Bude ve Švédsku nakonec opět vládnout středopravicová vláda?

Politika - 18. 11. 2026

Tags:

Bylo náročné komentovat neustále se měnící politickou situaci ve Švédsku. Již více než 60 dní panuje patová situace na politické levici, která v září těsně vyhrála parlamentní volby. V pozadí je neustálá patová situace mezi nesourodými červeno-zelenými stranami, ale v popředí je neustálý šum úniků informací, pověstí, tiskových konferencí, rozhovorů, schůzek a příspěvků na sociálních médiích, který drží každého pozorovatele v napětí a nutí ho přemýšlet, zda právě tohle není ta věc, která dá věci do pohybu. Vývoj se však prakticky pokaždé zastaví.
Na levici máme sociální demokraty, Stranu zelených, Levicovou stranu a Stranu středu. Poslední dvě jsou nejslabšími články – Levicová strana odmítá podpořit vládu, v níž by nezastávala žádné ministerské posty, a Strana středu zase odmítá podpořit vládu, v níž by Levicová strana ministerské posty zastávala. Poslední týdny byly v podstatě jen válkou na vyčerpání mezi těmito dvěma stranami, které se pustily do souboje o to, která z nich ustoupí jako první.
Na pravici máme Stranu umírněných, Křesťanské demokraty, Liberály a Švédské demokraty. Takzvaná Tidöova koalice, která se v roce 2022 dostala k moci, tentokrát nezískala parlamentní většinu kvůli neúspěchu Švédských demokratů, nacionalistické strany. Švédští demokraté usilovali o místa ve vládě, což by je povýšilo nad jejich postavení v letech 2022–2026, kdy pouze podporovali vládu složenou z umírněných, křesťanských demokratů a liberálů (i když je třeba říci, že měli značný vliv na vládní program).
Strany z bloku Tidö představují, s výjimkou Švédských demokratů, „buržoazní“ politický blok ve Švédsku, k němuž tradičně patří i Strana středu. Vzhledem k antipatii této liberální strany vůči Švédským demokratům se však blok po roce 2014 stále více rozděloval, což vyvrcholilo v roce 2022, kdy došlo k rozkolu na levicově-liberální a pravicově-liberální křídlo. Vzhledem k porážce pravice ve volbách v roce 2026 je od září pro „buržoazní“ inteligenci a její politické myslitele důležitější než kdy jindy sjednotit Stranu středu s její starou stranickou rodinou a zajistit další volební období pravicové vlády ve Švédsku.
V čem je problém? Strana středu odmítá vstoupit do jakékoli koalice, která by byla závislá na Švédských demokratů. Smyslem existence Strany středu od počátku roku 2010 je právě zabránit nacionalistům (a v rétorice také socialistům z extrémní levice, odtud pramení patová situace mezi ní a Stranou levice) v jakémkoli přístupu k moci. Po celou dobu volební kampaně Strana středu propagovala svou vizi údajného „politického středu“, který drží „extremisty“ zprava i zleva na uzdě. V praxi to znamenalo odklon od tradiční švédské blokové politiky a od 13. září se ukázalo, že je to zcela nereálné.
Jedinou možností tedy pro středové strany bylo vybrat si menší zlo mezi „extrémní levicí“ a „extrémní pravicí“. V celé Evropě se obecně ukazuje, že liberálové se přiklánějí ke komunistům, pokud druhou možností jsou nacionalisté, jak je patrné například z četných francouzských voleb.
To, že Strana středu dává přednost Levicové straně před Švédskými demokraty, se projevuje i v různých nenápadných podobách v rámci komunikace této strany. Tito liberálové nesnášejí samotnou existenci Švédských demokratů, zatímco u Levicové strany jim vadí pouze určité aspekty; jako své největší obavy uvádějí opakující se antisemitismus a obvinění z nedostatečného odhodlání prosazovat tradiční západoevropské geopolitické cíle. V nedůvěře mezi těmito stranami hraje roli také materialistický konflikt mezi socialisty a kapitalisty (druhý z těchto pojmů není v případě Strany středu nijak provokativní, ale velmi přesný), stejně jako do jisté míry i kulturní a demografické aspekty. Liberální voliči Strany středu z městské střední a vyšší třídy spolu s její tradiční základnou zemědělských podnikatelů se neztotožňují s voliči Levicové strany, kteří bývají ekonomickými populisty a velmi multikulturními.
I když se tedy výsledek zdá být předvídatelný, Strana středu se dosud vzpurně bránila přijmout svůj osud. Více než 50 dní po volbách se však objevila nejistá cesta ven, jak se vyhnout tomu, aby se k moci dostala krajní levice.
