Subscribe
Umělá inteligence již pro Evropu nepředstavuje pouze technologickou otázku. Stává se měřítkem hospodářské konkurenceschopnosti, strategické autonomie a schopnosti Evropské unie proměnit regulaci v průmyslovou sílu.
Od 2. srpna 2026 začalo uplatňování několika klíčových ustanovení zákona EU o umělé inteligenci, včetně pravidel týkajících se modelů umělé inteligence pro všeobecné účely a požadavků na transparentnost. Současně se Brusel snaží urychlit investice prostřednictvím akčního plánu „AI Continent“, projektů „AI Factories“ a iniciativy „InvestAI“. Evropa chce spojit důvěryhodnou umělou inteligenci s pevnější technologickou základnou.
Otázkou je, zda se tyto dva cíle mohou realizovat stejným tempem.
Evropa má pravidla. Nyní potřebuje větší rozsah
EU vytvořila jeden z nejkomplexnějších právních rámců pro umělou inteligenci na světě. Zákon o umělé inteligenci (AI Act) vychází z přístupu založeného na riziku, přičemž povinnosti se zvyšují v závislosti na potenciálním dopadu jednotlivých systémů umělé inteligence.
Pro poskytovatele umělé inteligence pro všeobecné účely zahrnují pravidla technickou dokumentaci, zásady týkající se autorských práv a veřejně dostupné souhrny obsahu trénovacích dat. Poskytovatelé modelů, u nichž se předpokládá, že představují systémová rizika, čelí dodatečným požadavkům týkajícím se posuzování rizik, hlášení incidentů a kyberbezpečnosti.
Cílem této regulační architektury je mimo jiné zabránit vzniku nesourodé mozaiky různých vnitrostátních režimů v rámci vnitřního trhu. Regulace však představuje pouze jednu stránku výzvy, kterou pro Evropu představuje umělá inteligence.
Dalším faktorem je rozsah: investice, výpočetní výkon, rizikový kapitál a schopnost evropských společností proměnit výsledky výzkumu v produkty, které budou schopny konkurovat na mezinárodní úrovni.
Tato obava se již pravidelně objevuje v evropské technologické debatě. Kritici přístupu EU argumentují, že kontinent, který se stane obzvláště účinným v regulaci technologií vyvinutých jinde, by mohl zůstat strategicky závislý na společnostech a infrastruktuře se sídlem mimo Evropu. Samotný deník „The Conservative“ se opakovaně zabýval vztahem mezi technologickou suverenitou, umělou inteligencí, průmyslovou odolností a evropskou konkurenceschopností.
Brusel se snaží překlenout propast v infrastruktuře
Evropská komise stále častěji prezentuje umělou inteligenci jako něco víc než jen otázku digitální politiky. Její akční plán „AI Continent“ výslovně spojuje umělou inteligenci s produktivitou, konkurenceschopností, suverenitou a bezpečností.
V oblasti infrastruktury již došlo k značnému pokroku.
Komise uvedla, že do dubna 2026 bylo v rámci evropské superpočítačové infrastruktury zprovozněno 19 center pro umělou inteligenci (AI Factory ), doplněných o 13 regionálních „poboček“ těchto center. Jejich cílem je poskytnout výzkumným pracovníkům, start-upům, malým a středním podnikům i průmyslu přístup k výpočetním zdrojům potřebným pro vývoj a zdokonalování modelů umělé inteligence.
Součástí širší evropské strategie jsou také gigatovárny na umělou inteligenci, jejichž cílem je zajistit podstatně větší výpočetní kapacitu pro pokročilé modely.
Cílem iniciativy Komise „InvestAI“ je mobilizovat 200 miliard eur na umělou inteligenci, z toho 20 miliard eur v souvislosti s „AI Gigafactories“. EU rovněž hodlá výrazně rozšířit kapacitu evropských datových center.
Rozsah těchto plánů odráží, jak kapitálově náročný se závod v oblasti umělé inteligence stal. Pokročilé systémy vyžadují výkonnou výpočetní infrastrukturu, specializované čipy, obrovské objemy dat a spolehlivé dodávky energie.
Umělá inteligence se proto stále více prolíná s energetickou politikou, průmyslovou politikou a ekonomickou bezpečností. Vybudování odvětví umělé inteligence již není pouze otázkou vývoje kvalitního softwaru.
Regulace: jistota, nebo další zátěž?
Za zavedením společných evropských pravidel stojí pádný argument: podniky působící na jednotném trhu těží z toho, že se nemusí potýkat s 27 zcela odlišnými vnitrostátními předpisy v oblasti umělé inteligence.
Složitější otázkou je samotná realizace.
Evropská komise sama uznala obavy týkající se složitosti a nákladů spojených s dodržováním předpisů. V roce 2026 informovala o pokroku v přípravě souhrnného nařízení o umělé inteligenci (AI Omnibus), jehož cílem je zjednodušit pravidla a poskytnout podnikům větší právní jistotu. K usnadnění orientace v novém rámci má rovněž přispět servisní centrum pro zákon o umělé inteligenci (AI Act Service Desk) a podrobné pokyny pro poskytovatele umělé inteligence pro všeobecné účely.
Tato otázka je obzvláště důležitá pro začínající a menší firmy.
