Subscribe
Léto se chýlí ke konci a mírné teploty ustupují dešti a prvním známkám špatného počasí a chladu.
Bohužel však běžný cyklus ročních období v tomto roce s sebou přináší obavy a starosti, pokud si uvědomíme, že největší energetická krize, jakou svět pamatuje od poválečného období, nebyla uprostřed.
A právě válka, která vznikla v důsledku ruské invaze na Ukrajinu, je příčinou této nové ničivé krize.
Zničující, protože je pravděpodobné, že na to doplatí právě ty země, v čele s Itálií a Německem, které se postupem času rozhodly svěřit dodávky plynu do ruských rukou.
A i kdyby dodávky Gazpromu pokračovaly, nebude to stačit k úplnému zastavení šíleného růstu cen, jehož jsme svědky.
To znamená obrovské ochuzení rodin a především uzavření řady podniků, které nejsou schopny a nebudou schopny nové náklady pokrýt. Mluvíme o zdražení až desetinásobném oproti předchozímu roku, což je pro všechny skutečně neudržitelný trend.
Je však válka skutečně příčinou toho všeho, nebo je třeba hledat příčiny v systému, který byl stejně od počátku špatný? Pokud se podíváme na problém, je to problém evropský a netýká se pouze plynu nakupovaného v Rusku, ale veškerého plynu.
Při bližším pohledu je nárůst ve skutečnosti důsledkem liberalizační politiky, která svěřila cenu plynu amsterdamské burze.
Operátoři v podstatě denně stanovují očekávanou cenu plynu a prodávají jej za tuto cenu. Je zřejmé, že v době války, kdy Gazprom hrozí přerušením dodávek, které již tak jako tak snížilo denní tok, způsobují neustálý růst ceny. I když náklady na těžbu plynu zůstávají stejné, hodnotu určuje trh, samozřejmě s požehnáním těch, kteří v takových situacích spekulují a bohatnou.
V době, jako je ta současná, je tedy zřejmé, že krize, byť vyvolaná válkou, je přirozeným důsledkem politiky, která svěřila téměř 50 % energetických potřeb Rusku.
A zatímco zítra by tento problém mohl být vyřešen využitím alternativních zdrojů, od větrných po solární, od vodních po čisté jaderné, dnes se musíme smířit s realitou.
V současné době pokrývají alternativní zdroje energie v Itálii přibližně 20 % potřeby, což je druhá nejvyšší hodnota pokrytí energie z obnovitelných zdrojů v porovnání s hlavními státy Evropské unie (Německo, Španělsko a Francie, která však má jadernou energii), a to především díky vodním elektrárnám, zbytek tvoří ropa a plyn.
Proto v současné době neexistují podmínky pro to, abychom se bez fosilní energie obešli.
Jak čelit ohlášené a předpovídané krizi a zároveň zachovat sankce proti Rusku?
Jedním z nouzových řešení je jistě nákup plynu ze Spojených států, které jej již poskytly, ale to vyžaduje použití odplyňovačů, elektráren schopných vrátit kapalný plyn do plynného stavu. V Itálii jsou v současné době v provozu tři, které nestačí pokrýt poptávku. Z tohoto důvodu byla naplánována aktivace dalších dvou elektráren v Piombinu a Ravenně, ale bohužel se kvůli byrokracii doba výstavby a aktivace stále prodlužuje a hrozí, že se nestihne včas.
Řada členských států EU proto navrhla řadu opatření, z nichž s některými všichni souhlasí, s jinými nikoli.
Podívejme se na ně podrobněji
1. Snížení spotřeby elektřiny omezením dodávek;
2. Omezení příjmů z elektřiny nevyrobené z plynu (včetně obnovitelných zdrojů);
3. Solidární příspěvek od společností vyrábějících fosilní paliva;
4. Zvýšení likvidity energetických společností;
5. Cenový strop na plyn;
Pět opatření, která měla být východiskem pro práci na mimořádném zasedání Rady ministrů pro energetiku 10. září.
Jedním z klíčových bodů však měl být referenční index pro cenu zkapalněného zemního plynu (LNG), který by nebyl vázán na amsterodamský Ttf, což by jej s největší pravděpodobností ochránilo před spekulacemi a umožnilo vytvořit reprezentativní a široce použitelnou referenční cenu LNG pro termínové dodávky v Unii.
V současné době byly nejdůležitější návrhy, tj. omezení ceny plynu a vystoupení z TFT, zmařeny ostrým odmítnutím některých zemí, zejména Nizozemska a Německa, které tyto volby nepovažují za vhodné, protože by poškodily jejich národní ekonomiky.
Další rozporuplná situace v ústředních otázkách Evropy, která ukazuje, že EU se v současné době nachází ve zvláště kritické fázi a že je nadměrně ovlivňována severoevropskými národy a zejména Německem.
Posledním krokem německé kancléřky bylo vyčlenění 200 miliard z fondu na kompenzaci vysokých cen energií, což by mělo katastrofální dominový efekt pro ostatní země a EU.
Scholzova volba ve skutečnosti nejenže zatěžuje již tak slabou evropskou solidaritu, ale také narušuje trh, neboť díky tomuto fondu budou moci německé podniky vyrábět s nižšími náklady než jejich evropští konkurenti, zejména Italové, a mohla by vést k dominovému efektu ze strany ostatních zemí ve snaze chránit zase své národní zájmy.
Spory se vedou také kolem Ursuly Von der Leyenové, německé předsedkyně Evropské komise, která je obviňována z toho, že ignorovala dopis, v němž 15 zemí žádalo o oficiální návrh na omezení cen plynu.
Říjen tak bude rozhodujícím měsícem pro politická rozhodnutí a pevnost Evropské unie, a jak přiznává i současný italský premiér Mario Draghi, který bude Itálii na summitu 7. října pravděpodobně zastupovat naposledy, prognózy ohledně skutečné soudržnosti a jednoty názorů jednotlivých šéfů vlád nejsou nijak optimistické.
V každém případě se hraje o všechno, i když je to obtížné: 30. září se konala první schůzka ministrů členských zemí odpovědných za energetické otázky, aby se pokusili nastínit počáteční východisko, jakou cestou by se EU měla vydat při řešení krize.
Na schůzce se sjednotila fronta cenových stropů a v každém případě se ukázala potřeba společných a sdílených rozhodnutí. Zejména francouzská ministryně Agnes Pannier-Runacherová prohlásila: „Probíhá intenzivní diplomatická aktivita, mluvila jsem o ní se svými belgickými, německými, španělskými, italskými, polskými, rumunskými a českými kolegy, všichni si uvědomujeme, že máme odpovědnost za obranu našich podniků a našeho průmyslu a za vytvoření evropské solidarity v těchto energetických otázkách.
Toto prohlášení je tedy v rozporu s rozhodnutím Německa, které v každém případě zopakovalo své ne cenovému stropu.
Pravděpodobná příští italská premiérka Giorgia Meloniová rovněž vyzývá členské státy, aby projevily větší smysl pro odpovědnost, protože „ani členské státy, které se zdají být finančně nejméně zranitelné, nemohou nabídnout účinná dlouhodobá řešení, pokud chybí společná strategie“, což je prohlášení, které navazuje na dosavadní práci Maria Draghiho.
Brzy přijde řada na Meloniovou, aby hájila zájmy naší země a zopakovala, že nyní je více než kdy jindy nutné, aby společné dobro nebylo nadřazeno zájmům jednotlivců, a kdo ví, možná najde své nejlepší spojence ve Francouzích.
Doufejme jen, že ještě není pozdě.
FEMO
The text was translated by an automatic system