Důležitost konzistence

V sobotu 7. října 2023 v 6:30 hodin začne z pásma Gazy prudký a náhlý útok na Izrael. Provádí ji palestinská islámská teroristická skupina Hamás, která útočí na Izrael z Pásma Gazy. Na izraelského nepřítele bylo vypáleno téměř 5 000 raket, kromě toho došlo ke stovkám výbuchů a přiletěly desítky ozbrojenců na rogalech. Útok si vyžádal dramatické oběti. V Izraeli je hlášeno nejméně 900 mrtvých, více než 2500 zraněných a více než 800 pohřešovaných. Tyto údaje jsou neustále aktualizovány a zahrnují mnoho lidí, které Hamás vzal jako rukojmí. Izrael reagoval bombardováním pásma Gazy. Izraelská vláda oficiálně vyhlásila válečný stav, povolala tisíce záložníků a připravila se na pozemní útok, vyhlásila „totální obléhání“ Gazy a odřízla ji od vody, potravin, paliva a elektřiny.

Izrael rovněž oznámil zahájení úplné evakuace Izraelců žijících ve městech poblíž hranic s Gazou. Oběti utrpěli také Palestinci, kteří po kobercovém bombardování Izraele a vyslání tanků do Pásma zahynulo přibližně 700 lidí a více než 3700 jich bylo zraněno.

Dalším problémem, který je třeba vzít v úvahu, je braní velkého počtu lidí jako rukojmí Hamásem, který odvádí muže, ženy a děti od jejich rodin, zavazuje jim oči a svazuje ruce. Dokonce zašli tak daleko, že je ukrývají v odlehlých oblastech. Podle posledních zpráv bylo uneseno a zajato více než sto izraelských civilistů, které teroristé z Hamásu zřejmě hodlají použít jako skutečnou vyjednávací kartu. Rizikem je samozřejmě to, že rukojmí budou brzy zabiti, nebo ještě hůře, že budou použiti jako lidské štíty, aby Izrael odradili od strašlivého pozemního útoku, který již ohlásil.

Je nezbytné pochopit příčiny, které vedly ke krvavým a tragickým událostem posledních dnů. K tomu je třeba udělat krok zpět do historie a zdůraznit některé milníky v izraelsko-palestinských vztazích. Prvním je dlouhý proces, který vedl k podpisu slavných dohod z Osla v roce 1993 izraelským premiérem Jicchakem Rabinem a palestinským premiérem Jásirem Arafatem. Při této příležitosti OOP uznala právo Izraele na existenci a Izrael uznal OOP jako zástupce palestinského lidu. Milník dosažený po desetiletích krvavých a násilných bojů za cenu nevinných životů. O třicet let později, kdy došlo k eskalaci různých nepřátelských akcí, které nikdy zcela nepolevily, však byla stejná práva na existenci zpochybněna a znovu se dostala do centra konfliktu.

Říjnový útok také zpochybnil takzvané Abrahámovské dohody podepsané v roce 2020, jejichž cílem bylo díky přímluvě Spojených států amerických dosáhnout normalizace diplomatických vztahů mezi Saúdskou Arábií a Izraelem a které měly být rozšířeny i na Bahrajn, Maroko a Súdán. Důvody útoku na Izrael byly údajně uvedeny ve jménu osvobození islámských svatých míst a nezávislosti palestinských území.

Fakta však ukazují, že palestinské nároky jsou jiné než národní. Ve skutečnosti se jedná spíše o fundamentalistický islámský nárok než o územní. Útok ve skutečnosti provedl Hamás, palestinská islámská extremistická organizace, kterou Izrael, Evropská unie a Spojené státy považují za teroristickou.

Hamás byl založen v roce 1987 pod tlakem první intifády právě proto, aby prostřednictvím teroristických činů bojoval proti státu Izrael, k jehož zničení stále vyzývá. V průběhu času také provedla řadu sebevražedných atentátů proti civilistům a od roku 2011 několikrát zaútočila raketami na Izrael. Jednou z výsad Hamásu je návrat Palestiny do stavu před kolonizací a vytvoření palestinského státu. Útok Hamásu nepochybně posune blízkovýchodní konflikt do nové fáze a zvrátí pokrok, kterého bylo v průběhu let dosaženo na cestě k míru a normalizaci situace v blízkovýchodním regionu. Je také vážnou otázkou, zda se další proudy, jako je libanonský Hizballáh nebo tvrdý Írán, nerozhodnou zasáhnout, což by situaci ještě zhoršilo a přivedlo ji do ještě kritičtějšího stavu.

