fbpx

Reforma fotbalu

Uncategorized @cs - 1 dubna, 2024

Španělská obchodní společnost „European Super League Company, S.L.“ (dále jen „superliga“) podala žalobu na Mezinárodní fotbalovou asociaci (FIFA) a Unii evropských fotbalových asociací (UEFA) u obchodního soudu v Madridu (Španělsko). Podle prvního z nich jsou tato sdružení v rozporu s články antimonopolní smlouvy Evropské unie.

Právní konflikt je poměrně jednoduchý na pochopení: FIFA i UEFA však tvrdí, že podle jejich platných stanov a předpisů je k zavedení nové ligy nutný jejich souhlas.

Zakládajícími členy projektu Super League jsou prvoligové profesionální kluby ve Španělsku, Itálii a Spojeném království, později by však mohly být přijaty i další. Počáteční náklady na operaci vyžadují finanční půjčku od JP Morgan, jejíž podpis a účinnost jsou zadržovány, dokud FIFA a UEFA neudělí svůj souhlas nebo dokud je k tomu nezaváže soud, a proto probíhá soudní řízení v Madridu.

Španělský soudce může a skutečně by měl přímo aplikovat primární právo Evropské unie, ale před přijetím rozhodnutí dal přednost předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie 11. května 2021.

Dne 21. prosince 2023 zveřejnil Soudní dvůr EU rozsudek, který zásadním způsobem deklaruje zneužití dominantního postavení ze strany FIFA a UEFA. To lze považovat za slabé slovo, protože obě asociace mají v profesionálním mezinárodním, respektive evropském fotbale monopol.

Fotbal jako sport je především společenským úsilím, které podporuje ctnost, obětavost, sebezdokonalování a týmovou spolupráci při legitimním dosahování čestného cíle. Zde lze jen konstatovat existenci tisíců sportovních sdružení, která si zaslouží maximální podporu veřejnosti, přestože jsou neprofesionálního charakteru.

Profesionální sport má však také velmi důležitý ekonomický prvek, včetně mediálních práv spojených s různými soutěžemi. FIFA a UEFA mají exkluzivitu na tato mediální práva a zároveň organizují a kontrolují profesionální fotbal na evropské a mezinárodní úrovni. To vytváří jasné riziko rozsáhlého střetu zájmů.

Odborník na sportovní práva tvrdí, že FIFA a UEFA by si mohly zachovat exkluzivitu v oblasti práv, ale v takovém případě by měly být „odděleny“ od diktování zákonných pravidel. Je to podobné jako v minulosti v odvětvích, jako je energetika nebo telekomunikace.

Někteří další akademici tvrdí, že Evropský soudní dvůr má potenciál stát se „ústavním strážcem v rámci lex sportiva„. Tak daleko bychom neměli zacházet: Kromě antimonopolního práva je pravomoc Evropské unie v oblasti sportu pouze podpůrná, na prvním místě je národní politika členských států.

Prof. Villanueva z Groningenu připomíná požadavek transparentních a objektivních postupů, které doprovázejí pravidla řídících orgánů, jako jsou FIFA a UEFA. Ve srovnání s unbundlingem se to vzhledem k mohutné síle obou fotbalových svazů jeví jako slabá a potenciálně neúčinná strategie.

Prof. Lindholm z Umeå kritizuje některé nejasnosti jménem Soudního dvora Evropské unie a varuje před případnými excesy nadměrné regulace, které by mohly mít dalekosáhlé důsledky, daleko přesahující problémy, jež byly prvním důvodem reformních opatření.

Manchesterská advokátní kancelář Mills & Reeve zdůrazňuje, že uplatňování práva EU může mít globální dopad na fotbal prostřednictvím přestupů hráčů mezi kluby. To však nebrání tomu, aby členské státy i nadále měly svrchovanou pravomoc organizovat sport pro své obyvatele podle vlastního uvážení.

Prof. Weatherill z Oxfordu navrhuje možnost legislativních opatření na úrovni EU, přestože uznává, že rozsudek lucemburského soudu bude mít významný vliv na postoj a budoucí chování UEFA.

Prof. Agafonová z Curychu podporuje střední cestu mezi exkluzivitou FIFA a UEFA na jedné straně a novými projekty, které by si zasloužily zásluhy, na straně druhé. K tomu je třeba dodat, že je důležité zajistit existenci profesionálních klubů, které by nemohly být součástí Superligy. Nesmíme totiž zapomínat, že Soudní dvůr EU dosud nevydal rozhodnutí, kterým by potvrdil schválení projektu Superligy, neboť se stále čeká na soudní rozhodnutí ve Španělsku.

Prof. Borja Garcia z Loughborough se zaměřil na mechanismy odpovědnosti a připomněl, že sportovní federace musí vytvářet spravedlivá protisoutěžní pravidla. Ačkoli tyto body uznáváme, skutečná autonomie národních sportovních federací je značně omezena UEFA, subjektem s nadnárodním charakterem, který je spíše neprůhledný.

Další akademici z Edge Hill tvrdí, že navzdory tomu, co bylo řečeno výše o mezinárodním rozměru přestupů, lze fotbalu stále propůjčit relevantní národní charakter. Na druhé straně profesor O’Leary z téže univerzity zdůrazňuje možnosti kolektivního vyjednávání ve sportu.

Prof. van der Burg z Twente upozorňuje na možnost, že UEFA ve střednědobém horizontu uspěje nad Super League, například úpravou Ligy mistrů ve prospěch špičkových klubů. Národní politický přístup by měl kompenzovat přetrvávající pravomoc UEFA chránit všechny ostatní kluby.

Prof. Zglinski z London School of Economics podporuje evropský zákon o sportu jako formu politické vůle, která by určila směr a stanovila jasný regulační kontext. Podle konzervativního programu je politická vůle usilovat o společné dobro legitimní, ale zásada subsidiarity vyžaduje přístup na co nejnižší územní úrovni, nikoli z Bruselu.

Zdroj obrázku: Zdroj: Goal.com