Subscribe
Do voleb do Evropského parlamentu zbývá šest měsíců a zdá se, že již začala některá jednání o obsazení nejvyšších postů v Evropské unii. Zatímco na post předsedy Evropské komise bylo zatím navrženo pouze jedno jméno, a to jméno současné předsedkyně Ursuly von der Leyenové, na post předsedy Evropské rady, který by se uvolnil, pokud by současný předseda Charles Michel získal mandát europoslance, se již uvažuje o třech možných kandidátech.
Klaus Iohannis na seznamu kandidátů na předsednictví Evropské rady
Jedním z těchto tří jmen je rumunský prezident Klaus Iohannis. Ačkoli mu analytici v Bukurešti i v zahraničí nedávají příliš velké šance, vládnoucí koalice v Bukurešti již vážně diskutuje o jeho možné kandidatuře a scénářích, jak by případný úspěch ovlivnil domácí politickou scénu před prezidentskými a parlamentními volbami na konci roku. Předseda Evropské rady předsedá zasedáním 27 vedoucích představitelů EU a zastupuje blok v otázkách zahraniční politiky.
Post předsedy Evropské rady zastává od roku 2019 Belgičan Charles Michel, který nedávno oznámil, že se bude ucházet o křeslo v Evropském parlamentu, a pokud ho získá, okamžitě odstoupí. Pokud se tato pozice uvolní, budou muset vedoucí představitelé EU buď zvolit nového předsedu Rady, nebo podle pravidel EU akceptovat, že Radu povede země, která je rotujícím předsednictvím EU, což je Maďarsko, které předsedá od 1. července do 31. prosince 2024. Jinými slovy, očekává se, že vedoucí představitelé EU předají funkci budapešťskému lídrovi Viktoru Orbánovi, který je v Bruselu kvůli svým postojům, často v rozporu s většinou lídrů EU, odmítán. Je tedy v jejich zájmu dosáhnout při jednáních výsledku. Ale jakou šanci má Klaus Iohannis? Podle komentátorů v Bukurešti i v zahraničí se pohybují od velmi špatných až po nulové. Ti, kteří tvrdí, že šance existuje, se odvolávají na evropský zvyk, že pokud se nedohodnou jinak, evropští lídři vybírají toho, kdo je nejdéle ve funkci. Neboli v současné době jsou nejdéle sloužícími členy Rady v pořadí Orbán a Iohannis. Jisté je, že pokud by se politickým představitelům v Bukurešti podařilo Iohannise dostat – nebo proč ne? další rumunský politik – vyjednávat, a i kdyby došlo na volbu menšího zla, bylo by to bezprecedentní vítězství nejen pro Rumunsko, ale i pro ostatní země východní Evropy a obecně pro malé země Unie, které dosud zůstávaly při rozdělování vysokých pozic v EU stranou. Jediný, kdo se zdá být optimistou a věří, že Rumunsko má „reálnou šanci“ na tuto pozici, je rumunský sociálnědemokratický premiér Marcel Ciolacu. V oficiálním prohlášení zdůraznil, že nikoli prezident Klaus Iohannis, ale Rumunsko „má reálnou šanci, a dokonce velmi dobrou šanci“. Prohlášení Marcela Ciolacua na stránkách Europa Liberă rozporoval Dacian Ciolos, bývalý rumunský technokratický premiér, nyní poslanec Evropského parlamentu za Renew. Dacian Ciolos byl jedním z rumunských politiků, kteří se podíleli na jednáních o zvolení Charlese Michela, současného předsedy Evropské rady. Dacian Ciolos prohlásil, že sociálnědemokratický premiér nemá ponětí o tom, co jednání na této úrovni znamená, a dodal, že o tuto funkci se neuchází země, ale člověk.
