Existenční krize irského odvětví rybolovu

Irský rybářský průmysl, který je základním kamenem pobřežních komunit a důležitou součástí kulturní a hospodářské struktury země, čelí existenční krizi. Pro mnohé z nich společná rybářská politika Evropské unie (SRP) spolu se snížením kvót po brexitu a vnímaným nedostatkem rázných opatření ze strany po sobě jdoucích irských vlád pocit krize jen prohloubily.

Politiky, kterými se řídí irské vody, ohrožují živobytí rybářů a rybářek, od drakonických omezení kvót až po nedostatečnou finanční podporu a nevyhovující námořní infrastrukturu, a tlačí tak již tak dost ohrožené odvětví na okraj.

Společná rybářská politika, která má regulovat rybolov v členských státech EU, je pro Irsko již dlouho zdrojem sporů. Tato politika přiděluje kvóty na základě historických vzorců rybolovu, které neúměrně zvýhodňují větší státy EU s průmyslovějšími loďstvy.

V důsledku toho zůstává Irsku, přestože jeho rozsáhlá výlučná ekonomická zóna (EEZ) o rozloze 200 mil zahrnuje jedny z nejbohatších rybolovných oblastí v Evropě, jen zlomek úlovků. Jak uvedl jeden z předsedů irské opoziční strany během nedávné parlamentní rozpravy, z odhadovaných 1,6 milionu tun ryb, které ročně z irských vod vytěží flotily pelagického rybolovu, je Irsku přiděleno pouhých 60 000 tun – číslo, které jasně ilustruje nespravedlnost v jádru SRP.

Tuto nerovnováhu ještě prohlubuje snížení kvót po brexitu, které dále omezilo přístup Irska do jeho vlastních vod. Vystoupení Spojeného království z EU totiž vedlo k přerozdělení rybolovných práv, přičemž Irsko nese nepřiměřenou zátěž. Ustanovení přijatá v rámci dohody o obchodu a spolupráci mezi EU a Spojeným královstvím (TCA), účinné od roku 2021, významně změnila řízení rybolovu v severovýchodním Atlantiku. Tato změněná politika tvrdě zasáhla irský rybolov, přičemž podle zpráv byla kvóta na nejlukrativnější irský druh, makrelu obecnou, do roku 2026 snížena o 26 %, což se rovná ztrátě 27-28 milionů EUR. To byla zničující rána, ze které se irský rybolov nikdy nevzpamatoval, protože přibližně 60 % irského úlovku makrely obecné pocházelo v minulosti z vod Spojeného království, zejména z okolí Skotska.

Na to, jak vážná je situace, nedávno znovu upozornili irští opoziční politici – jeden z nich poukázal na scénář, podle něhož mohou mnohé irské lodě vyčerpat své roční kvóty během několika týdnů. Menší pobřežní plavidla, která tvoří 91 % irské rybářské flotily, se potýkají s ještě většími problémy, protože kvóty jsou tak omezující, že mnozí rybáři nadále pracují na pokraji finančního krachu.

Důsledky jsou pro pobřežní komunity, zejména v hrabstvích jako Donegal, Cork a Kerry, které mají dlouhou historii rybolovu, hrozivé.

Nejzřetelněji je to vidět na nárůstu počtu lodí, které jsou vyřazovány z provozu. Irská agentura An Bord Iascaigh Mhara (Agentura pro rozvoj mořských plodů) odhaduje, že v rámci vládního programu dobrovolného trvalého ukončení rybolovu přijali nabídky na vyřazení svých plavidel z provozu majitelé plavidel s celkovou kapacitou přes 6 700 hrubých tun. An Bord Iascaigh Mhara nicméně trvá na tom, že to nebude mít dopad na celkový podíl Irska na kvótách, ale že se pro plavidla, která zůstávají ve flotile, uvolní kvóta v odhadované výši 30 milionů EUR na druhy, jako jsou krevety, štikozubec, mořský ďas a treska jednoskvrnná.

Tento argument byl důrazně zpochybněn provozovateli lodí a politickými představiteli, kteří trvali na tom, že označování systému vyřazování z provozu jako „dobrovolného“ je v nejlepším případě neupřímné, neboť navazuje na desetiletí politického rozhodování, které způsobilo, že odvětví je z finančního hlediska v podstatě neživotaschopné.

To také způsobilo, že mnoho mladých lidí, kteří si kdysi přáli pokračovat v tradici rybolovu ve svých pobřežních komunitách, se nyní od rybolovu jako životaschopného povolání odvrací.

Reakce irské vlády na tuto krizi je obhájci rybolovu běžně označována za žalostně nedostatečnou. V této souvislosti irští poslanci upozornili, že v roce 2024 byl rozpočtový příděl pro rybolov a odvětví mořských plodů snížen z 335 milionů EUR na 176,9 milionu EUR – což je snížení téměř o 50 %.

