Irské předsednictví v Radě odhalilo závažné dilema této země v oblasti obrany

To, že Irsko v červenci převzalo předsednictví v Radě Evropské unie, odhalilo před celým světem trapné bezpečnostní dilema způsobené nedostatečnými investicemi této země. Uvažme například skutečnost, že Irsko nedisponuje žádnými námořními obrannými kapacitami, ačkoli se řadí mezi členské státy Evropské unie, jako jsou Francie, Dánsko a Portugalsko, které mají jedny z největších námořních území v rámci Unie.

Po dobu irského předsednictví v Radě EU mají britské a francouzské válečné lodě za úkol bránit zemi, která v této době hostí evropské lídry a vysoké úředníky. Vzhledem k charakteristicky bizarním obranným opatřením Irska však generální prokurátor poukázal na to, že podle článku 15 irské ústavy (Bunreacht na hÉireann) má výhradní pravomoc k vytvoření ozbrojených sil v rámci hranic státu pouze irský parlament (Oireachtas). Britské a francouzské lodě pověřené obranou Irska během předsednictví v Radě proto nesmějí vplout do irských vod. Abychom zopakovali tyto tajemné právní obchody vytvořené za účelem zaplnění mezer ve státní obranné strategii, byla vypracována metoda, jak se vyhnout ústavní otázce v případě, že by zahraniční loď použila smrtící sílu k obraně irského území. V praxi to bylo uplatněno hned první den irského předsednictví v Radě: na palubě francouzské fregaty Aquitaine byl umístěn irský námořní důstojník, aby v případě raketového útoku proti nepřátelskému subjektu byl rozkaz technicky vydán oprávněnou irskou osobou.

Jako důkaz nepřipravenosti na irské předsednictví v Radě a rostoucí domácí kritiky se vláda chystá utratit více než 293 milionů eur za šestiměsíční období předsednictví, z čehož dva měsíce připadají na letní a vánoční prázdniny. Z tohoto rozpočtu byla největší jednotlivá identifikovatelná částka přidělena na bezpečnost. Přibližně 125 milionů eur bylo přiděleno irské policii An Garda Siochana na dodatečné náklady spojené s zajištěním bezpečnosti během irského předsednictví v Radě. Vzhledem k tomu, že Irsko má v minulosti zkušenosti s překračováním rozpočtů a nehospodárným vynakládáním veřejných prostředků, očekává se, že skutečná částka po skončení předsednictví bude mnohem vyšší.

Rozpočtové plánování pro předsednictví však odhalilo jistou ironii ve vládní politice. Stát dokázal, že dokáže najít 125 milionů eur na zajištění bezpečnosti v rámci diplomatického kalendáře po dobu čtyř měsíců v roce, a přesto nedokáže najít prostředky na řádné zajištění bezpečnosti v zemi za běžných okolností. Početní stav gardy přesahuje 14 500, přičemž komisař gardy Justin Kelly doufá, že do konce roku dosáhne 15 000. Policie však stále čelí dlouhodobému problému s náborem, jehož řešení se jeví jako velmi vzdálené. Nábor do záložních jednotek Gardy dosáhl loni méně než 10 procent plánovaného počtu. Nejedná se o čísla svědčící o dočasném problému s personálem, ale o vážnou krizi v oblasti udržení a náboru zaměstnanců, kterou se žádnému z dosavadních ministrů nepodařilo vyřešit. Pokud tedy jde o zajištění pořádku během prezidentského mandátu, irská vláda se uchýlila ke stejné taktice, jakou používá při návštěvě prezidenta Spojených států – zaplavit Gardai neočekávanými finančními prostředky, aby odvrátila mezinárodní ostudu způsobenou nedostatečnou veřejnou bezpečností na irských ulicích.

Financování irských ozbrojených sil je na tom ještě hůře. O tom, že si vláda uvědomuje, že se jedná o problém, svědčí skutečnost, že výdaje na obranu pro rok 2026 dosáhly rekordní výše 1,5 miliardy eur. Ve srovnání s ostatními zeměmi kontinentu však představují přibližně 0,2 procenta HDP, zatímco průměr EU dosáhl 2,2 procenta a směřuje k 2,4 procenta. Irsko nejenže zaostává za evropským trendem, ale neustále se propadá, aniž by bylo na obzoru nějaké podstatné zlepšení, ačkoli vláda slibuje, že výdaje dosáhnou 3 miliard eur v neurčitém okamžiku v budoucnosti.

