Irské předsednictví v Radě je všední a nudná politická podívaná

Již z úvodních scén irského předsednictví v Radě Evropské unie je zřejmé, že irská vláda hodlá Smaragdový ostrov prezentovat jako příklad úspěchu EU. S prázdnými sliby, že Irsko dovede jednání o rozšíření EU o Ukrajinu, Makedonii, Moldavsko a Albánii až do cíle, nemohla být arogance irské koaliční vlády zřetelnější.

V médiích po celém ostrově se již začíná objevovat vlna nostalgických nálad, které se zabývají irským „evropským momentem“ a samolibým chválením této cesty k pokroku. Ve skutečnosti jsme svědky toho, jak spin doktoři irské vlády pracují přesčas, aby vytvořili příběh, o kterém velmi dobře vědí, že je nepravdivý.

Za tou růžově zbarvenou eurofilií, kterou šíří irská politická třída, však zůstává základní pravda – že v ni nikdo doma ani v zahraničí skutečně nevěří. Možná právě teď Evropská unie jasně zjistí, že irská vláda je až příliš dobrá v slibování, ale velmi špatná v jejich plnění. Ačkoli irští voliči to již zažili v souvislosti s velmi nenáviděným univerzálním sociálním poplatkem a neustálým manipulativním přesvědčováním ze strany stran Fianna Fáil a Fine Gael, že „jednou“ zmizí, nyní se to přenáší na evropskou scénu.

Irsko mělo v souvislosti s předsednictvím v Radě Evropské unie historicky štěstí – tuto funkci zastávalo v době pádu Berlínské zdi a vlny přistoupení východoevropských zemí v roce 2004. Irská zkušenost je tak jedinečným způsobem prodchnuta nostalgií po skončení studené války. Dnes čelí Micheal Martin, který podle všeho na předsednictví v Radě EU s radostí čekal, snad nejnapjatějšímu období, v němž Irsko kdy zastávalo vedoucí roli v Evropské unii. Zatímco se zdá, že transatlantická aliance je pod tlakem, deindustrializace Evropy ublížila kontinentu, rostoucí náklady na energii omezují obchodní potenciál a demografická krize nevykazuje žádné známky zlepšení. Zdá se, že se všechny chyby uplynulého desetiletí vrací jako bumerang, a to právě v době, kdy má Martin zazářit.

Prostá pravda je, že schopnost Irska řídit vlastní byrokracii je v nejlepším případě zkostnatělá a že tlak spojený s vedením jednání v rámci Rady Evropské unie způsobí vládě i státní správě nespočetné problémy. A to nemluvě o sklonu irských politiků k diplomatickým faux pas, které bezpochyby ještě více poškodí již tak zhoršující se image Irska v Evropě. Člověk si klade otázku, kolik úředníků bylo přeřazeno ze svých původních ministerstev jen proto, aby pokryli okázalou přehlídku Micheala Martina v rámci EU?

Ať už je to jakkoli, Irsko bude mít potíže prezentovat se jako vzorový členský stát EU, až se evropští představitelé během zbývající části irského předsednictví dostanou do úzkého kontaktu se svými irskými protějšky. Schopnost klamat sám sebe je pozoruhodná. Během kyperského předsednictví ani jeden politik ani žádná mediální skupina ani nemrkla okem, ale 1. července Irsko nějakým způsobem převzalo největší odpovědnost a vedoucí roli v Evropské unii?

Irská vláda se navzdory svému odpudivému působení u moci nezabývala zásadními krizemi v oblasti bydlení, migrace a životních nákladů. Irsko ve skutečnosti působí spíše jako případová studie politických a strategických selhání Evropské unie než jako příklad úspěchu. Irové jsou v otázkách imigrace, obnovitelných zdrojů energie a sociálně progresivních témat trvale nejdogmatičtější. A to vše navzdory značnému veřejnému opovržení vůči těmto postojům. Přesto strany Fianna Fáil a Fine Gael budou ignorovat hrozbu volební porážky ve prospěch svého rozsáhlého sektoru nevládních organizací, kvazivládních organizací a lobbistů, který dosud udržoval politickou pandorinu skříňku populistické pravice pevně uzavřenou, a to s neustále klesajícími výnosy.