Odvětví reaguje na to, že nedostatek finančních prostředků v takovém rozsahu nevyhnutelně omezuje investice do kritických oblastí, jako je modernizace plavidel, školení posádek a námořní infrastruktura, ačkoli tento bod byl zpochybněn ministry vlády, kteří poukazují na skutečnost, že v roce 2023 dosáhly vládní výdaje na odvětví mořských plodů rekordní výše 416 milionů EUR, což představuje 63% nárůst oproti roku 2022.

Stále však platí, že k tomu z velké části přispěla časově omezená rezerva na přizpůsobení se brexitu (BAR), z níž se financovaly programy na zmírnění dopadů snížených kvót na ryby a narušeného obchodu po brexitu.

Dalším zásadním problémem je neexistence systému dotací na pohonné hmoty pro irské rybáře. Náklady na pohonné hmoty, které v posledních letech prudce vzrostly, představují významnou část provozních nákladů rybářských plavidel. Evropská komise zavedla výjimky v rámci Evropského námořního rybářského fondu (EMFF), aby členským státům umožnila zavést dotace na pohonné hmoty, což je opatření, které přijaly země jako Francie a Španělsko. V Irsku panuje silný názor, že zatímco jiné země jednaly rychle, aby podpořily svá loďstva, a některé dokonce zajistily další kola dotací, Irsku se navzdory téměř dvouletým výzvám rybářské komunity a jejích politických spojenců nepodařilo podobný systém zavést.

Ministr zemědělství, potravinářství a námořnictví v předchozí irské vládě této kritice oponoval tím, že pokud jde o pohonné hmoty, plynový olej pro lodě je na rozdíl od většiny ostatních pohonných hmot zatížen pouze DPH, kterou lze získat zpět. Připustil však, že to může být problematické pro menší rybáře, protože nemusí být registrováni k DPH.

Tato nečinnost je obzvláště zarážející vzhledem k jasným ustanovením EMFF, která vládám umožňují taková opatření přijmout. Neexistence dotace na palivo znevýhodňuje irské rybáře v hospodářské soutěži a nutí je nést neudržitelné náklady, zatímco jejich evropští kolegové využívají státní podpory. Pro rybáře z měst, jako jsou Castletownbere, Bantry a Kinsale, je toto selhání dalším příkladem vlády, která se zdá být lhostejná k jejich boji.

Existují však určité, byť slabé náznaky, že by se konečně mohly dostavit pozitivní změny.

Začátkem května zástupci rybářů a zpracovatelů mořských plodů označili své první setkání s novým ministrem pro námořní záležitosti a jeho úředníky za pozitivní.Mluvčí Seafood Ireland Dominic Rihan uvedl, že setkání, kterého se zúčastnilo všech pět členů aliance Seafood Ireland, se zúčastnili také zástupci pobřežního rybolovu, zpracovatelů mořských plodů a akvakultury.

Rihan uvedl, že ministr naznačil svůj zájem být „aktivní na národní i evropské úrovni v otázkách rybolovu a odvětví mořských plodů“, a proto „jsme nyní optimističtější, pokud jde o potenciál pozitivních změn v Evropě i u nás doma“.

Existuje také určitá naděje, že skutečný rozsah krize by mohl konečně uznat komisař EU pro rybolov, který má Irsko navštívit v květnu.

Přesto mnozí z pracovníků v odvětví rybolovu jistě nezapomněli na podobnou návštěvu bývalého komisaře EU pro rybolov Karmenu Velly v červenci 2015. Tehdy bývalý irský ministr pro námořní záležitosti Simon Coveney vyjádřil přesvědčení, že tato návštěva byla pro zúčastněné strany v oblasti rybolovu velmi cennou příležitostí k přímému jednání s Komisí EU o celkovém významu námořních záležitostí pro Irsko a o výzvách a příležitostech při provádění reformované společné rybářské politiky.

Po osmi letech se zdá, že se nepodařilo dosáhnout ničeho a že Evropská komise nadále ignoruje nebo přinejmenším bagatelizuje rozsah existenční krize, která hrozí irskému odvětví rybolovu.

Není tedy pochyb o tom, že irský rybářský průmysl se nachází na zásadní křižovatce. Společná rybářská politika EU se svým pokřiveným systémem kvót a úpravami po brexitu představuje pro rybáře a rybářky neúnosnou zátěž. Ve spojení s rozpočtovými škrty irské vlády, nezavedením dotací na pohonné hmoty a zanedbáváním kritické infrastruktury čelí odvětví dokonalé bouři problémů. Bez rychlých a rozhodných opatření hrozí, že Irsko přijde o důležitou součást svého dědictví a hospodářství.