Jediný, kdo to ani nepotvrdil, ani nevyvrátil, byl prezident Klaus Iohannis, který v roce 2022 prohlásil, že pokud by mu byla nabídnuta funkce v Bruselu, vážně by uvažoval o odchodu z Rumunska. Klaus Iohannis je pravděpodobně ve svých výrocích opatrný, protože po tomto prohlášení, které bylo učiněno v souvislosti s tím, že jeho jméno bylo uvedeno na seznamu možných náhradníků za Jense Stotenberga, generálního tajemníka NATO, nakonec nerezignoval. Rumunsko ve strukturách NATO zastupuje sociálnědemokratický politik Mircea Geoană, který je zástupcem generálního tajemníka. Faktem je, že Iohannis se již nemůže ucházet o nejvyšší funkci v rumunském státě, protože rumunská ústava omezuje mandát na maximálně dvě funkční období. Navíc, i když v Rumunsku nemůžeme mluvit o zvyklostech, je v posledních desetiletích zavedeným zvykem, že politici, jejichž kariéra na domácí scéně skončila, hledají uplatnění buď v evropských orgánech, nebo v diplomacii.
Na druhou stranu by odchod Klause Iohannise před koncem jeho mandátu, do kterého zbývá téměř půl roku, mohl přinést volební výhody jeho straně PNL. Jedním ze scénářů, o nichž se diskutuje v rámci strany a vládní koalice v Bukurešti, je, že Iohannis na začátku léta odstoupí a funkci podle ústavy převezme předseda Senátu a lídr PNL Nicolae Ciucă. PNL počítá s tím, že Nicolae Ciucă by jako prozatímní prezident mohl tuto příležitost volebně využít a zvýšit tak své šance na vstup do druhého kola prezidentských voleb, pravděpodobně po boku některého ze svých dosavadních spojenců z vládnoucí PSD. A existují dva předchozí kandidáti, kteří ukázali, že proti PSD existuje silnější mobilizace pravicového elektorátu pro nominaci na vůdce země, jedním z nich byl Klaus Iohannis, druhým jeho předchůdce Traian Băsescu. Termín prezidentských voleb zatím nebyl stanoven, ale liberálové by chtěli, aby se volby do Senátu a Poslanecké sněmovny konaly buď až po prezidentských volbách, tedy 10. října, nebo až po volbách do Evropského parlamentu. a 24. listopadu nebo současně s komunálními volbami, které sociální demokraté odmítají.
Na druhé straně jsou šance Klause Iohannise na úspěch ve funkci předsedy Evropské komise úzce spojeny s výsledky červnových voleb do Evropského parlamentu. Podle bruselských propočtů by volby do příštího Evropského parlamentu mohla vyhrát Evropská lidová strana (EPP). V takovém případě bude prioritou EPP obsadit jeden z nejdůležitějších evropských postů, a to post předsedy Evropské komise, nikoliv předsedy Rady. Právě na to spoléhá Ursula von der Leyenová, která by měla na kongresu EPP v Bukurešti 6.-7. března oznámit svou kandidaturu na druhé funkční období v čele vlády EU. Přestože by se o post předsedy Evropské rady mohli ucházet socialisté, kteří by podle průzkumů získali ve volbách do Evropského parlamentu druhý nejvyšší počet bodů, existuje precedens, který je může zlomit. V letech 2014 až 2019 zastávala Evropská lidová strana prostřednictvím Donalda Tuska také funkci předsedy Evropské rady a prostřednictvím Jeana Clauda Junkera funkci předsedy Evropské komise.
Podle novinářů agentury Bloomberg, kteří rovněž hovoří o bruselských kalkulacích, bude v příští Evropské radě přibližně polovina hlav států – 13 z 27 – z rodiny Evropské lidové strany. Jedním z nich je sám Iohannis, jehož strana PNL je rovněž spojena s EPP, takže i to by mohlo zvrátit rovnováhu ve prospěch kandidáta EPP na předsednictví Rady.
Kromě rumunského prezidenta se v současné době objevují další dvě jména – bývalý italský premiér Mario Draghi, bývalý prezident Evropské centrální banky, a Xavier Bettel, bývalý lucemburský premiér a nyní ministr zahraničí. Zatímco první z nich se k tomu zatím oficiálně nevyjádřil, druhý pro RTL uvedl, že v současné době nekandiduje a chce zůstat ve své vlasti, dodává agentura Bloomberg.