Realismus evropské zahraniční politiky: Od ideologie k národnímu zájmu

Zahraniční politika Evropské unie byla po léta formována určitou formou abstraktního moralismu: představou, že Evropa může šířit standardy demokracie a lidských práv výhradně prostřednictvím regulačního tlaku, diplomacie založené na environmentálních smlouvách a ekonomické pomoci. Dnes se však všechny omezení tohoto modelu jasně projevily. Ve multipolárním světě, který se vyznačuje návratem velmocí a mocenské politiky, musí Evropa přijmout doktrínu otevřeného strategického realismu.

Konzervativní zahraniční politika je založena na prioritní obraně národních zájmů členských států a bezpečnosti evropské civilizace. To vyžaduje opustit utopické představy a vycházet místo toho z geografických, ekonomických a demografických realit.

Za prvé, Evropa musí přehodnotit svůj přístup ke svému bezprostřednímu sousedství. Středomoří, severní Afrika a Blízký východ již nemohou být řešeny pouze povrchně. Je nutné navázat pragmatická spojenectví se zeměmi původu a tranzitními zeměmi migračních toků a podmiňovat rozvojovou pomoc skutečnou spoluprací při prevenci odchodů a usnadňování repatriace nelegálních migrantů. Ochrana hranic není pouhým opatřením vnitrostátní bezpečnosti, ale základním prvkem důvěryhodnosti zahraniční politiky daného státu.

Zadruhé, zahraniční politika musí sloužit energetické a hospodářské bezpečnosti Evropy. Závislost na nepřátelských mocnostech v oblasti dodávek klíčových surovin, energie a technologických komponentů oslabila náš kontinent. Účinná diplomacie musí směřovat k diverzifikaci dodavatelů a ochraně evropských průmyslových dodavatelských řetězců, aniž by přitom nahrazovala jednu závislost jinou, zejména vůči Číně či jiným autokratickým režimům.

A konečně je tu otázka vztahů s historickými spojenci. Spojenectví se západními demokraciemi a Spojenými státy zůstává základním kamenem, musí se však jednat o partnerství mezi rovnými, nikoli o vztah podřízenosti. Evropa musí přispět svým dílem k tomu, aby byla uznávána jako spolehlivý, silný a autonomní aktér.

Bez průmyslové, vojenské a energetické síly nemůže existovat žádný mezinárodní vliv. Evropa bude mít ve světě opět význam teprve tehdy, až přestane vystupovat jako globalistický byrokratický rozhodce a začne opět jednat jako velké společenství národů, které se řídí realismem a hrdostí na svou historii.

Giuseppe Arnone