Subscribe
Evropská komise plánuje prodloužit bezplatné přidělování emisních povolenek pro ohrožená odvětví, věnovat větší část výnosů z trhu s uhlíkem na dekarbonizaci a rozšířit systém obchodování s emisemi (ETS) v rámci své strategie k dosažení klimatické neutrality do roku 2050.
Evropská komise představila dlouho očekávanou reformu systému obchodování s emisemi (ETS) Evropské unie, jejímž cílem je najít křehkou rovnováhu mezi ambiciózními klimatickými cíli a potřebou zachovat konkurenceschopnost evropského průmyslu. Návrh, který byl představen 17. července v Bruselu, zachovává základní principy trhu s uhlíkovými emisemi a zároveň zavádí řadu úprav, jejichž cílem je podpořit investice do dekarbonizace, snížit riziko přesunu průmyslu do jiných zemí a sladit systém ETS s čím dál ambicióznějšími klimatickými cíli EU.
Tato reforma přichází v kritickém okamžiku pro Evropskou unii, která se zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2040 o 90 procent ve srovnání s úrovněmi z roku 1990 a k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Podle evropského komisaře pro klima Wopkeho Hoekstry je cílem přeměnit systém obchodování s emisemi (ETS) na investiční nástroj, který bude schopen podporovat opatření v oblasti klimatu a zároveň posílí průmyslovou konkurenceschopnost a energetickou nezávislost Evropy.
Systém obchodování s emisními povolenkami (ETS), zavedený před dvaceti lety, je základním kamenem klimatické politiky Evropské unie. Funguje na principu „znečišťovatel platí“, kdy od průmyslových odvětví s nejvyššími emisemi uhlíku vyžaduje nákup emisních povolenek. Společnosti, jejichž emise nedosahují přiděleného limitu, mohou nevyužité povolenky prodat, zatímco ty, které své kvóty překročí, si musí pořídit další povolenky. Tento tržní mechanismus vytváří pro podniky finanční pobídku ke snižování emisí a investicím do čistších technologií.
Komise tvrdí, že tento systém sehrál významnou roli při snižování emisí v celé Evropě. Některá energeticky náročná odvětví však namítají, že již provedla všechna ekonomicky proveditelná opatření ke zvýšení energetické účinnosti, která jsou v rámci současných technologií k dispozici. V důsledku toho vnímají systém obchodování s emisními povolenkami (ETS) stále více jako finanční zátěž než jako environmentální pobídku, zejména s ohledem na kolísání cen emisních povolenek.
Obchodní organizace zastupující významné evropské ekonomiky, včetně německého BDI, francouzského Medef a italského Confindustria, nedávno vyzvaly k zásadním změnám na trhu s emisními povolenkami. Varovaly, že nadměrné náklady spojené s regulací by mohly oslabit konkurenceschopnost evropských výrobců a podnítit firmy k přesunu výroby mimo Evropskou unii, kde jsou environmentální předpisy často méně přísné.
Návrh Komise se snaží tyto obavy vyřešit prodloužením bezplatných emisních povolenek za rok 2030 pro odvětví, u nichž se předpokládá riziko úniku uhlíku. Namísto zrušení těchto povolenek podle původně plánovaného harmonogramu bude jejich snižování probíhat postupněji v letech 2031 až 2035. V následujícím období, od roku 2036 do roku 2040, budou mít podniky rovněž možnost započítat způsobilé projekty dekarbonizace realizované ve třetích zemích až do výše 2 % svých závazků v rámci systému obchodování s emisemi.
Ústředním prvkem reformy je způsob, jakým se využívají příjmy z systému obchodování s emisními povolenkami (ETS). Od svého zavedení vynesl trh s emisními povolenkami prostřednictvím dražeb emisních povolenek přibližně 260 miliard eur. Zatímco velká část těchto příjmů byla tradičně začleněna do národních rozpočtů, Komise nyní navrhuje, aby alespoň polovina všech příjmů z systému ETS byla ze zákona vyčleněna na financování projektů dekarbonizace.
Návrh rovněž zavádí přísnější podmínky pro společnosti, které získávají bezplatné emisní povolenky. Osmdesát procent těchto povolenek by bylo přiděleno až poté, co podniky zveřejní věrohodné roční plány dekarbonizace, v nichž budou nastíněny konkrétní investice a měřitelné strategie snižování emisí. Zbývajících 20 procent by bylo k dispozici až poté, co společnosti prokáží, že tyto plány byly skutečně realizovány. Cílem je zajistit, aby bezplatná povolenka podněcovala skutečnou průmyslovou transformaci, a ne pouze snižovala provozní náklady.
Kromě výrobního odvětví má Komise v úmyslu systém ETS postupně rozšířit i na další odvětví. Očekává se, že do systému bude v průběhu času začleněno i nakládání s odpady, ačkoli jsou zahrnuty některé záruky, které mají vyřešit obavy vyjádřené ze strany průmyslu. Společnosti poskytující služby sběru a zpracování odpadu argumentovaly tím, že mnoho aspektů jejich emisí závisí na rozhodnutích veřejných orgánů a místních samospráv, nikoli na faktorech, které mohou přímo ovlivnit.
V rámci revidovaného systému ETS by se rozšířila působnost i na letecký a námořní sektor. Návrh rozšiřuje systém tak, aby zahrnoval soukromou leteckou dopravu a komerční lety na trasách dlouhých až 5 000 kilometrů ze střední Evropy. V námořní dopravě by se na trh s emisními povolenkami začaly vztahovat také některé přístavy v sousedních zemích mimo EU, čímž by se omezily možnosti provozovatelů vyhýbat se environmentálním povinnostem přesměrováním služeb mimo Unii.
Komisař Hoekstra zdůraznil, že Evropa by měla odmítnout představu, že hospodářský růst a ochrana klimatu se vzájemně vylučují. Namísto toho tvrdil, že environmentální udržitelnost, konkurenceschopnost průmyslu a energetická bezpečnost se mohou navzájem posilovat, jsou-li podpořeny dobře koncipovanými opatřeními a cílenými investicemi.
Souběžně s reformou systému obchodování s emisemi (ETS) navrhla Komise širší energetický cíl zaměřený na urychlení elektrifikace v celé evropské ekonomice. Elektřina v současné době představuje pouze 23 procent konečné spotřeby energie, což je hodnota, která se za poslední desetiletí prakticky nezměnila. Brusel nyní navrhuje orientační cíl zvýšit podíl elektrifikace na 46 procent do roku 2040, což odráží rostoucí význam čisté elektřiny v odvětvích, jako je doprava, vytápění a průmyslová výroba.
Na podporu tohoto přechodu Komise rovněž nastínila své ambice udržet ceny elektřiny na přijatelné úrovni. Do roku 2030 by náklady na elektřinu neměly u domácností přesáhnout dvojnásobek a půl ceny zemního plynu a u průmyslu by neměly být vyšší než dvojnásobek ceny plynu. Dosažení tohoto cíle však může být politicky náročné, jelikož daňová opatření v oblasti energetiky obecně vyžadují jednomyslný souhlas všech členských států EU.
Pokud by byla reforma přijata, představovala by jednu z nejvýznamnějších změn systému ETS od jeho vzniku a posílila by jeho roli nejen jako mechanismu pro snižování emisí, ale také jako finančního motoru pro zelenou průmyslovou transformaci Evropy. Tento návrh odráží snahu Evropské unie zajistit, aby cesta k klimatické neutralitě zůstala v souladu s ekonomickou odolností, technologickými inovacemi a globální konkurenceschopností.
Alessandro Fiorentino