Subscribe
Ve dnech 19. až 22. listopadu 2025 se Valencie stala ústředním bodem evropské konzervativní politiky a dočasným institucionálním centrem evropské pravice. Během čtyř dnů se ve městě konalo zasedání předsednictva skupiny Evropských konzervativců a reformistů (ECR) a v pátek 21. března veřejné fórum pořádané organizací New Direction. Koncentrace akcí proměnila Valencii v nejvýznamnější místo setkání konzervativního hnutí na kontinentu od evropských voleb.
Do města přijeli vysoce postavení politici, analytici a političtí představitelé z celé Evropy a neobvykle početný španělský kontingent složený nejen z úřadujících poslanců Evropského parlamentu, ale také z bývalých poslanců, regionálních a místních úředníků, konzervativních akademiků a stratégů. Přítomnost mnoha současných i bývalých představitelů Voxu i Partido Popular – někteří se zúčastnili oficiálně, jiní neformálně – viditelně odrážela širší očekávání, že španělský konzervatismus se blíží k okamžiku rekonfigurace. Pro mnohé španělské účastníky setkání představovala příležitost změřit politickou teplotu evropské konzervativní rodiny a posoudit postavení Španělska v jejím rámci v době vnitřní roztříštěnosti.
Zasedání předsednictva ECR bylo zahájeno podrobným rozborem měnícího se geopolitického kontextu Evropy a strategických tlaků, kterým kontinent v současnosti čelí. Jedno z hlavních zasedání se zaměřilo na Latinskou Ameriku, region, který je stále více ovlivňován globálním soupeřením. Venezuelský analytik a bývalý prezidentský kandidát Alejandro Peña Esclusa nabídl strukturovanou analýzu rozšiřujícího se vlivu Číny v Latinské Americe a identifikoval mechanismy, jejichž prostřednictvím Peking prohlubuje svou přítomnost v oblasti obchodu, infrastruktury a politických aliancí. Ve svém vystoupení zdůraznil, že Latinská Amerika se stala strategickou oblastí, kde evropská nečinnost hrozí tím, že Čína implicitně přenechá svůj vliv, což posiluje argument, že EU musí úzce koordinovat svou činnost se Spojenými státy, pokud si přeje zůstat v regionu relevantním aktérem.
Španělská delegace ECR hrála v průběhu jednání předsednictva mimořádně významnou roli. Poslankyně Nora Juncová přednesla jedno z nejkomplexnějších hodnocení migrace jako nástroje geopolitického nátlaku za celý týden. Ukázala přímé paralely mezi dlouhodobým využíváním migračních toků Tureckem k ovlivňování Řecka a Kypru a opakovaným tlakem Maroka na Španělsko, přičemž Kanárské ostrovy slouží jako hlavní zranitelný bod. Její analýza zdůraznila strukturální nestabilitu atlantické trasy a neschopnost stávajících politik EU řešit kombinované problémy spojené s kontrolou hranic, hybridním nátlakem a humanitárním tlakem.
Juncovo vystoupení doplnil svými demografickými a politickými postřehy Nicolas Pouvreau-Monti, který zdůraznil naléhavou potřebu přísného prosazování stávajících evropských právních předpisů v oblasti azylu. Poslanec Evropského parlamentu Geadis Geadi přidal podrobný popis kontextu východního Středomoří a ilustroval, do jaké míry státní i nestátní aktéři v současnosti systematicky využívají nelegální migraci jako nástroj nátlaku v regionálním napětí i bilaterálních sporech. Jejich příspěvky společně vytvořily rámec migrace jako meziregionální strategické výzvy, která vyžaduje trvalou koordinaci na úrovni EU.
Vedoucí španělské delegace v ECR, poslanec Evropského parlamentu Diego Solier, upozornil na technologickou a energetickou zranitelnost Evropy a varoval, že budoucí konkurenceschopnost kontinentu ohrožuje jeho závislost na amerických a čínských digitálních ekosystémech a křehkost jeho energetické sítě. Solier uvedl, že schopnost Evropy obnovovat průmysl je stále více omezována regulačním přetížením a závislostí na dodavatelském řetězci, a zdůraznil, že technologická suverenita musí být součástí širší evropské strategie zaměřené na obnovení hospodářské odolnosti.
Tyto zásahy přispěly k širšímu konsensu v rámci úřadu: Bezpečnostní výzvy v Evropě jsou stále více hybridní, vzájemně propojené a strukturální. Jejich řešení vyžaduje posílení ochrany hranic, upevnění technologické autonomie a zajištění toho, aby Evropa disponovala infrastrukturou nezbytnou k udržení politické a hospodářské nezávislosti.
