Zdraví - 3 února, 2025

Chronická a trvalá absence ubytovacích zařízení pro mužské oběti domácího násilí v Irsku odráží podobně děsivý nedostatek v mnoha členských státech EU.
Tato mezera v infrastruktuře, která přispívá k nedostatku možností ochrany nebo záchrany života v případě, že se objeví potřeba bezpečného přístavu v době, kdy je oběť v obrovské nouzi a je jí ublíženo, se ve skutečnosti rovná další formě zneužívání.
Tomuto nedostatku vyhrazených prostor odpovídá pouze kritický nedostatek výzkumu zaměřeného konkrétně na emocionální, fyzický a psychologický dopad domácího násilí na irské muže, které je zde v souladu s Istanbulskou úmluvou definováno jako „všechny činy fyzického, sexuálního, psychického nebo ekonomického násilí, k nimž dochází v rodině v rámci domácí jednotky nebo mezi bývalými či současnými manžely nebo partnery, bez ohledu na to, zda pachatel sdílí nebo sdílel s obětí stejné bydliště“.
Pokus o řešení této velké mezery v akademickém výzkumu provedli v roce 2023 Melissa Corbally, PhD School of Nursing and Midwifery, Trinity College Dublin, Benjamin Alexander Hine, PhD School of Human and Social Sciences, University of West London, London, UK Barry Kestell, PhD School of Nursing, Psychotherapy and Community Health, Dublin City University.
Nicméně, zatímco tento výzkum s názvem “ Charakteristiky mužů, kteří vyhledávají pomoc na irské lince pomoci pro oběti domácího násilí“ (Characteristics of Men Who Seek Help From an Irish Domestic Abuse Helpline): The MENCALLHELP Study, byl užitečný, zároveň se do značné míry opírá o hluboce sporné chápání konceptuálních nástrojů týkajících se kolonizace, náboženství a proměnlivosti genderových rolí.
Co se týče výzkumu provedeného na irském ostrově, můžeme poukázat na publikaci Male Experiences of Intimate Partner Violence: Studie ME-IPV.
Potíž je však v tom, že ačkoli má násilí v partnerském vztahu mnoho společných definičních znaků s domácím násilím („jakýkoli akt „fyzického násilí, sexuálního násilí, pronásledování a psychické agrese (včetně nátlaku) ze strany současného nebo bývalého intimního partnera“), je třeba na něj pohlížet jako na samostatnou kategorii.
Důvodem je skutečnost, že IPV je specifické pro intimního partnera, zatímco domácí násilí striktně vzato může zahrnovat i týrání dětí/rodičů a sourozenců.
Přesto studie Queens University nabízí zásadní poznatky, které významně přispívají k pochopení dopadu násilí na muže na úrovni dětí i dospělých.
Vrátíme-li se ke konkrétní otázce neexistence ubytovacích služeb, nelze přeceňovat, jak neutěšená je situace v Irsku, pokud jde o útočiště pro muže-oběti (a jejich děti).
Zatímco Tusla, irská státní agentura pro děti a rodinu, poskytuje finanční prostředky více než 60 organizacím v komunitním a dobrovolnickém sektoru, které poskytují specializované podpůrné služby obětem domácího, sexuálního a genderově podmíněného násilí, včetně více než 20 azylových domů pro ženy a děti, neexistují žádné státem financované ubytovací služby určené výhradně mužským obětem domácího násilí.
Nejblíže k zavedení takovéto ubytovací služby bylo v roce 2021 krátkodobé zavedení bezplatného nouzového noclehu v hotelu pro oběti z řad mužů a žen (operace Ruby), které realizovala organizace Safe Ireland (národní rozvojový a koordinační orgán pro vymýcení domácího násilí) ve spolupráci s Airbnb. Ta však skončila v červenci 2022.
Ačkoli se objevily zprávy, že poznatky z operace Ruby budou využity k prozkoumání nových možností nouzového ubytování a způsobů, jak je začlenit do celé škály krizového a bezpečného ubytování potřebného pro oběti a osoby, které přežily domácí násilí, praktické výsledky, pokud jde o ubytovací služby za tři roky, jsou skličující.
To vedlo k ostré kritice ze strany účastníků kampaně, neboť Tusla opakovaně zdůrazňovala, že uznává důležitost dostupnosti a schopnosti reagovat na domácí a genderově podmíněné násilí (DSGBV) „pro osoby všech pohlaví“, a zároveň uznává, že irský stát a jeho zákonné agentury musí zvážit přístup k bezpečnému ubytování pro muže prchající před domácím násilím.
