Trvalá stopa Muslimského bratrstva v Irsku

Na začátku tohoto roku přinesl deník Irish Times článek, který vznesl vážné otázky ohledně finančních nesrovnalostí v jedné z významných dublinských mešit – neprůhledné financování, možné špatné hospodaření a ideologické vazby, o kterých se nikomu z úředníků příliš nechtělo mluvit. O několik měsíců později National navázal zprávou o rostoucím tlaku na Irsko, aby skutečně něco udělalo s přítomností Muslimského bratrstva v zemi, a upozornil, že Egypt, Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie označily tuto skupinu za teroristickou organizaci. Irsko nikoliv. Irsko toho ve skutečnosti udělalo pozoruhodně málo.

Ale Irsko k většině věcí, které vyžadují obtížnou konverzaci, přistupuje tak, že zřídí občanské shromáždění, zadá vypracování zprávy, zprávu ztratí, zprávu najde, o zprávě se pohádá a pak neudělá nic – takže alespoň bratrstvo není vyčleněno pro zvláštní zacházení.

Nejedná se o nový problém. Je to problém, který byl zdvořile nastolen v parlamentních otázkách před více než deseti lety a pokaždé se setkal s politickým ekvivalentem pokrčení ramen. Standardní odpověď – hrozby posuzujeme případ od případu, neděláme plošné zákazy – zní rozumně, dokud si nevšimnete, že desetiletí po desetiletí posuzování jednotlivých případů nepřineslo přesně žádný případ, kdy by se něco skutečně udělalo.

O čem mluvíme

Muslimské bratrstvo je v Irsku přítomno od 50. let 20. století, kdy sem začali přijíždět studenti z Blízkého východu a severní Afriky na univerzity. To, co začalo jako studentské spolky, se v průběhu desetiletí vyvinulo v síť organizací, která nyní zahrnuje Islámskou nadaci Irska, Islámské kulturní centrum v Clonskeaghu, Muslimskou asociaci Irska a Evropskou radu pro fatwy, které donedávna předsedal Jusuf al-Qaradáví – muž, kterému Irsko v roce 2011 zakázalo vstup do země a který zároveň hostil organizaci, kterou z Dublinu řídil.

Tento rozpor vám řekne většinu toho, co potřebujete vědět o tom, jak se k tomu Irsko postavilo. Zakázat toho člověka, nechat jeho institucionální infrastrukturu zcela nedotčenou a doufat, že si toho nikdo nevšimne.

Centrum Clonskeagh, financované prostřednictvím nadace Al Maktoum Foundation, funguje jako centrum pro vzdělávání a komunitní život. Jeho generální tajemník Husajn Halawa je rovněž členem Evropské rady pro fatvu a výzkum, orgánu, který al-Qaradáví založil. Irská muslimská asociace je napojena na Federaci islámských organizací v Evropě, která je obecně považována za evropskou zastřešující organizaci Bratrstva. Nejedná se o tajná spojení.

Reakce byla vždy taková, že se informace vzaly na vědomí a pak se s nimi nic nedělo.

Vzor, který by měl lidi znepokojovat

Příručka Bratrstva – a to platí pro celou Evropu, nejen pro nás – spočívá v budování institucionální infrastruktury, která se tváří jako služba společnosti – vzdělávání, programy pro mládež, certifikace halal, mezináboženský dialog a vše ostatní – a zároveň propaguje světonázor, který upřednostňuje loajalitu ke globální ummě před integrací do země, v níž právě žijete. To není moje spekulace; je to závěr zprávy ECR Group 2023 „Odhalení Muslimského bratrstva“, která se zabývala přesně touto dynamikou a jako strategickou základnu označila konkrétně Dublin.

Zpráva používá termín „entryismus“ – postupné začleňování se do stávajících institucí, dokud nezískáte dostatečný vliv, abyste mohli ovlivňovat výsledky. Upřímně řečeno, je to starý trik. Tvrdá levice ho používala po desetiletí v odborech a labouristických stranách po celé Evropě, kdy se nudila zevnitř, dokud neovládla výkonnou moc. Bratrstvo si ho přizpůsobilo, a to poměrně účinně. Získejte si vztah k vládě, staňte se hlavním hlasem v muslimských záležitostech, zajistěte, aby se konzultovalo právě s vámi, a nenápadně zajistěte, aby alternativní muslimské perspektivy nedostaly stejnou platformu nebo stejný přístup.

