Subscribe
Od konce roku 2025 do prvních dnů roku 2026 věnovaly četné mezinárodní noviny, odborné časopisy a geopolitická analytická centra zvýšenou pozornost hlavním volbám plánovaným v Evropské unii. Tento široký zájem odráží vědomí, že nové kolo konzultací nepředstavuje pouhý sled národních termínů, ale potenciálně rozhodující krok při novém definování politické a institucionální rovnováhy kontinentu. Evropa k těmto volbám přistupuje v kontextu poznamenaném pokračující válkou na Ukrajině, rostoucí roztříštěností domácího konsensu, přetrvávajícím napětím v transatlantických vztazích a hlubokými socioekonomickými změnami, které ovlivňují členské státy.
SCÉNÁŘ HLASOVÁNÍ
V tomto scénáři nabývá hlasování významu, který přesahuje domácí rozměr a přímo ovlivňuje schopnost Unie jednat jako mezinárodně soudržný politický aktér a udržovat účinnou správu věcí veřejných v rámci svých hranic. Z tohoto důvodu, přestože pozornost médií již upozornila na nejbližší možné výsledky konzultací, je nutná hlubší a systematičtější analýza probíhající volební dynamiky. Pouze na základě srovnávací analýzy různých národních kontextů je možné přesněji nastínit scénáře, které by se mohly v evropských institucích v příštích měsících a letech objevit. Zejména studium vývoje konsensu směrem ke konzervativním a národně-konzervativním politickým rodinám nám umožňuje posoudit jejich potenciální dopad na fungování Evropské rady, Evropského parlamentu a celkové směřování politik EU v historickém období, které se vyznačuje vysokou nejistotou a rostoucí politickou konkurencí.
EVROPSKÝ POLITICKÝ KONTEXT PO ROCE 2025
Vstup do Evropské unie v roce 2026 následuje po rušném a politicky významném volebním roce. Události v roce 2025 totiž předznamenaly některé z dnes diskutovaných dynamik. V Rumunsku byly volby poznamenány koordinovanými kampaněmi a zahraničními zásahy do sociálních médií. V Polsku se premiérovi Donaldu Tuskovi nepodařilo rozhodujícím způsobem posílit pozici své strany v prezidentském klání. V Německu se mezitím k moci vrátili křesťanští demokraté, zatímco v České republice si další volební vítězství zajistil konzervativec Andrej Babiš. Tento vývoj se odehrává na pozadí pokračující války na Ukrajině, hlubokých neshod mezi členskými státy ohledně způsobu podpory Kyjeva a stále napjatějších vztahů se Spojenými státy. V tomto kontextu nabývají volby v roce 2026 významu, který přesahuje národní rozměr, a rýsují se jako potenciální faktory, které mohou nově definovat evropskou geopolitiku.
MAĎARSKO: MOŽNÝ BOD OBRATU PRO EVROPSKÝ KONZERVATIVNÍ TÁBOR
Ze všech nadcházejících voleb se ty maďarské jeví jako obzvláště významné pro celou strukturu Unie. Hlasování v roce 2026 by mohlo ukončit nejdelší nepřerušené funkční období předsedy vlády v EU. Viktor Orbán, který byl u moci již v letech 1998-2002 a poté trvale od roku 2010, se uchází o šesté funkční období v hluboce změněném politickém kontextu. Jeho vůdcovství nyní zpochybňuje Péter Magyar, bývalý člen Fideszu a nyní předseda opoziční strany Tisza. Ačkoli obě strany nemají výrazné rozdíly v sociálních otázkách, Magyarův návrh se zaměřuje na potřebu zlepšit kupní sílu Maďarů a obnovit kooperativnější vztahy s Bruselem. Tento aspekt je klíčový ve světle evropských kohezních fondů, jejichž uvolnění je podmíněno dodržováním zásad právního státu. Poslední průzkumy naznačují výrazný náskok Tiszy, kolem třinácti procentních bodů, ale konečný výsledek zůstává otevřený. Ať už bude výsledek jakýkoli, dopad maďarského hlasování přesáhne hranice jednotlivých států. Orbán je klíčovou postavou evropského národního konzervatismu a udržuje silnou politickou spřízněnost s vizí amerického prezidenta Donalda Trumpa. Jeho postoje k migraci, demokratickým standardům a zejména k válce na Ukrajině se výrazně liší od převažujícího přístupu v EU. Případná změna ve vedení Budapešti by mohla podstatně změnit dynamiku rozhodování v Evropské radě, a to v okamžiku, který je pro budoucnost podpory Kyjeva klíčový.
