Subscribe
„Internet věcí“ se pro Evropu stal bezpečnostním rizikem. Možná že teprve nyní, po zkažení mražených potravin v hodnotě stovek milionů eur, budou varování před nadměrnou závislostí na technologii brána vážně?
Rozsáhlé sabotáže mrazicích zařízení po celé EU si v posledních týdnech vysloužily značnou pozornost médií, přičemž k prvnímu cílenému útoku došlo ve Francii 12. října. 2. listopadu byla podobným způsobem zmanipulována řada komerčních mrazicích zařízení v několika různých zemích. Teploty, které měly být hluboko pod bodem mrazu, byly zvýšeny na 50 stupňů či více. Náklady spojené se zkažením milionů tun potravin ustupují do pozadí za obavy, které se rychle rozšířily po celé Evropě – jak zranitelný je náš moderní způsob života vůči hackerům?
Ve skutečnosti totiž nešlo o sérii vloupání do obchodů s potravinami a supermarketů, ale o koordinovaný digitální útok, který využil kybernetické propojenosti mrazicích boxů. Nejednalo se ani o klasický hackerský útok, ale pouze o přihlašovací obrazovku na webové stránce pro správu systému, kde byly zřejmě použity přihlašovací údaje, které bylo snadné odhalit. Pachatelé si následně zajistili vzdálený přístup k chladicímu systému stovek mrazicích boxů. Pachatelé se představili jako skupina, která byla popsána jako proruská, a incident byl proto vnímán jako akt hybridní války, jehož cílem bylo podkopat důvěru společnosti a šířit úzkost v západní Evropě.
Právě údajná souvislost s Ruskem přitáhla k tomuto incidentu pozornost a stala se záminkou pro to, aby se do něj vlády a zpravodajské služby intenzivně zapojily. Samotný incident je však velmi zajímavý bez ohledu na to, kdo ho spáchal nebo za jakým účelem, protože odhalil zásadní zranitelnost moderního, a možná zejména západního, životního stylu. Proč musí být mrazák připojen k internetu?
Snaha o digitalizaci zašla příliš daleko
Již pravděpodobně desítky let podporují vlády a organizace v Evropě digitalizaci a nespočet projektů se zaměřuje na zvyšování digitální gramotnosti obyvatelstva a na rozšiřování digitální infrastruktury. Analogová řešení byla prohlášena za zastaralá, knoflíky a tlačítka nahradily dotykové obrazovky a dokonce i něco tak banálního, jako je dveřní zámek, se proměnilo v software. Po určitou dobu se jednalo o praktický vývoj s jasnými ekonomickými, technickými a dokonce i společenskými přínosy.
Ale v určitém okamžiku tento počítačový boom pravděpodobně ztratil své kouzlo. Nyní v některých zemích, které v tomto ohledu zašly obzvláště daleko, jako je Švédsko, diskutujeme o nevýhodách nahrazení per, papírů a knih tablety ve školách. Celý svět během pandemie zažil nevýhody nahrazení reálných setkání, dokonce i školních hodin, konferenčními hovory přes Zoom. Stačí říci, že existují pádné důvody k omezení tohoto vývoje, protože jak veřejný, tak soukromý sektor si uvědomují, že izolace od vrstevníků a neustálé přilepení k obrazovce jsou pro lidskou psychiku a dlouhodobou produktivitu strašným nápadem (stačí se podívat na globální pokles výsledků ve studiích PISA).
Tento problém úzce souvisí s jevem nadměrného vystavení dětí internetu, který je způsoben tím, že smartphony se v moderní společnosti staly zcela běžnou součástí života. Proti této rostoucí závislosti na připojení a obrazovkách se prostě nikdy nevznesl žádný vážný odpor a hnutí, která existovala v průběhu prvního desetiletí tohoto století, byla zesměšňována jako reakcionářská a protitechnologická. Místo toho byly připojení a dostupnost nekriticky oslavovány jako univerzální ctnosti v oblasti inovací, a to jak u hardwaru, tak u softwaru. Tzv. „internet věcí“, kde běžné spotřebiče každodenního života neustále komunikují s nějakým serverem a vyměňují si uživatelská data za opravy a aktualizace.