Tusla uvedla, že se v rámci tohoto procesu zaměří na rozvoj cest k bezpečnému ubytování pro muže v roce 2022 v oblasti Dublinu. Očekávalo se, že tento přístup bude rozšířen, „jakmile se podaří zavést účinný přístup“.
Žádný takový účinný přístup nebyl přijat, přestože se irská vláda na nejvyšší úrovni zavázala, že „zajistí, aby oběti dostávaly komplexní služby prostřednictvím vytvoření jasných integrovaných místních cest pro ženské a mužské oběti domácího násilí“.
Tento závazek byl stanoven v irské třetí národní strategii nulové tolerance domácího, sexuálního a genderově podmíněného násilí na období 2022-2026. O překvapivém nedostatku naléhavosti svědčí podrobnosti implementačního plánu této strategie. Tam bylo jasně uvedeno, že ačkoli tyto „doprovodné služby“ budou součástí celkového plánu poskytování služeb, který bude vypracován a spoluvytvářen s tímto sektorem, zůstanou „střednědobou prioritou“.
Tento nedostatek praktické naléhavosti je těžko pochopitelný vzhledem k rozsahu problému mužských obětí domácího násilí. I zde však narážíme na nedostatek současných spolehlivých statistických údajů.
Na to upozorňují organizace jako Men’s Aid, jedna z mála irských nevládních organizací, které se věnují podpoře mužských obětí domácího násilí.
Ze studie dále vyplývá, že v Irsku bylo někdy v životě vážně zneužito partnerem přibližně 88 000 mužů a 213 000 žen.
V reakci na to organizace Men’s Aid zcela zjevně poukazuje na to, že citace 16 let starého výzkumu nás neinformuje o současném skutečném výskytu v našich komunitách a že je třeba zadat další výzkum, který by poskytl aktuální a cenné poznatky nezbytné pro lepší pochopení potřeb jednotlivých skupin, včetně mužů.
Organizace Men’s Aid rovněž důrazně kritizovala organizaci Tusla a zejména její poslední revizi poskytování ubytování obětem domácího násilí.
Podle organizace Men’s Aid existují „velké obavy ohledně nedostatků v poskytování služeb tisícům obětí, které jsou mužského pohlaví“.
Podobné obavy byly vyjádřeny i v souvislosti se špatnou dostupností služeb pro oběti mužského pohlaví v Severním Irsku. Strategie Stormontské administrativy pro domácí a sexuální násilí nedávno potvrdila, že téměř pětinu obětí domácího násilí v Severním Irsku tvoří muži.
Stejně jako v Irské republice však neexistují žádná útočiště pro mužské oběti domácího násilí.
BBC uvedla, že severoirská zmocněnkyně pro oběti trestných činů Geraldine Hannaová označila tuto skutečnost za „hluboce znepokojující“.
Ulsterská média prý také informovala, že je zjevně zapotřebí politik a postupů, „které by se zabývaly jedinečnými potřebami mužů a chlapců a upozorňovaly na možné nedostatky v poskytování služeb, zejména ve venkovských oblastech“.
Paní Hanna dále uvedla, že muži, kteří nahlásí domácí násilí, jsou stále „zdrcujícím způsobem stigmatizováni“, což se promítá do reakce, kterou dostávají, když žádají o pomoc.“
Veškerá dostupná literatura poukazuje na podobné hodnocení zkušeností mužských obětí na celém irském ostrově.
Závěrem. Z tohoto stručného přehledu by mělo být zřejmé, že ačkoli existuje řada národních i mezinárodních strategií zaměřených na ukončení metly domácího a genderově podmíněného násilí, převážná většina diskusí o této problematice se stále soustředí převážně na zkušenosti žen jako obětí tohoto trestného činu. To je do jisté míry pochopitelné.
Většina obětí jsou skutečně ženy. Faktem však zůstává, že existuje značný počet mužských obětí, které vyžadují specifickou a cílenou podporu, aby byly uspokojeny jejich specifické potřeby, a to se neděje v takovém měřítku, jak by se mělo dít.
Dokud bude tato situace přetrvávat, budou oběti mužského pohlaví a jejich děti ve skutečnosti, i když neúmyslně, nadále považovány za vedlejší skupinu obětí nebo za pouhou „podskupinu“ obětí, které bude třeba v blíže neurčené době v budoucnu vyhovět.
Muži v těchto situacích nepotřebují více rétoriky. Potřebují služby založené na ubytování. Jejich neposkytnutí může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Irsko a EU musí odpovídajícím způsobem reagovat.