Subscribe
Od roku 2012 se počet příchozích žadatelů o azyl a přistěhovalců v Evropské unii zvýšil z necelých 41 milionů v tomto roce na současných 100 milionů.
Namísto omezení tohoto trendu se EU rozhodla zvýšit objem finančních prostředků na zvládnutí těchto příchozích. Nedávná studie, kterou si vyžádal výbor LIBE v Evropském parlamentu, však ukázala, že kvůli velkému množství zdrojů a způsobů financování je téměř nemožné posoudit úspěšnost či neúspěšnost takového financování.
I pro uplynulé období 2014-2020 studie uvádí, že „není možné zjistit, kolik finančních prostředků EU bylo vynaloženo na podporu azylu, nuceného vysídlení a migrace mimo EU“. To je poněkud skandální. V archivu GŘ HOME Evropské komise není žádná stopa a není ani veřejně dostupná analýza rozsahu činností souvisejících s azylem, nuceným vysídlením a migrací, které jsou podporovány z vnějšího rozpočtu EU.
Přesný přehled o tom, kolik peněz bylo přiděleno a na jakou konkrétní činnost, je proto neproveditelný, což je důvodem názvu tohoto článku. V současném období 2021-2027 se možnost financování ze strany EU dále rozšiřuje, ale stále není jasné, zda budou uplatňovány příslušné mechanismy dohledu a záruky.
Konkrétně v období 2014-2020 měl Azylový, migrační a integrační fond (AMIF) předepsáno původní finanční krytí ve výši 3,1 miliardy eur, ačkoli celkový rozpočet tuto částku více než zdvojnásobil na 7,5 miliardy eur; 39 % této částky spravovala Evropská komise prostřednictvím svého generálního ředitelství HOME, zatímco zbývajících 61 % bylo přiděleno národním programům.
Z celkového rozpočtu byl největší příspěvek přidělen Svěřeneckému fondu EU pro Afriku (EUTFA), který obdržel celkem 135 milionů eur. EUTFA bohužel nezajistila žádnou sledovatelnost finančních prostředků na projekty.
Kromě AMIF byly v uvedeném období z Fondu pro vnitřní bezpečnost – hranice a víza (ISF-BV) poskytnuty 3 miliardy EUR na kontrolu vnějších hranic. Evropská komise však doposud neposkytla žádné informace o jeho využívání mimo EU a učinilo tak i velmi málo členských států (11 z 27).
Stejně jako v případě fondů pro vnitřní věci není známo, kolik peněz EU vynaložila na azylové a migrační aktivity mimo EU, ani jak byly vynaloženy prostřednictvím fondů pro vnější vztahy. Studie uvádí odhadovanou celkovou částku 12,4 miliardy eur, z níž většina směřovala do Turecka, Afriky (prostřednictvím EUTFA) a Sýrie.
Pokud jde o Turecko, cílem bylo řešit krizi způsobenou situací v Sýrii, aby se zabránilo nelegálním migračním tokům do EU. Muslimská země obdržela 3 miliardy eur z rozpočtu EU a další 3 miliardy eur z příspěvků členských států. Turecká vláda však neposkytla žádný rozpis přidělených finančních prostředků.
Evropský účetní dvůr vyjádřil obavy ohledně správy finančních prostředků prostřednictvím EUTFA, což představuje další 3 miliardy EUR. Pomoc měla údajně řešit základní příčiny destabilizace, nuceného vysídlení a nelegální migrace. Zaměřila by se na oblast Sahelu a Čadského jezera, Africký roh, severní Afriku a africké sousedy způsobilých zemí.
Pro období 2021-2027 byly celkové odhadované prostředky navýšeny na úctyhodných 191,4 miliardy eur. Členské státy trvaly na zvýšení svého dohledu a kontroly. Efektivita byla dosud ohrožena kvůli omezenému počtu organizací, které dostávaly finanční prostředky; to je velmi podezřelé.
Studie také zdůrazňuje některé nefunkčnosti; například vysoký migrační potenciál země je podnětem k hledání mezinárodní pomoci, včetně pomoci z EU. Dalším příkladem je financování nákupu nových člunů pro tureckou pobřežní stráž za 30 milionů eur, které si turecká vláda mohla dovolit, aniž by bylo smysluplně sledováno, jaký dopad mělo poskytnutí těchto člunů na lidi v pohybu.
Okna pro severní Afriku a Africký roh dodnes nemají zdokumentovaná kritéria pro výběr návrhů projektů. Evropská komise naopak vysvětlila, že u každého návrhu bere v úvahu jeho význam pro regionální nebo národní strategie, jakož i specifické odborné znalosti a přítomnost potenciálních prováděcích partnerů v terénu. To zní poněkud vágně a málo přesvědčivě.
Ještě v roce 2018 neměla EUTFA žádný funkční monitorovací systém. Když konečně začal fungovat, skutečnost, že uvádění informací nebylo povinností, znamenala, že ne všichni prováděcí partneři informace uváděli. Přesto peníze z EU proudily dál a proudí dodnes.
Zdroj: Zprávy OSN