A tady to začíná být nepříjemné. Protože lidé, kteří byli k tomuto přístupu v Irsku nejnáchylnější, byli, obecně řečeno, na politické levici. Instinkt být inkluzivní, podporovat menšinové komunity, vyhýbat se všemu, co jen trochu vypadá jako diskriminace – a podívejte, já to chápu. Je hezké být milý. Ale tento instinkt vedl k tomu, že naprosto legitimní otázky o tom, čemu konkrétní organizace věří a odkud pocházejí jejich peníze, jsou odsuzovány jako islamofobie. A to je reflex, který velmi dobře slouží Bratrstvu.

Senátorka Sharon Keoganová na to upozornila v roce 2025, kdy vyzvala k prošetření vlivu Bratrstva v irských mešitách.

Irish Examiner, jeden z irských celostátních deníků, uveřejnil článek, v němž tvrdí, že Irsko musí čelit tomu, co nazývá „velmi reálnými ideologickými výzvami“.

I v samotné muslimské komunitě existují ostré rozpory – Irská muslimská rada veřejně kritizovala ICCI za zneužívání náboženství k politickým účelům. Nejostřejší kritika přichází od muslimů, kteří mají pocit, že organizace sdružené v Bratrstvu nemluví jejich jménem a aktivně brzdí jejich komunitu.

Co udělaly ostatní země a co neudělalo Irsko

Británie si nechala v roce 2014 vypracovat posudek a rozhodla, že Bratrstvo představuje bezpečnostní riziko – ačkoli je pro ni příznačné, že s tím následně nic moc neudělala. Francie šla ještě dál a organizace napojené na Bratrstvo rozpustila na základě zákonů proti separatismu. Rakousko celou věc prostě označilo za teroristický subjekt a šlo dál. Postoj Irska, pokud nějaký má, spočívá v tom, že naše muslimská populace je malá a naše tradice neutrality znamená, že se nemusíme stavět na žádnou stranu.

Před dvaceti lety to mohl být obhajitelný postoj. Nemyslím si, že je tomu tak nyní. Sítě Bratrstva jsou nadnárodní už ze své podstaty – jejich ideologie se nezastaví na hranicích stejně jako jejich financování. Malý počet muslimů v Irsku, asi 100 000 lidí, nečiní zemi vůči tomu imunní; když už, tak usnadňuje institucionální uchvácení, protože je zde menší konkurence v tom, kdo bude mít reprezentativní hlas.

Výměna názorů mezi Patrickem O’Donovanem a ministrem spravedlnosti v Oireachtas z roku 2014 stojí za to, abychom se k ní vrátili, ne kvůli tomu, co bylo řečeno, ale kvůli tomu, co se stalo po ní, což je v podstatě nic. Ministr poskytl úžasně opatrnou, odměřenou odpověď o ostražitosti, důležitosti posuzování jednotlivých případů atd.

Všechno to znělo úžasně slibně. Ale to bylo před jedenácti lety a jaké případy byly vyhodnoceny? Co bylo zjištěno? Jaká opatření z toho vyplynula? Pokud na tyto otázky existují odpovědi, nebyly nám ostatním sděleny.

Irsko nemusí Muslimské bratrstvo označit za teroristickou organizaci, aby to vzalo vážně. Potřebuje však transparentnost ohledně toho, odkud peníze pocházejí, a přes protesty ostatních nevládních organizací, které jsou financovány především subjekty mimo Irsko, prosadit řádné požadavky na zveřejňování zahraničního financování náboženských a charitativních organizací, což by v žádné fungující demokracii nemělo být kontroverzní. Pomohlo by, kdybychom přestali považovat skupiny napojené na bratrstvo za standardní hlas celé muslimské komunity. Nejsou a muslimové, kteří s nimi nesouhlasí, si také zaslouží být vyslyšeni. A potřebuje politiky, kteří se budou těmito otázkami zabývat na rovinu, místo aby se cukali pokaždé, když je někdo obviní z fanatismu, že se ptají.

Nic z toho nevyžaduje nepřátelství vůči muslimům, a kdo tvrdí, že ano, je buď zmatený, nebo nepoctivý. Vyžaduje to rozlišovat mezi náboženskou komunitou a politickými organizacemi, které se jmenovaly jejími představiteli. Toto rozlišení není těžké. To, co chybí, není schopnost – je to ochota.