Velké nadnárodní technologické koncerny si mohou dovolit udržovat rozsáhlá právní a compliance oddělení. Mladá evropská společnost zabývající se umělou inteligencí má k dispozici méně prostředků. Kritici složité regulace proto varují před nezamýšleným důsledkem: pravidla, která byla částečně navržena jako reakce na moc velkých technologických společností, mohou být pro tyto společnosti někdy snáze zvládnutelná než pro jejich menší konkurenty.
Zastánci zákona o umělé inteligenci namítají, že společné normy mohou posílit důvěru, omezit právní roztříštěnost a poskytnout podnikům předvídatelná pravidla pro podnikání na celém evropském trhu.
Skutečnou zkouškou tedy bude spíše samotné provádění než pouhá legislativa.
V konkurenci jde také o talent a kapitál
Evropa disponuje špičkovými univerzitami, výzkumníky a inženýry. Proměna této vědecké základny v globálně konkurenceschopné společnosti však vyžaduje kapitál a schopnost rychlého rozšiřování.
To poukazuje na širší strukturální problém v evropské ekonomice.
Zatímco jednotný trh je v mnoha oblastech hluboce integrovaný, evropské kapitálové trhy a financování rozvíjejících se podniků zůstávají spíše roztříštěné. Technologická společnost se sice může úspěšně etablovat v jedné evropské zemi, při pokusu o expanzi po celém kontinentu však může i nadále narážet na překážky.
Draghiho zpráva o evropské konkurenceschopnosti postavila inovace a investice do centra dlouhodobých ekonomických výzev EU. Její doporučení následně ovlivnila dokument Komise „Kompas konkurenceschopnosti“ i širší ekonomickou agendu.
Umělá inteligence činí tuto debatu obzvláště naléhavou, protože technologické prvenství se může rychle rozvíjet a nabývat na síle. Kapitál přitahuje talenty; talenty zakládají nové společnosti; úspěšné společnosti vytvářejí ekosystémy dodavatelů, výzkumníků a dalších investic.
Schopnost Evropy zachovat tyto ekosystémy bude mít stejný význam jako její schopnost provádět špičkový výzkum.
Digitální suverenita bez digitální izolace
Technologická suverenita je dalším často se opakujícím tématem v evropské diskusi, ale nemusí nutně znamenat technologickou soběstačnost.
Evropa bude i nadále spolupracovat s americkými, asijskými a dalšími mezinárodními společnostmi. Dodavatelské řetězce v oblasti polovodičů, cloudových služeb a softwaru mají globální charakter, a proto není úplná nezávislost ani snadná, ani nutně žádoucí.
Praktičtější diskuse se týká nadměrných závislostí ve strategických oblastech.
Evropské iniciativy se proto stále více zaměřují na budování vnitrostátních výpočetních kapacit, rozšiřování cloudové a datové infrastruktury a zajištění toho, aby evropští výzkumníci a podniky měli přístup k prostředkům nezbytným pro vývoj pokročilé umělé inteligence. Plánovaný zákon Komise o rozvoji cloudu a umělé inteligence vychází z této logiky a výslovně propojuje infrastrukturu s odolností a konkurenceschopností.
Zároveň však větší evropská kapacita vyvolává další otázku: jak posílit strategickou autonomii a zároveň zachovat hospodářskou soutěž a otevřenost vůči investicím.
Od tvůrce pravidel k tvůrci technologií
Evropská unie prokázala značnou schopnost ovlivňovat mezinárodní diskusi o regulaci v oblasti digitálních technologií. Umělá inteligence nyní představuje novou výzvu: dokáže Evropa být při vývoji a rozšiřování technologií stejně účinná, jako byla při tvorbě pravidel pro ně?
Zákon o umělé inteligenci přešel z legislativní fáze do fáze uplatňování, zatímco Akční plán „AI Continent“ se přesouvá od strategie k budování infrastruktury.
V nadcházejících letech se ukáže, zda se tyto dva směry navzájem doplňují.
Debata tedy již není pouze volbou mezi regulací a inovací. Týká se rovnováhy mezi důvěrou, investicemi, energií, výpočetní kapacitou, talentem a ekonomickou svobodou, které jsou nezbytné pro konkurenceschopný ekosystém umělé inteligence.
Evropa stanovila pravidla hry. Nyní investuje do infrastruktury potřebné k účasti v ní.
Rozhodující otázkou je, zda příští generace podnikatelů v oblasti umělé inteligence bude vnímat Evropu nejen jako trh, na kterém musí dodržovat předpisy, ale také jako kontinent, na kterém budou chtít budovat, investovat a růst. Tato výzva má také regulační rozměr, který přesahuje rámec samotného zákona o umělé inteligenci. Evropské společnosti se musí současně vypořádat s předpisy týkajícími se ochrany údajů, kyberbezpečnosti, digitálních trhů a odvětvových požadavků na dodržování předpisů. Každý z těchto rámců může mít legitimní účel, ale důležitý je jejich kumulativní účinek. Pokud se povinnosti překrývají nebo zůstávají nejasné, může dodržování předpisů pohltit kapitál, který by mladší společnosti jinak vynaložily na inženýry, výpočetní kapacitu a expanzi.