Subscribe
Konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem se i nadále odvíjí ve dvou úzce propojených rovinách: na jedné straně pokračují vojenské operace; na druhé straně se zintenzivňuje diplomatická aktivita, do níž jsou zapojeny hlavní západní metropole, mezinárodní organizace a strategičtí partneři Kyjeva. V této fázi války se konflikt již neomezuje pouze na bojiště, ale týká se také schopnosti stran upevňovat spojenectví, posilovat ekonomickou podporu a udržovat politický tlak na své protivníky. Ukrajina se v současné době nachází ve zvláště citlivé fázi, v níž je udržení západní podpory stejně zásadní jako vojenská dynamika v terénu. Z tohoto důvodu kyjevské vedení zintenzivnilo diplomatické úsilí s cílem zachovat jednotu svých evropských partnerů a zemí G7, což je považováno za nezbytné pro pokračující odpor proti ruské invazi a pro vytyčení možných budoucích cest k vyjednávání.
STRATEGIE UKRAJINY PRO UPEVNĚNÍ ZÁPADNÍ PODPORY
V posledních měsících se zahraniční politika Kyjeva jasně strategicky zaměřila na posílení koordinace mezi Evropou a Spojenými státy. Prezident Volodymyr Zelenskyj opakovaně zdůrazňoval význam jednoty Západu a soudržnost mezi spojenci označil za jeden z hlavních nástrojů v boji proti ruským ambicím. S ohledem na to se ukrajinské vedení snaží zabránit jakémukoli oslabení mezinárodní fronty podporující zemi. Zvláštní pozornost je věnována jak Evropské unii, tak skupině G7, tedy orgánům, které představují hlavní centra rozhodování o finanční pomoci, vojenské podpoře a ekonomických sankcích proti Moskvě. Strategie Kyjeva vychází ze dvou cílů: na jedné straně zajistit kontinuitu vojenské a finanční podpory nezbytné k udržení válečného úsilí; na druhé straně udržovat vysoký diplomatický tlak na Rusko, aby se případná jednání mohla odehrávat za podmínek příznivých pro Ukrajinu. V této souvislosti Zelenskyj trval na nutnosti současného zapojení Evropy i Spojených států do jakékoli budoucí diplomatické iniciativy, čímž by se zabránilo tomu, aby byl vyjednávací proces řízen jednostranně jedinou mocností nebo malou skupinou aktérů.
SUMMIT G7 A KLÍČOVÁ ROLE ZELENSKÉHO
Významnou součástí ukrajinské strategie je účast Zelenského na summitu G7, který se bude konat ve dnech 15. až 17. června v Évian-les-Bains v departementu Haute-Savoie. Oficiální pozvání adresované ukrajinskému prezidentovi svědčí o snaze hlavních západních ekonomik udržet tento konflikt v centru mezinárodní agendy. Účast ukrajinského lídra nabývá zvláštního politického významu v době, kdy panují rozdíly mezi evropskými vládami a americkým prezidentem Donaldem Trumpem ohledně řešení ukrajinské otázky. Deklarovaným cílem francouzských úřadů je podpořit obnovenou shodu mezi členy G7 v otázce podpory Kyjeva, a to jak v aspektech přímo souvisejících s válkou, tak v těch, které se týkají možných vyjednávacích perspektiv. V rámci summitu je naplánováno zasedání věnované konkrétně posílení mezinárodní jednoty v otázce Ukrajiny a vymezení podmínek pro případný dialog s Ruskem. Tento přístup je plně v souladu s postojem Kyjeva, jehož cílem je zabránit jakékoli roztříštěnosti západní fronty a upevnit koordinovaný přístup mezi spojenci.
EVROPSKÁ PODPORA A ÚLOHA VÝZNAMNÝCH KONTINENTÁLNÍCH MOCNOSTÍ
Závazek Evropy vůči Ukrajině byl rovněž znovu potvrzen prostřednictvím řady setkání na nejvyšší úrovni mezi hlavními představiteli kontinentu. Zejména na nedávném summitu v Londýně se setkal Zelenskyj s představiteli Francie, Německa a Spojeného království. Při této příležitosti Emmanuel Macron, Keir Starmer a Friedrich Merz vyjádřili podporu návrhu Ukrajiny na podporu přímého dialogu mezi Kyjevem a Moskvou, za předpokladu, že se bude konat za aktivní účasti jak Spojených států, tak Evropy. Ukrajina totiž vnímá evropskou politickou podporu nejen jako záruku bezprostřední bezpečnosti, ale také jako nástroj k posílení své vyjednávací pozice vůči Rusku. Další známkou pevnosti evropské podpory byl summit v Tallinnu, kterého se Zelenskyj zúčastnil společně se zástupci severských a pobaltských zemí. Během setkání tyto státy znovu potvrdily svůj názor, že Rusko představuje hlavní hrozbu pro euroatlantickou bezpečnost. Zúčastněné státy rovněž vyzvaly k okamžitému zastavení nepřátelských akcí a zahájení mírových jednání, přičemž nadále zaujímají postoj silné podpory Ukrajiny. Pro Kyjev je posílení osy se severoevropskými a pobaltskými zeměmi důležitou součástí jeho mezinárodní strategie, neboť vlády těchto států patří k nejodhodlanějším zastáncům tvrdého postoje vůči Kremlu.