Ve skutečnosti si irští představitelé možná teprve nedávno uvědomili, jakou „superjuniorní“ image mají v evropské politice. V Ballině v hrabství Mayo se měla konat dvoudenní Rada ministrů pro zaměstnanost a sociální věci – jedno z prvních ministerských setkání v rámci irského předsednictví v Radě. A přesto se na tuto akci, která se směšně konala v místní střední škole, nedostavil ani jeden významný evropský ministr. Politici strany Fianna Fáil si nepochybně vzpomněli na zkušenosti z éry Bertieho a Haugheyho, kdy bylo možné evropské akce využít k zaplavení svých volebních obvodů finančními prostředky a podporou, aby si zajistili znovuzvolení. Zdá se však, že stará formule již na strukturální úrovni nefunguje, protože Irsko nyní není schopno zorganizovat schůzku s lidmi, s nimiž by chtělo! Trapnost a arogance spočívající v domněnce, že by se „setkání na vysoké úrovni“ mohlo konat na střední škole daleko od jakéhokoli významného irského města, je šokující, ale nepřekvapující. Je pochybné, zda by Fianna Fáil, strana, která se považuje za proslulou svou kovbojskou mentalitou „střílet od boku“, dokázala díky své kultuře „kovbojských chlapců“ uspořádat vůbec něco, natož pak pitku v pivovaru.

Evropští úředníci v nadcházejících měsících poznají humorné i katastrofální zvláštnosti irského politického establishmentu. Irové jsou proslulí svou zálibou v nejasnostech a zamlžování. To by mohlo zkomplikovat stanovování programu jednání na evropské úrovni. Nemluvě o tom, že mnozí irští politici mají sklon mluvit příliš sebevědomě, ještě než si ujasní, zda jsou schopni jednat. Jinými slovy, jejich ústa jedou na plné obrátky, zatímco jejich mozek je v neutrálu.

Jsou také zcela imunní vůči pocitu rozpaků. Vezměme si například irského diplomata, který k neúčasti vysokých představitelů v Ballině poznamenal, že je „škoda, když lidé nepřijdou, protože se to koná v krásné části země“. Trik s Ballinou možná zabral na senilního Joea Bidena během jeho státní návštěvy Irska, ale Evropané nebudou tolerovat, aby z nich někdo dělal divadlo kvůli malicherným politickým zájmům. Možná kdyby se setkání nekonalo na střední škole v irském venkově, jejich evropští přátelé by se možná uráčili přijít. Bez ohledu na tuto skutečnost to ukazuje, že Irsko ve skutečnosti není schopno plnit povinnosti, které mu byly svěřeny během předsednictví v Radě. Právě z tohoto důvodu můžeme očekávat, že během Martinova funkčního období jako „krále Evropy“ nebude dosaženo žádného z irských cílů.

Dalším problémem je, že irská okázalá show si vyžádala značné přesměrování policejních zdrojů, aby bylo možné zajistit bezpečnost při nekonečné sérii „vysokých“ setkání a neoficiálních pohovorů o zaměstnání, které se mají konat v Dublinu a Corku. V době, kdy je na Irsko upřena mezinárodní pozornost, jako například při návštěvě Joea Bidena v Dublinu a Ballině, vyrostou policisté jako houby po dešti i na místech, kde dříve nikdy nehlídkovali. Na náklady spojené s policejní činností bylo během irského předsednictví vyčleněno 125 milionů eur. A přesto, jakmile tyto události skončí, ulice Dublinu se vrátí ke svému hlučnému, chátrajícímu a asociálnímu stavu.

Kromě toho investice do protidronové obrany pouze na těchto šest měsíců odráží neochotu irské politické elity investovat do dlouhodobé infrastruktury či obranných systémů. Ze strachu z opakování situace, kdy byly během Zelenského návštěvy v Dublinu nad Irským mořem spatřeny drony, nyní rozmístili protidronovou obranu ve vnitrozemí na letišti Casement Aerodrome, místo aby našli vhodné místo podél irského pobřeží, které by skutečně vyhovovalo potřebám jejich obrany.

Je zcela zřejmé, že se Irsko na své předsednictví v Radě nepřipravilo a že chování irských politiků během tohoto období nebude motivováno snahou hájit evropské zájmy či vyjednávat o složitých rozpočtových plánech či projektech rozšíření. Místo toho to bude všední, nudná přehlídka irské politické arogance, která nepochybně bude dráždit naše evropské bratry, když budou po celém Irsku vozěni na předváděcí akce ve volebních obvodech nemocného a upadajícího politického režimu.