BEZPEČNOST, ZASAHOVÁNÍ A UDRŽOVÁNÍ DEMOKRACIE: ŠVÉDSKÝ PŘÍPAD
Všeobecné volby, které se mají ve Švédsku konat v září, se konají v době rostoucích obav z národní bezpečnosti a zahraničních zásahů do demokratických procesů. Koaliční vláda, která zahrnuje centristické, socialistické, liberální a křesťanskodemokratické strany, si udržuje podobnou podporu jako v předchozích volbách, ale čelí rostoucí kriminalitě. Hlavní obavy však vyvolává možné vnější vměšování. Posílení schopností v oblasti kybernetické bezpečnosti reaguje na obavy z operací podobných těm, které již byly zaznamenány v jiných evropských zemích. Z takového vměšování by mohly těžit politické síly, které jsou vůči Rusku více ambivalentní.
SEVERNÍ A VÝCHODNÍ EVROPA
Také v severní Evropě se Dánsko připravuje na celonárodní hlasování v podmínkách rostoucí nejistoty. Prohra sociálních demokratů v Kodani a oslabení vládní koalice Mette Frederiksenové naznačují možnou změnu ve vedení země. Zdá se, že tvrdý postoj vůči migrantům, přijatý v posledních letech, nepřinesl kýžené volební výsledky. K tomu se přidávají obavy o územní celistvost království, které znovu oživila prohlášení USA o Grónsku.
Ve východní Evropě představuje Bulharsko ukázkový příklad politické nestability. Přijetí eura v lednu 2026 představuje historický krok, ale země se stále potácí v institucionální krizi, která začala odstoupením vlády po protestech proti korupci a oligarchům. Listopadové prezidentské volby spolu s parlamentními volbami by mohly ukončit patovou situaci a nově definovat roli Bulharska v rámci EU.
SLOVINSKO A LOTYŠSKO: VOLEBNÍ SOUTĚŽ A FRAGMENTACE POLITICKÉHO SYSTÉMU
Parlamentní volby naplánované ve Slovinsku a Lotyšsku přispívají k doplnění obrazu politicky a institucionálně mimořádně vypjatého roku 2026 a nabízejí dva symbolické příklady problémů, s nimiž se potýkají mnohé evropské politické systémy. Ve Slovinsku průzkumy veřejného mínění ukazují mírnou převahu středopravé opozice nad současnou středolevou většinou vedenou premiérem Robertem Golobem. Tento náskok se však zdá být nedostatečný k tomu, aby zajistil jasnou možnost vládnutí v povolebním období. Slovinský stranický systém se vyznačuje rostoucí roztříštěností, kterou zvýrazňuje vstup nových formací na politickou scénu, jež přitahují nestálé a stále více klesající voličstvo. V tomto kontextu je pravděpodobné, že k sestavení vlády bude nutná složitá fáze vyjednávání, přičemž hrozí riziko nestabilních koalic nebo krátkodobých vlád. V Lotyšsku sehrají říjnové parlamentní volby rozhodující roli při určování budoucnosti současné středopravé koalice vedené premiérkou Evikou Siliņou. Průzkumy veřejného mínění naznačují vedení konzervativní Národní aliance, což naznačuje možné posílení politických sil, které jsou více nakloněny opatrnému postoji k evropské integraci a jsou obzvláště citlivé na otázky bezpečnosti a národní identity. V obou případech bude mít výsledek voleb vliv nejen na domácí politiku, ale mohl by ovlivnit i schopnost obou zemí účinně zaujmout pozici v rámci rozhodovacích procesů Evropské unie, a to v době, kdy soudržnost a institucionální stabilita nabývají na strategickém významu.
BUDOUCÍ SCÉNÁŘE PRO EVROPSKÉ INSTITUCE
Volby naplánované na rok 2026 nastínily komplexní a potenciálně transformační scénář pro Evropskou unii, v němž se národní dynamika stále více prolíná s nadnárodními rozhodovacími procesy. Potenciální posílení, nebo dokonce možné oslabení konzervativních a národně-konzervativních sil bude mít důsledky nejen pro jednotlivé státy, ale bude mít také přímý vliv na fungování hlavních evropských institucí. Zejména by tyto výsledky mohly ovlivnit vnitřní rozložení sil v Evropské radě, což by mělo dopad na schopnost dosáhnout kompromisu v klíčových otázkách, jako je podpora Ukrajiny, migrační politika, přechod na nový energetický systém a dodržování zásad právního státu. Konzultace v roce 2026 zároveň pomohou definovat rozložení sil mezi politickými skupinami v Evropském parlamentu a určí legislativní priority další fáze institucionálního cyklu. V kontextu, který se vyznačuje rostoucími vnějšími tlaky a větší vnitřní polarizací, bude stabilita rozhodovacích mechanismů Unie do značné míry záviset na schopnosti politických sil přetavit volební konsensus do strategií správy věcí veřejných, které budou koherentní a slučitelné s rámcem EU. Z těchto důvodů je pro pochopení politických trajektorií, které budou formovat Evropu ve střednědobém horizontu, a pro posouzení míry stability či případné reorientace evropské integrace v nadcházejících letech nezbytná analýza, která přesahuje kontingentní rozměr volební soutěže.