Pravděpodobně se spousta lidí před několika lety, když se na trh dostaly první takové produkty, pousmála nad představou ledničky připojené k internetu. Teď už víme, jak skutečně absurdní nápad to byl. K ohrožení bezpečnosti milionů lidí a tisíců podniků stačilo pouze zhoršení vztahů mezi Evropou a jinými částmi světa, kde působí vysoce bezohlední aktéři se znalostmi v oblasti technologií, kteří byli ochotni tyto zranitelnosti využít.
Velký útok na evropské mrazničky v roce 2026 byl peklem, které si moderní svět sám způsobil. Je to typický příklad toho, co se stane, když se opustí opatrný konzervatismus ve prospěch neúprosného a naivního technologického optimismu. Je zřejmé, že bezpečnostní filozofie, na níž je založena řada těchto nadměrně propojených systémů, které dnes existují v domácnostech, obchodech i průmyslu, rovněž nepočítala s tím, jaké škody mohou napáchat zločinci odhodlaní prolomit přihlašovací obrazovku. Někteří skeptici varovali před nebezpečím softwarového řízení vozidel již před několika lety, když se tyto systémy poprvé dostávaly na trh. Dnes by obavy z hacknutí vozidel zločineckými organizacemi, teroristy nebo nepřátelskými státy měly být pro automobilový průmysl prioritou.
Je čas podívat se do zpětného zrcátka
Navrhovat něco jako „oddigitalizaci“ se v dnešním světě jeví jako nemožné. Lze však tvrdit, že právě to je třeba udělat, aby byli chráněni nejen obyčejní lidé a podniky, ale i vlády před hrozícími katastrofami způsobenými špionážním softwarem, viry či jinými škodlivými programy.
Proti takovému tvrzení by se dalo namítnout, že společnost prostě musí být lépe připravena na incidenty, jako byl například útok na mrazicí boxy v Evropě. Tak zní alespoň oficiální doporučení vlád určené veřejnosti. Někteří odborníci zabývající se digitálním světem rychle poukázali na zastaralé verze programů jako na skutečný problém, zřejmě jako by chtěli zakrýt zbytečnost toho, že mrazničky byly vůbec připojeny k internetu.
Argumenty ve prospěch zvýšení digitálního povědomí a kompetencí ztrácejí na síle, když se zamyslíme nad tím, jak se kybernetické hrozby vyvíjejí. Nové metody prolomení nových bezpečnostních opatření vznikají rychleji, než se stihnou zavést příslušné bezpečnostní záplaty, a to zejména v civilním prostředí, kde obvykle není zapotřebí pokročilých bezpečnostních opatření. Například v maloobchodě s potravinami a v kavárnách, jak ukazuje nejnovější příklad. Proč by se od majitele obchodu mělo očekávat, že bude udržovat software svých mrazáků v aktuálním stavu? Nebo že bude muset identifikovat slabá místa konkrétního systému mrazáků, který pro svůj podnik pořídil?
Počet vysoce kvalifikovaných IT odborníků v populaci dané země bude vždy výrazně nižší než počet lidí, kteří jsou v současné době ve svém profesním i osobním životě závislí na neustálém připojení k internetu. Je prostě příliš náročné požadovat od občanů, aby byli ostražití vůči neočekávaným hackerským útokům a udržovali svou IT bezpečnost v dokonalém pořádku, aby se nestali obětí nejnovějších hypotetických hrozeb.
Vlády a odborníci by měli veřejnosti doporučovat, aby se nespoléhala na předměty – ať už jde o velké či malé spotřebiče, dveřní zámky nebo vozidla – které jsou připojeny k internetu, pokud přesně neví, co dělají a co se od nich očekává. Neměli by veřejnosti kázat, aby se sama vzdělávala, když je úroveň znalostí potřebná k odražení útoku profesionálního hackera pro 99 procent populace téměř nedosažitelná.
Nenavrhuji úplnou de-digitalizaci společnosti. Ale je třeba mít záložní plány, zejména pro životně důležité služby, jako je zdravotnictví, záchranné služby a obchod. Vlády by měly občanům doporučit, aby byli ostražití vůči postupnému pronikání technologií, jejichž důsledky nechápou. Možná až se v kultuře zakoření zdravý vztah k připojení k internetu, podaří se nám vyhnout nutnosti přijímat zákony zakazující prodej produktů s neopodstatněným přístupem k internetu.