Nový evropský pakt o azylu a přistěhovalectví (II)

Budu pokračovat ve vysvětlování tohoto nového Paktu o azylu a přistěhovalectví, který zanechal nespokojené pravicové křídlo Evropského parlamentu, rozhořčenou levici a bez rozumných argumentů Velkou koalici lidoveckých, socialistických a liberálních stran, které byly nuceny hlasovat pro, protože se „obávaly“ – podle mého názoru neopodstatněně – že nový Parlament, více nakloněný konzervativním nebo vlasteneckým postojům, schválí jiný pakt.

A říkám neopodstatněně, protože nový Parlament, který vzejde z voleb 9. června, bude vždy schopen, pokud mu to aritmetický součet dovolí, provést reformy schválených textů, vyvinout tlak na Komisi nebo pokračovat v dlouhém pochodu reformy návratové směrnice – na kterou se, jak jsem uvedl v předchozím článku, v „balíčku“ schváleném 10. dubna zapomnělo.

Říkal jsem, že reforma se skládá až z 9 legislativních dokumentů. Pokud si přejete, můžeme je všechny projít, třeba v různých článcích, protože schválených textů není málo ani nejsou krátké.

Mezi dokumenty, které bychom v rámci Paktu mohli označit za menší, patří nařízení, kterým se stanoví požadavky pro získání mezinárodní ochrany v EU, které se vyznačuje, pokud něco, tak to, že je málo ambiciózní. V tomto případě to budou konzervativní nebo pravicové strany v Evropě, které budou mít důvod ji odmítnout, protože tak důležité otázky, jako je nutná revize statusu uprchlíka, pokud země původu přestane být nebezpečná, nebudou povinné, jak požadovala Rada. Levicově orientovaný Evropský parlament v tomto bodě nepochybně zvítězil, možná jako vyjednávací trumf pro další dokumenty. Ve skutečnosti dnes na světové úrovni stále pracujeme se zastaralým statutem uprchlíků, který sice odpovídá mezinárodní realitě poválečného světa, ale nezohledňuje multipolární a měnící se svět, kde jsou prvky či faktory imigračního procesu nejrůznějšího druhu. Zejména nelegální přistěhovalectví a masový pohyb osob se staly zbraní, kterou odborníci nazývají hybridní válkou nebo šedou zónou. Právě to nyní zažíváme v Evropě, kde státní převraty v Sahelu, zánik francouzské vojenské a politické přítomnosti a stažení pomoci a misí EU na ochranu hranic přesunuly obrovské množství migrantů k pobřeží Mauritánie.

Zásadní otázkou je, aby se ti, kteří požádají o azyl – a je jim udělen – vrátili do země původu, jakmile pomine situace, která mohla být důvodem pro udělení azylu, nebo aby byl alespoň zaručen bezpečný návrat do země původu. Toto opatření je nezbytné, protože jinak běžné situace – jako je žádost o azyl a uznání – které jsou ze své podstaty mimořádné, jsou zakotveny jako běžné situace.

Stejně tak je povolen návrat směrnice o normách pro přijímání migrantů, která zahrnuje právo pracovat po dobu 6 měsíců od podání žádosti o azyl, přístup ke zdravotnímu pojištění, včetně uznání práva na interrupci (skrytého pod výrazem „sexuální a reprodukční zdraví“), jazykové kurzy atd. To je další text, na který si levice a Evropský parlament nemají důvod stěžovat, naopak, byl široce odmítnut stranami zdravého rozumu, konzervativními stranami. Zákaz zadržování nezletilých osob a jejich rodičů jen proto, že jsou nelegální, je protimluv a mohl by ohrozit provádění systematického vyhošťování osob, které nemají právo žít a pobývat v Evropě. Totéž by se dalo říci o zahrnutí cestovních povolení do jiných členských států, které překračuje rozumné meze a může vést ke zneužívání systému a které, jak jsem uvedl ve svém prvním článku, zbytečně staví tzv. země vstupu (například Španělsko, Itálii, Řecko) proti zemím severu.