila 107 milionů eur na připojení Grónska, a to na základě dřívějších návrhů, jako je například „Far North Fibre“. Celkový obraz doplňuje Arctic Cable Hub, jehož úkolem je koordinovat monitorování, ochranu a opravy kabelů mezi zeměmi Evropské unie, Norskem a Islandem.
DOPRAVA, ZDROJE A ENVIRONMENTÁLNÍ OMEZENÍ
Tato strategie zahrnuje také rozvoj pozemní infrastruktury, včetně podpory železničního projektu „Rail Nordica“. Evropa zároveň usiluje o využití kritických surovin a příležitostí, které skýtají obnovitelné zdroje energie – obojí je zásadní pro energetickou transformaci i pro snížení strategické závislosti. Tento cíl však naráží na jasné environmentální omezení: žádné těžební činnosti nesmějí narušit ekologickou rovnováhu Arktidy. Ropa, plyn a uhlí musí zůstat v zemi. Výzva proto spočívá ve sladění průmyslové autonomie a bezpečnosti dodávek s ochranou vysoce zranitelného ekosystému.
DIPLOMACIE A SPOLUPRÁCE: NEUSTÁLÉ ÚSILÍ
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a vysoký představitel Kaja Kallas zdůraznili nutnost přizpůsobit evropskou politiku tak, aby reagovala na nově vznikající hrozby, a to posílením přítomnosti EU v Arktidě a spoluprací s partnery sdílícími stejné hodnoty, včetně Kanady, Norska, Islandu a Spojených států. Budoucnost tohoto regionu bude tedy záviset na schopnosti najít rovnováhu mezi odstrašováním, mezinárodní spoluprací a ochranou životního prostředí. Pro Brusel není výzvou pouze udržet si přítomnost na strategickém území, ale také prokázat, že bezpečnost a udržitelnost mohou jít ruku v ruce – a to i v rámci jedné z nejkomplexnějších geopolitických oblastí na planetě.