Čísla týkající se Stálých obranných sil vypovídají o podobném úpadku investic do obrany a bezpečnosti: aktivní stav činí přibližně 7 700 osob, zatímco plánovaný stav je kolem 9 700. Irsko navíc nedisponuje žádnou významnou pozemní protivzdušnou obranou. Neidentifikovaná letadla v irském vzdušném prostoru jsou zachycována Královským letectvem na základě tajné dohody, která nikdy nebyla zveřejněna ani formálně projednána. Vláda slíbila dodání prostředků proti dronům, avšak teprve poté, co večer v den příletu ukrajinského prezidenta Zelenského do Dublinu vletěly do irského vzdušného prostoru čtyři velké vojenské drony.

Tato série bezpečnostních krizí vedla irského analytika Eoina Dreu k tvrzení v časopise Foreign Policy, že se Irsko stává de facto francouzským vojenským protektorátem: státem, jehož bezpečnost ve vzduchu, na moři i pod mořskou hladinou je stále více zajišťována partnery, vůči nimž nemá žádné formální závazky a nad nimiž nemá žádné formální slovo. Mezitím irský generál Seán Clancy, bývalý náčelník generálního štábu irských ozbrojených sil, od roku 2024 předsedá Vojenskému výboru Evropské unie, což je nejvyšší vojenská funkce v rámci bloku. Toto jmenování samo o sobě dokazuje, že si Dublin uvědomuje význam vojenské koordinace na úrovni Evropské unie, ale v konečném důsledku se jedná pouze o symbolický krok, když země aktivně zanedbává své domácí vojenské a policejní povinnosti.

Zrušení tzv. „trojité pojistky“ týkající se nasazení ozbrojených sil v zahraničí nyní na to vše nepříjemně navazuje. Požadavek na mandát Rady bezpečnosti OSN před nasazením více než dvanácti příslušníků do zahraničí byl prezentován jako záruka irské nezávislosti, neutrality a oddanosti multilaterálním institucím. V praxi však dává právo veta nad irskými nasazeními Moskvě a Pekingu, dvěma státům, jejichž politické a ekonomické zájmy se liší a jsou v rozporu s irskými národními zájmy. Nyní se důsledky této politiky projevují v plné míře, jelikož Rada bezpečnosti OSN právě ukončuje činnost Prozatímních sil OSN v Libanonu (UNIFIL). Až bude tato mise ukončena, Irsko nebude mít žádné významné zahraniční jednotky a ztratí své jediné aktivní zahraniční výcvikové zóny, kde si irské ozbrojené síly budují technické vojenské odborné znalosti prostřednictvím mírových operací. Vzhledem k rozporům v Radě bezpečnosti se návrat UNIFIL jeví jako téměř nemožný, a právě v tomto kontextu se vláda ubírá směrem ke zrušení „trojité pojistky“.

Existuje ucelený argument zastánců suverenity ve prospěch zrušení „trojitého zámku“. O nasazení irských vojáků by měl rozhodovat výhradně Dáil Éireann a Irská republika. Problémem není samotný princip, ale nízká důvěra veřejnosti v současnou vládu, která podkopává přesvědčení, že vláda jedná v dobré víře. Návrh na zrušení „trojité pojistky“ následně uvízl na mrtvém bodě poté, co jej vláda schválila, a to právě proto, že řadoví poslanci strany Fianna Fáil vznesli námitky proti tomu, co podle nich představovalo zásadní změnu stranických principů. A bez věrohodného plánu, jak tuto reformu prodat irské veřejnosti a zaručit, že vláda Irsko potichu nevtáhne do obranných dohod Evropské unie, se tento návrh nikdy neuskuteční.

To je zásadní dilema, na které poukázalo irské předsednictví Rady. Hluboce nepopulární vláda, která čelí jedné krizi za druhou a snaží se o remilitarizaci a zrušení multilaterálních kontrol irské bezpečnostní politiky, může být přirozeně vnímána pouze se skepsí a obavami. Neutralita bez vojenských kapacit není nezávislostí, ale bezmocností, a vzhledem k probíhající válce na Ukrajině a dalším globálním konfliktům budou vojenské výdaje u veřejnosti nepopulární z jediného důvodu: vláda ani jednou nesplnila svou povinnost a nezaručila občanům, že jejich zájmy budou upřednostněny před zájmy zahraničních vlád a společností, k nimž se irská vládnoucí elita pomalu přibližuje.