EVROPSKÉ SANKCE A HOSPODÁŘSKÝ TLAK NA RUSKO
Souběžně s diplomatickým vývojem Evropská unie nadále využívá ekonomické sankce k omezení schopnosti Ruska udržovat tento konflikt. Brusel oznámil svůj jednadvacátý balíček omezujících opatření proti Moskvě. Nové sankce se zaměřují na řadu odvětví ruského hospodářství, včetně energetiky, financí a rybolovu. Opatření zahrnují také omezení vstupu ruských válečných veteránů do Evropské unie. Podle Evropské komise tato opatření přispívají k postupnému oslabování ekonomických zdrojů Kremlu. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyen zdůraznila, že Rusko čelí rostoucím ekonomickým obtížím, které se projevují rostoucí inflací a výrazným poklesem příjmů v energetickém sektoru.
ZELENSKÝHO POSTOJ: MEZI VOJENSKÝM REALISMEM A DIPLOMATICKOU OTEVŘENOSTÍ
Ve své politické komunikaci zaujímá Zelenskyj postoj, který spojuje realismus a odhodlání. V nedávném rozhovoru pro deník Guardian ukrajinský prezident uvedl, že Rusko sice v pravém slova smyslu válku neprohrává, ale postupně ztrácí strategickou iniciativu. Prostřednictvím těchto prohlášení chce ukrajinské vedení sdělit západním partnerům, že mezinárodní podpora i nadále přináší konkrétní výsledky přímo v terénu. Zároveň Zelenskyj znovu zdůraznil nutnost posílit obranné kapacity Evropy. Mezi předloženými návrhy je i vytvoření kontinentálního protiraketového obranného systému, který je koncipován jako nástroj ke zvýšení strategické autonomie Evropy a zlepšení kolektivní bezpečnosti. Ukrajina si sice zachovává pevný postoj na vojenské frontě, ale nadále zkoumá možné diplomatické příležitosti. Zelenskyj označil setkání v Kišiněvě se Stevem Witkoffem a Jaredem Kushnerem za potenciálně pozitivní signál a popsal jej jako užitečný krok k oživení dialogu s Washingtonem. Ukrajinský prezident zároveň potvrdil, že mír se stále jeví jako vzdálený. Podle jeho názoru by jakýkoli vyjednávací proces měl začít úplným a bezpodmínečným příměřím. Teprve poté by bylo možné uspořádat summit za účasti Ukrajiny, Ruska, Evropy a Spojených států.
RUSKÝ ODBOJ A VÝHLEDY EVROPSKÉ BEZPEČNOSTI
Navzdory diplomatickým snahám Kyjeva a jeho spojenců Kreml i nadále odmítá evropské zprostředkování. Ani návrh na přímé setkání mezi Zelenským a Putinem nebyl ruským prezidentem přijat s nadšením; ten totiž jakékoli setkání na nejvyšší úrovni podmiňoval předchozí dohodou o vyřešení konfliktu. V této souvislosti se v rámci evropských institucí stále častěji diskutuje o nutnosti posílit společné bezpečnostní nástroje. Evropský komisař pro obranu Andrius Kubilius navrhl přeměnit skupinu E5, jejíž členem je i Itálie, na jakousi neformální Evropskou bezpečnostní radu. Tato iniciativa odráží přesvědčení, že ukrajinský konflikt urychlil proces předefinování obranných politik kontinentu. Současná fáze války jasně ukazuje, že konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem nelze nahlížet pouze z vojenského hlediska. Diplomatická, ekonomická a energetická dynamika hrají při určování rovnováhy sil v tomto konfliktu stále klíčovější roli. V této souvislosti vypracovala Ukrajina strategii založenou na posílení spolupráce s Evropskou unií a zeměmi G7, které považuje za klíčové partnery pro zajištění trvalé politické, finanční a vojenské podpory. Účast Zelenského na summitu v Evianu, posilování vztahů s evropskými partnery, dialog s Washingtonem a výzva k jednotnému zapojení Západu do budoucích jednání jsou hlavními nástroji, jejichž prostřednictvím se Kyjev snaží udržet jednotu na mezinárodní scéně. Zatímco Rusko i nadále odmítá mnoho z navrhovaných diplomatických iniciativ a Evropa zvyšuje ekonomický tlak prostřednictvím nových sankcí, ukrajinské vedení usiluje o to, aby se západní podpora stala rozhodujícím faktorem jak pro pokračování vojenského odporu, tak pro vytvoření podmínek nezbytných pro budoucí vyjednané řešení konfliktu.