Zdá se, že v tomto složitém geopolitickém scénáři je úloha mezinárodního společenství zásadnější než kdy jindy. Společenství, které bohužel nedokázalo palestinskému uzlu věnovat patřičnou pozornost, v některých aspektech situaci zanedbalo a dnes zažívá naprostou nestabilitu, válku a další stavy, za které Izrael osobně platí nepřijatelnou cenu. Nyní je tedy čas projevit veškerou potřebnou solidaritu hmatatelným a účinným způsobem a postavit se na stranu těch, kteří si to zaslouží. Nyní je čas experimentovat s novými způsoby míru, zaujmout jiný přístup k mírotvorbě než v minulosti, zejména neopouštět národy žijící v této tragické situaci. Evropská unie musí především zaujmout pevný a jasný postoj, bez váhání a obav.

Musí tak učinit co nejdříve, protože jedině tak lze vyslat jasný signál na mezinárodní úrovni. Musí tak činit tím spíše, že se vyznačuje více než několika váháními a rozpory. Evropské společenství, bez ohledu na postoje jednotlivých členských států, nebylo od počátku příliš jednotné. Ve skutečnosti se v EU stalo to, že během několika hodin vyjádřili různí zástupci evropských institucí nejednoznačné postoje k izraelsko-palestinskému konfliktu. V pondělí 9. října během ministerského zasedání oznámil komisař EU pro sousedství Olivér Várhelyi, že blok pozastavil svou pomoc Palestině bez předchozí konzultace s předsedkyní Komise Ursulou von der Leyenovou.

O několik hodin později zároveň vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředseda Evropské komise Josep Borrell prohlásil, že Izrael má právo se bránit, ale v rámci mezinárodního práva, a dodal, že EU souhlasila se zachováním pomoci Palestincům: „150 000 lidí je vnitřně vysídleno a lidská situace je strašná. Musíme tedy dávat více, ne méně, více. Ve středu 11. října se však do věci vložila i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a zaujala jiné stanovisko, možná tvrdší než odsouzení Hamásu a proizraelská podpora, ale ne zcela transparentní.

Ve skutečnosti prohlásila rozhodně následující: „Musíme si ujasnit definici tohoto druhu hrůzy. Je to terorismus. A je to válečný akt. Byl to nejhorší útok uvnitř Izraele od vzniku státu. A na to lze reagovat jen jedním způsobem. Evropa stojí na straně Izraele. A plně podporujeme právo Izraele na obranu.“ A dodal, že „je to tragédie pro Izrael, pro židovský národ a také pro Evropu“, a proto „Evropa stojí při Izraeli. Evropa stojí při našem příteli a partnerovi“. Zároveň však uvedla, že „naše humanitární podpora palestinskému lidu není zpochybňována“. Taková nejednoznačnost ze strany evropských institucí nemůže a neměla by být akceptována. Především proto, že, jak jsme se poučili z války na Ukrajině, svět nemůže žít a přežít, pokud je dovoleno a tolerováno právo silnějšího než právo spravedlnosti. Nemůžeme ztrácet čas a váhat, protože jak nás poučila nedávná minulost, nerozhodnost vede pouze k prohlubování konfliktů a zhoršování situace zúčastněných národů. V latině existuje Ciceronův výrok: „Historia magistra vitae“, což znamená, že historie je učitelkou života. Pokud tomu tak skutečně je, měli bychom se poučit z historie, zejména z krize v Rusku a na Ukrajině, a více si uvědomit, že jediným a nejsilnějším nástrojem je důslednost, takže od samého počátku musíme zaujmout jasný a pevný postoj, abychom co nejrychleji poskytli veškerou potřebnou pomoc a bez váhání a strachu rozhodně odsoudili provedené teroristické útoky.