Italský trh práce láme rekordy – a zpochybňuje dosavadní předpoklady

Zaměstnanost dosáhla historického maxima a nezaměstnanost klesla na 5 %, což pro Itálii představuje významné zlepšení. Dalším úkolem je proměnit tento pokrok ve vyšší mzdy a širší příležitosti pro ženy, mladé lidi a slabší regiony země.

Italský trh práce je již po desetiletí spojován s přetrvávající vysokou nezaměstnaností, nízkou mírou ekonomické aktivity a trvalým odstupem od silnějších evropských ekonomik. Nejnovější údaje OECD naznačují, že tento známý obraz je čím dál tím méně výstižný. Itálie vstoupila do roku 2026 s nezaměstnaností na historickém minimu a mírou zaměstnanosti na nejvyšší úrovni v historii. V prvním čtvrtletí dosáhla míra zaměstnanosti 62,8 %, a to díky obzvláště silnému růstu v předchozích dvou letech. V květnu klesla nezaměstnanost na pouhých 5 %, což je jen nepatrně nad průměrem OECD, který činí 4,9 %. Zvláště pozoruhodný je směr, kterým se vývoj ubírá. Italská nezaměstnanost klesla o 1,5 procentního bodu za pouhý jeden rok, a to i přesto, že zhruba dvě třetiny zemí OECD zaznamenaly její nárůst. Itálie proto patří do relativně malé skupiny jihoevropských ekonomik – vedle Španělska, Portugalska a Řecka –, kde nezaměstnanost nadále klesala. Další ukazatele posilují dojem, že došlo k významné změně. Ekonomická analýza OECD zveřejněná v tomto roce uvádí, že růst zaměstnanosti po pandemii byl silný a že velká část tohoto nárůstu představovala trvalá pracovní místa. Na konci roku 2025 tvořili dočasní pracovníci přibližně 13 % zaměstnanosti, což je nejnižší podíl za posledních 15 let.

Zlepšující se celkové statistické údaje o Itálii však zároveň odhalují rozsah jejího nevyužitého potenciálu.

Míra zaměstnanosti v zemi, která činí 62,8 %, zůstává o 9,3 procentního bodu pod průměrem OECD, jenž činí 72,1 %. Zejména ženy a mladí lidé se na tomto rozdílu podílejí značnou měrou. Jinými slovy, Itálie dosáhla rekordní míry zaměstnanosti, přičemž značná část potenciálních pracovníků zůstává mimo trh práce. Odstranění byť jen části této mezery by mohlo představovat významný zdroj budoucího hospodářského růstu v kontextu stárnutí populace.

Geografie představuje další výzvu – ale ani v tomto případě není vývoj zcela negativní.

Pracovní příležitosti se v Itálii i nadále výrazně liší. Nezaměstnanost ve skupině italských regionů s nejhoršími výsledky je více než čtyřikrát vyšší než v nejúspěšnějších regionech, zatímco v zemích OECD je tento poměr přibližně dvojnásobný. Územní rozdíly v zaměstnanosti se však od počátku roku 2010 snížily o 10,4 %, a to především díky zlepšení situace v oblastech, které vycházely ze slabší výchozí pozice. Tento pokrok je důležitý, protože regionální rozdíly v Itálii nejsou pouhým statistickým problémem. Když mladší a lépe vzdělaní pracovníci opouštějí oblasti s omezenými příležitostmi, ztrácejí tato území právě ten lidský kapitál, který je nezbytný pro vznik nových podniků, investic a zvýšení produktivity.

Nejnaléhavějším problémem jsou mzdy.

Reálné mzdy vzrostly v prvním čtvrtletí roku 2026 meziročně o 1,3 % díky nižší inflaci, zůstaly však o 6,1 % pod úrovní z počátku roku 2021 – což představuje největší propad mezi hlavními ekonomikami OECD. Obnovený růst cen energií nyní oživování ekonomiky komplikuje. OECD očekává, že reálné mzdy v Itálii v roce 2026 poklesnou o 0,9 %, než v roce 2027 mírně vzrostou o pouhých 0,2 %. Itálie proto čelí neobvyklé situaci: její trh práce si vede mnohem lépe, pokud jde o tvorbu pracovních míst, než pokud jde o kupní sílu. V další fázi bude nutné proměnit nárůst zaměstnanosti v silnější produktivitu a v konečném důsledku i v lepší mzdy.

Objevují se některé povzbudivé strukturální signály. Dohody o zákazu konkurence, které mohou omezovat přechod zaměstnanců ke konkurenčním zaměstnavatelům, se podle dotazovaných zaměstnavatelů vztahují na odhadem 7 % až 18 % zaměstnanců italského soukromého sektoru, zatímco v zemích OECD je to zhruba 20 % až 30 %. Přibližně 30 % dotazovaných italských firem rovněž uvedlo, že si je vědomo existence dohod o zákazu přetahování zaměstnanců nebo o stanovení mezd ve svém odvětví, což je méně než průměr 48 % ve všech dotazovaných zemích. Nic z toho sice neodstraňuje dlouhodobé slabiny Itálie, ale údaje OECD naznačují, že výchozí situace pro jejich řešení se podstatně zlepšila. Itálie již nečelí současně vysoké nezaměstnanosti i nízké míře zaměstnanosti. Čelí mnohem slibnějšímu problému: jak navázat na rekordní míru zaměstnanosti, zapojit do pracovního procesu více žen a mladých lidí, rovnoměrněji rozložit příležitosti po celé zemi a zajistit, aby silnější trh práce konečně vedl k vyšším příjmům domácností. Tento rozdíl je důležitý. Italský trh práce má před sebou ještě dlouhou cestu — do této výzvy však vstupuje z nejsilnější pozice v oblasti zaměstnanosti v historii.

Alessandro Fiorentino