Subscribe
Během sicilského víkendu 17.–19. července se uskuteční jedna z nejočekávanějších událostí tohoto léta – Evropské dny povědomí: Bezpečnější Středomoří pro silnější Evropu –, která se bude konat v Katánii a Palermu, klíčových městech největšího a nejidylečtějšího ostrova ve Středomoří. Členové italské vlády, poslanci Evropského parlamentu, národní zákonodárci z několika evropských zemí, nejvyšší představitelé sicilské místní samosprávy, stejně jako novináři a zástupci různých institucí a think-tanků se sejdou, aby diskutovali na jednom z těch míst v Evropě – a nejen tam –, která vám navždy utkví v paměti. Jako krásný sen, který byste si přáli, aby nikdy neskončil.
Nejen nádhera jedinečných krajin a úchvat starověkých památek a mozaik, ale především autentický zážitek toho, co tento svět představuje – skutečnou baštu evropské identity, klasické krásy a křesťanské víry, místo, které dalo vzniknout zázrakům a civilizaci.
Středomořský region představuje nejen živou historii, ale také zásadní varování pro civilizaci; je to jednak silná výzva k návratu k našim kořenům, k přirozenému řádu a k rozumu, a jednak zásadní signál ohledně naléhavé nutnosti reagovat na apokalyptické výzvy naší doby. Jak důležité je, aby byla středomořská oblast bezpečnější, aby se i Starý kontinent mohl stát skutečně bezpečnějším a silnějším – tato otázka jistě vyvolá živé debaty během těchto horkých letních dnů na sicilském pobřeží.
Jednou z netrpělivě očekávaných panelových diskusí v rámci akce v Katánii bude diskuse s názvem „Středomoří jako společné evropské kulturní dědictví“, která se uskuteční v sobotu 18. července dopoledne.
Když mluvíme o kulturním dědictví, jedním z prvních slov, které nám přijde na mysl, je konzervatismus. Je to levice, která rozděluje a škatulkuje, ale některé věci jsou naprosto jasné. Konzervativec, realista, je ten, kdo si cení dědictví, ten, kdo chápe zásadní význam zachování autenticity a hodnot, na nichž byla vybudována civilizace. Progresivista nenávidí dědictví a z hloubi duše pohrdá krásou.
Středozemní moře bylo a zůstává Mare Nostrum, „vlastním“ mořem křesťanského světa; avšak kromě svého jedinečného geografického významu představuje celý středomořský region také bezkonkurenční duchovní bohatství – tisíciletí moudrosti a tvořivosti, trvalé kořeny naší civilizace. Právě tyto kořeny a kulturní tradice se snaží extrémní levice, pseudoliberálové a hyperglobalisté vymýtit nebo alespoň oslabit. Filozofové, sochy, mýty – jedinečné dědictví, které „odvážný nový svět“ již nepotřebuje jednoduše proto, že patří minulosti. Ve jménu utopie, která není o nic méně nebezpečná než utopie marxisticko-leninská, si kultura „cancelování“ klade za cíl vymazat tisíce let intelektuálního vývoje a úspěchů, bez nichž by dnešní civilizace neexistovala.
Jaký to nápadný kontrast mezi rozmanitostí bohatství, které jsme zdědili po Řecích a Římanech, a „rozmanitostí“, kterou dnes přinášejí miliony žadatelů o azyl – „hledajících lepší svět“ v Evropě, která je čím dál tím více vyděšená. Jaký to silný kontrast mezi inovativním duchem našich předků a barbarstvím těch, kteří se snaží znetvořit svět, do něhož vtrhli.
Nesmíme však být příliš optimističtí: středomořské dědictví se nezachová obdivováním antického divadla v Taormině či majestátní Akropole v Aténách, ale důraznou podporou rodin a budoucích generací, pevným vyznáváním naší víry a probouzením národů, které si uvědomily, že není absolutně žádný čas na ztrácení. Návrat k hodnotám znamená neustálý boj o obnovení bezpečnosti tam, kde se zdá, že již neexistuje.
Otázka, kterou bychom si měli položit, zní: Co chceme, aby naše děti zdědily? Krásu, kterou zdědila tato generace, nebo ošklivost a zkázu, kterou přinesli vetřelci?
O tom, co Středomoří přineslo světu v oblasti kultury, umění a moudrosti, bylo napsáno již nespočet stránek. Debata na toto téma – jako například panelová diskuse uspořádaná stranou ECR na Sicílii – však bude vždy velmi vítána.