Subscribe
Současná migrační situace představuje pro Evropu a mezinárodní společenství jednu z nejsložitějších výzev. V kontextu politických a sociálních změn spojených s migračními toky pocházejícími především z Afriky a Blízkého východu zaujala Itálie v posledních letech ústřední roli v úsilí o reformu nástrojů řízení migrace. Vláda vedená Giorgií Meloniovou v tomto procesu vyvinula iniciativy, které se postupně etablovaly jako referenční modely a předjímaly pokyny následně přijaté Evropskou unií. Mezi nimi dohoda s Albánií o vytvoření středisek pro vyřizování žádostí o azyl a provádění repatriačních řízení představuje průkopnickou zkušenost, která může nasměrovat evropskou diskusi k novým operativním řešením založeným na konceptu bezpečných třetích zemí.
VÝVOJ PLÁNU MATTEI V EVROPSKOU STRATEGII
Jedním z nejvýznamnějších prvků italské politiky, který zdůraznil i premiér Meloni na mezinárodní konferenci Globální aliance proti pašování migrantů 10. listopadu, je internacionalizace Matteiho plánu pro Afriku. Plán, který se zrodil jako národní iniciativa zaměřená na podporu hospodářského a sociálního rozvoje afrických zemí, postupně získal rozsah a uznání na evropské úrovni. Tento vývoj byl umožněn díky strukturované spolupráci s globální bránou Evropské unie, kterou podporuje přímo předseda Evropské komise. Sbližování těchto dvou iniciativ umožnilo mobilizovat významné zdroje přesahující jednu miliardu eur, které jsou zaměřeny na realizaci infrastrukturních a rozvojových projektů určených k řešení hlavních příčin nelegální migrace. Díky této víceúrovňové synergii Itálie upevnila svou pozici vedoucího hráče při prosazování integrovaného a udržitelného přístupu k řízení migračních toků.
ŘÍMSKÝ PROCES A BUDOVÁNÍ SDÍLENÉ SPRÁVY VĚCÍ VEŘEJNÝCH
Italská vláda zároveň zintenzivnila svůj závazek vůči Římskému procesu pro migraci a rozvoj, což je mnohostranný mechanismus zaměřený na koordinaci úsilí zúčastněných zemí při řízení asistovaných dobrovolných návratů a stabilizaci oblastí původu a tranzitu. Tento nástroj se ukázal jako obzvláště účinný při podpoře systémové spolupráce mezi evropskými státy a africkými partnery, neboť pomohl definovat síť sdílených odpovědností a cílených intervencí. Italská akce tedy sleduje dvojí cíl: na jedné straně podporuje rozvoj v zemích původu, na druhé straně definuje účinnější postupy pro řízení osob, které do Evropy přicházejí nelegálně.
PROTOKOL S ALBÁNIÍ JAKO INOVATIVNÍ A PRŮKOPNICKÝ MODEL
Dohoda mezi Itálií a Albánií představuje nejvýznamnější inovaci v italské migrační politice. Prostřednictvím této dohody Řím zavedl možnost posuzovat žádosti o azyl a provádět repatriace v zařízeních nacházejících se mimo EU při zachování plné evropské jurisdikce. Toto řešení vzbudilo rostoucí pozornost členských států a stalo se předmětem diskusí a politického sbližování v orgánech EU. Experimentální povaha albánského modelu byla uznána za skutečný průkopnický krok, neboť předjímal některá rozhodnutí, která nedávno schválili ministři vnitra Evropské unie, včetně zavedení konceptu bezpečných třetích zemí, vytvoření jednotného seznamu bezpečných zemí původu a přijetí nařízení o navracení, které stanoví možnost zřízení návratových center ve třetích zemích. Italská vize, pevně podporovaná předsednictvím Rady ministrů, tak přímo přispěla k rozvoji nové evropské architektury pro řízení migrace.
DOPAD NA BOJ PROTI OBCHODOVÁNÍ S LIDMI A VYHLÍDKY NA REGULACI
Model vyvinutý italskou vládou reaguje také na potřebu bojovat proti zločineckým sítím, které řídí obchodování s migranty. Vytvoření rychlejších a spolehlivějších postupů spolu s perspektivou decentralizace některých fází přijímání a repatriace bylo interpretováno jako odstrašující prostředek pro organizace odpovědné za podnikání založené na zneužívání a nebezpečných praktikách. Itálie rovněž podpořila širší úvahy o mezinárodních úmluvách upravujících ochranu migrantů a žadatelů o azyl s cílem posoudit, zda stávající předpisy odpovídají současným výzvám. Tento návrh, předložený ve spolupráci s Dánskem a podpořený řadou států Rady Evropy, vedl k vypracování politické deklarace, která znamenala začátek institucionální debaty o potřebě aktualizovat mezinárodní regulační nástroje.
OVLIVNĚNÍ ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ UNIE
Průkopnická role italské vlády a premiérky Giorgie Meloniové v řízení migrace je jasně patrná z přijatých iniciativ a jejich dopadu na rozhodnutí Evropské unie. Itálie přispěla k novému vymezení evropského rámce pro migrační politiku – od přeměny Matteiova plánu ve společnou strategii a konsolidace víceúrovňových sítí spolupráce až po albánský model, který předjímal pokyny EU. Tato trajektorie ukazuje snahu řešit fenomén migrace pomocí inovativních a koordinovaných nástrojů, které jsou schopny spojit bezpečnost, odpovědnost a rozvoj.