Znovuzískání Evropy pro konzervatismus
Po interních zasedáních ECR uspořádal New Direction jednodenní fórum Reclaiming Europe: V pátek 21. listopadu se konalo konference s názvem Recreation of Suverenity in a Multipolar World (Obrana suverenity v multipolárním světě ). Akce přilákala širokou škálu vědců, politických expertů, novinářů a stranických funkcionářů a zachytila široký průřez konzervativním ekosystémem kontinentu. Nicola Procaccini zahájil fórum odkazem na základní poslání New Direction – zakořeněné v intelektuálním odkazu Margaret Thatcherové – a zdůraznil potřebu strategické jasnosti uprostřed geopolitického rozvratu.
První zasedání se zabývalo průnikem migrace, demografie a udržitelnosti sociálního státu. Analytik Alejandro Macarrón představil demografické prognózy, které ukazují hluboký a dlouhodobý pokles počtu obyvatel Evropy v produktivním věku. Argumentoval, že migrační politiku již nelze oddělit od demografické aritmetiky ani od fiskální reality stárnoucích společností. Nicolas Pouvreau-Monti, spoluzakladatel a ředitel „Observatoire de l’immigration et de la démographie“ (OID), dodal, že rozsáhlá pravidelná migrace běžně vytváří sekundární nelegální toky prostřednictvím mechanismů slučování rodin a dalšího pohybu, což vytváří další tlak na instituce hostitelské země a podkopává sociální soudržnost. Roméo Gbaguidi, prezident organizace Lemafriq, nabídl důležité poznatky o migrační situaci v Sahelu.
Druhé hlavní zasedání se zaměřilo na energetickou politiku a technologickou autonomii. Odborníci jako Víctor González, bývalý viceprezident společnosti Vox, a Wolfgang Müller z Institutu pro svobodu podnikání (Institut für Unternehmerische Freiheit) varovali, že prvky evropské zelené transformace byly navrženy bez plného zohlednění průmyslové konkurenceschopnosti, energetické bezpečnosti nebo odolnosti dodavatelských řetězců. Tvrdili, že pokud Evropa nepřijme pragmatičtější, na bezpečnost zaměřený přístup k energetické transformaci, hrozí, že se upevní strukturální závislost na zahraničních dodavatelích energie a vnějších technologických ekosystémech. Arvid Hallen, ředitel studií v organizaci Oikos, rovněž pronesl několik důležitých poznámek týkajících se regulace emisí CO2.
Španělská delegace ECR se na této akci ujala také role hostitele. Hlavní projev na fóru přednesl Iván Espinosa de los Monteros, který představil první zprávu Atenea, nově založeného španělského konzervativního think tanku. Espinosa podrobně diagnostikoval institucionální křehkost Španělska a poukázal na oslabení ústavních protivah, politizaci soudních a regulačních orgánů a oslabení parlamentní kontroly. Tvrdil, že obnovení institucionální důvěryhodnosti je předpokladem pro to, aby Španělsko znovu získalo domácí stabilitu i mezinárodní důvěru, a tuto agendu označil za klíčovou pro jakoukoli smysluplnou konzervativní obnovu.
Měnící se krajina španělského konzervatismu
Přítomnost konzervativních osobností z různých politických prostředí, včetně bývalých poslanců, regionálních radních, místních úředníků, politických odborníků a nových lídrů, na obou akcích zdůraznila rostoucí povědomí o tom, že španělský konzervatismus vstupuje do období transformace. Neformální rozhovory, doprovodná setkání a samotná rozmanitost španělských účastníků naznačovaly, že roztříštěný konzervativní prostor nyní aktivně hledá nové referenční body a strategické směřování.
Valencie v tomto smyslu sloužila nejen jako místo pro institucionální setkání, ale také jako diagnostický moment. Mnohým účastníkům poskytla jasnou představu o tom, jak se vyvíjí evropské konzervativní prostředí – a jak do něj zapadá či nezapadá Španělsko. Týden byl zakončen obecným hodnocením, že Valencie představuje začátek širšího přerodu. Znovu potvrdil místo Španělska v evropské konzervativní debatě a zároveň zdůraznil, že suverenita, konkurenceschopnost a institucionální obnova budou pravděpodobně určovat další fázi konzervativní politiky ve Španělsku i v celé Evropě.