Islandské referendum: Žádný ruský vliv

Eseje - 2. 9. 2026

Říká se, že lež má tisíc křídel, zatímco pravda nemá kam uletět. V období před islandským referendem o členství v EU, které se konalo 29. srpna 2026, mělo hnutí „Ano“ snadný přístup k zahraničním novinářům, kteří – stejně jako jejich islandští kolegové – bývají euromantici. Poskytovalo jim falešné informace o hnutí „Ne“. Jedním z nejkřiklavějších příkladů byl rozhovor v online magazínu EUobserver, v němž Soňa Weissová hovořila s Thorvaldurem Gylfasonem, emeritním profesorem Islandské univerzity a hlasitým zastáncem členství v EU.

Zastánce konspiračních teorií

Thorvaldur (většina Islanďanů nepoužívá příjmení; Gylfason znamená jednoduše „syn Gylfiho“) je na Islandu velmi známý. V roce 2013 založil politickou stranu se dvěma cíli: novelizovat ústavu, čímž by se v podstatě proměnila v rozsáhlý seznam přání, a vyvlastnit výlučná rybolovná práva přidělená majitelům rybářských plavidel od roku 1975 v pelagickém rybolovu (sleď, kapelín a makrela) a od roku 1983 v lovu přízemních ryb (treska obecná, halibut, okoun mořský, treska tmavá a treska jednoskvrnná). Jeho strana získala méně než 2,5 procenta hlasů a nezískala žádné mandáty v parlamentu. Thorvaldur přijal některé podivné pozice. Tvrdí například, že Richard M. Nixon byl zapleten do atentátu na Johna F. Kennedyho a že budova Tower 7 v New Yorku nebyla zničena nárazem letadla.

Dr. Baudenbacher na Islandu

V rozhovoru pro EUobserver představil Thorvaldur svou nejnovější konspirační teorii: že islandští oligarchové se pokoušejí ovlivnit průběh referenda. Hnutí „Ne“, řekl, „přivezlo na Island švýcarského právníka, o kterém je známo, že pracoval pro Putinův režim v Moskvě a zastupoval ruského oligarchu, který se snažil uniknout sankcím uvaleným EU po ruské invazi na Ukrajinu.“ Dodal: „Jmenuje se Carl Baudenbacher.“ Thorvaldur uvedl několik nepravdivých tvrzení. Zaprvé, Ragnar Árnason a já, oba emeritní profesoři Islandské univerzity, jsme pozvali dr. Baudenbachera, mezinárodně uznávaného odborníka na evropské právo, na Island, aby přednesl odbornou přednášku o EU. Univerzita však zrušila naši rezervaci přednáškového sálu, když hnutí „No Movement“ přednášku inzerovalo (jak jsme tomu s Ragnarem dali svolení a jak tomu bylo v mnoha předchozích případech), a my jsme přednášku přesunuli jinam. Dr. Baudenbacher si za svou přednášku neúčtoval žádné poplatky a think tank, který vedeme s Ragnarem, mu uhradil letenku a ubytování.

Žádná souvislost s Putinem

Zadruhé, Dr. Baudenbacher nemá s Vladimirem Putinem vůbec žádnou spojitost. Islandská společnost Vélfag, zabývající se technologiemi pro zpracování ryb, byla úřady sankcionována za to, že údajně má ruského skrytého vlastníka, Vitalije Orlova. Společnost toto tvrzení důrazně popírá a proti sankcím se odvolala k Dozorovému úřadu ESVO. Na žádost islandského právního zástupce společnosti a se souhlasem islandského ministerstva zahraničních věcí byl Dr. Baudenbacher jmenován jejím právním poradcem. To je vše. Nemám ponětí o podstatě tohoto případu, ale tato společnost má jistě právo na právní zastoupení. Článek 6 Evropské úmluvy o lidských právech totiž toto základní právo uznává.

Island: Demokracie, ne oligarchie

Zatřetí, Thorvaldur v rozhovoru tvrdí, že se Island stal oligarchií ovládanou majiteli největších rybářských společností. To je podivné, vzhledem k velmi nízké příjmové nerovnosti na Islandu – pravděpodobně nejnižší na světě –, zanedbatelné chudobě, dobrému důchodovému zabezpečení seniorů, vysoké životní úrovni a dlouhé demokratické tradici. V oligarchii by se takové výsledky neočekávaly. Podle indexu lidského rozvoje OSN je Island ve skutečnosti nejlepším místem k životu na světě. Přední islandské rybářské společnosti jsou ekonomicky silné, ale nemají politický vliv. Například pouze zlomek příjmů politických stran pochází právě od nich. Naproti tomu proevropská umírněná levice – k níž patří i Thorvaldur Gylfason – ovládá jak státní rozhlas a televizi, tak univerzity, stejně jako v mnoha jiných zemích. Během kampaně tuto kontrolu využila k podpoře hnutí „Ano“, které navíc utratilo za reklamu přinejmenším stejně jako hnutí „Ne“.