Nejvýraznější prohlášení za více než dva měsíce nepřišlo z levého křídla politického spektra, ale z pravého; Švédští demokraté oficiálně oznámili, že se stahují z boje o sestavení vlády, protože jejich účast na pravici bránila Straně středu – která se od voleb stala iracionálním „králem tvůrcem“ švédské politiky – v tom, aby vůbec zvažovala podporu čehokoli jiného než levicové koalice.
To poskytlo Straně středu značný manévrovací prostor. Levicové strany si uvědomily, že Stranu středu již nemohou brát jako samozřejmost, a proto musí jednání urychlit. A co Strana levice? Odmítají ustoupit ani o milimetr ze svých požadavků, což znamená, že patová situace je stále stejně reálná jako v noci po volbách. Obviňování, která strana je hlavním brzditelem – Levice, nebo Strana středu –, se po odstoupení Švédských demokratů dramaticky zintenzivnilo.
Co tedy stojí za náhlou kapitulací nacionalistů?
Švédští demokraté během minulého volebního období mnohokrát zdůrazňovali, že usilují o místa ve vládě a že pokud je nedostanou, přejdou do opozice. To je samozřejmě přirozený vývoj pro každou politickou stranu, ale Švédští demokraté si uvědomili, že pouhá podpora vlády, aniž by sami byli u moci, brání realizaci jejich vlastních politických záměrů. Švédští demokraté, kteří se ve volbách v roce 2022 stali největší ze stran z Tidö, nakonec diktovali podmínky pro dalekosáhlou reformu švédské migrační a trestněprávní politiky, neměli však nad svými vlastními reformami úplnou kontrolu. To se v roce 2026 muselo změnit, zněla stranická linie.
Volby však pro Švédské demokraty nedopadly podle jejich představ. Již dříve jsem psal o analýzách výsledků, které nakonec přetvořily švédskou politickou scénu – Švédští demokraté klesli z 20 procent hlasů v roce 2022 na přibližně 17 procent, zatímco všichni jejich koaliční partneři posílili. Umírnění dokonce předstihli Švédské demokraty a znovu se stali druhou největší stranou v zemi. Švédští demokraté, nyní třetí největší strana, nesli výlučnou odpovědnost za porážku v Tidö. Vzdání se nároků na místa ve vládě bylo proto nevyhnutelnou, ale těžko přijatelnou volbou.
6. listopadu oznámil předseda Švédských demokratů Jimmie Åkesson, že se jeho strana v probíhajícím procesu sestavování vlády formálně vzdá svých nároků. Jelikož nebylo možné, aby Švédští demokraté získali místa ve vládě, natož aby se jakoukoli formou stali součástí vládní koalice, nejlepším řešením pro stranu bylo přejít do „plné opozice“ – avšak zdržet se hlasování proti vládě vedené Umírněnými a složené z ostatních stran z Tidö. V daném kontextu by to otevřelo cestu k menšinové vládě Umírněných, Křesťanských demokratů, Liberálů a Strany středu, čímž by došlo k oživení staré „Aliance“, která vládla ve Švédsku v letech 2006 až 2014 (ačkoli do roku 2010 šlo o většinovou vládu). Začaly se rozběhnout kroky k tomu, aby se Strana středu k takovému řešení připojila, přičemž faktor strachu ze Švédských demokratů byl v podstatě neutralizován.
Strana středu však stále čelí obavám; menšinová vláda závislá na toleranci Švédských demokratů by byla při každém politickém návrhu, včetně návrhů rozpočtu, vázána na tuto nacionalistickou stranu. Lišilo by se to opravdu tolik od situace, kdy by Švédští demokraté byli součástí vládní koalice?
Právě tato otázka – ve srovnání s tím, zda připustit radikální Levicovou stranu do vlády – je v současné době ústředním bodem pro Stranu středu a tím pádem i pro celou švédskou politiku. K úterý 17. listopadu Strana středu navenek prezentovala červeno-zelenou koalici jako svou preferovanou variantu. Stále však nekompromisně trvá na tom, že Levicová strana se nesmí stát součástí vlády, což vedlo ke spekulacím o jejích skutečných záměrech; nejde snad o pokus dotáhnout vyčerpávající válku až k naprostému vyčerpání, po kterém by se Strana středu mohla posunout doprava, aniž by ztratila svou hrdost?
Je velmi pravděpodobné, že Ulf Kristersson z Umírněné strany zůstane švédským premiérem, až bude vše vyřešeno. Poté přijde další výzva: jak vládnout Švédsku z pozice liberální menšiny a najít rovnováhu mezi zájmy Strany středu a Švédských demokratů.

Tags: