Návrh zákona o okupovaných územích Irska. Nebezpečný morální hazard?

Návrh irského zákona o okupovaných územích, který má zakázat obchodování s izraelskými osadami na okupovaných palestinských územích, vyvolal vášnivou debatu na domácí i mezinárodní úrovni.

Zatímco zastánci návrhu zákona tvrdí, že jde o morální postoj proti izraelskému jednání na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě, jeho početní kritici jej považují za prázdné symbolické gesto, které hrozí vážnými ekonomickými a diplomatickými důsledky, zejména ve vztahu ke Spojeným státům.

Ještě horší je, že návrh zákona se zaměřuje pouze na Izrael, což podporuje vnímání Irska jako národa, který směřuje k funkčnímu antisemitismu, podkopává jeho celosvětové postavení a ignoruje složitost izraelsko-palestinského konfliktu.

Návrh zákona o kontrole ekonomických aktivit (okupovaná území), který v roce 2018 poprvé předložila nezávislá senátorka Frances Blacková, se snaží zakázat obchod s izraelskými osadami, které jsou podle mezinárodního práva považovány za nelegální.

Původní návrh zákona navrhoval pokuty až do výše 250 000 eur a tresty odnětí svobody až na pět let za porušení předpisů, což je pro zemi s minimálním obchodem (odhaduje se, že při těchto vyrovnáních se jedná o 500 000 až 1,5 milionu eur ročně) drakonické opatření.

V roce 2025 navrhla vláda, nyní vedená Fianna Fáil a Fine Gael a nezávislými, revidovanou verzi. Vznikl návrh zákona o izraelských osadách (zákaz dovozu zboží) 2025, který vylučuje služby a zaměřuje se pouze na zboží. To vedlo hlasité kritiky, jako je Donnchadh Ó Laoghaire ze Sinn Féin, k označení „rozmělňující“ verze původního záměru.

V rozpravě v Dáilu 5. února 2025 Ó Laoghaire prohlásil: „Irsko má příležitost stát v čele mezinárodního společenství přijetím zákona o okupovaných územích a mělo by tak učinit okamžitě, bez prodlení.“

Tato naléhavost však přehlíží omezený hospodářský dopad návrhu zákona. Jak 27. května 2025 poznamenal Tánaiste Simon Harris, „je to symbolický krok“, přičemž uznal, že obchodní výměna Irska s těmito osadami je zanedbatelná ve srovnání s jeho vývozem do Izraele ve výši 1,2 miliardy eur v roce 2018 nebo s jeho obchodním deficitem ve výši 4 miliard eur v roce 2024.

Nicméně se zdá, že hlasití zastánci návrhu zákona chtějí upřednostnit morální postoje před praktickými výsledky a ignorují širší ekonomické a diplomatické dopady.

To platí zejména pro hospodářské vztahy Irska se Spojenými státy, které jsou základem irské prosperity, neboť americké společnosti jako Apple, Google a Pfizer zaměstnávají v irské ekonomice tisíce pracovníků.

Říci, že návrh zákona o okupovaných územích hrozí napětím v těchto vztazích, je poněkud slabé slovo, zejména za současné americké administrativy vedené prezidentem Donaldem Trumpem, který zaujímá silně proizraelský postoj.

Na nebezpečí takového „symbolického“ legislativního gesta upozornil v červenci 2025 předseda senátního výboru pro zahraniční vztahy Jim Risch, když na platformě X varoval, že „pokud bude tento zákon realizován, Amerika bude muset vážně zvážit své hluboké a trvalé ekonomické vazby. Vždy se postavíme zjevnému antisemitismu.“ To zopakoval i nastupující velvyslanec USA v Irsku Edward Walsh, který zdůraznil: „Prezident Trump se vyjádřil jasně, že Irsko je jeho spojencem a že pro antisemitismus není na celém světě místo.“

Obavy USA nejsou abstraktní. Mnoho amerických států přijalo zákony proti bojkotu zaměřené na hnutí Bojkot, divestice a sankce (BDS), s nímž je návrh zákona o okupovaných územích obecně považován za souladný.

Taoiseach Micheál Martin toto riziko 4. července 2025 připustil a prohlásil: „Musíme vzít v úvahu přítomnost americké legislativy, legislativy o bojkotu a divestici, kterou již schválilo mnoho států v Americe a která by postihovala jakoukoli společnost, která se z amerického pohledu podílí na bojkotu.“ Tyto zákony by mohly postihovat americké společnosti působící v Irsku, pokud by se zákonem řídily, což by mohlo vést k omezení investic nebo k soudním sporům.

Obavy vyjádřila také Americká obchodní komora v Irsku, která zastupuje firmy s významným ekonomickým vlivem. Při jednání s ministrem pro podnikání Peterem Burkem komora upozornila na riziko, které ohrožuje atraktivitu Irska jako centra přímých zahraničních investic. Vzhledem k tomu, že americká cla na irské zboží mají být obnovena v červenci 2025, načasování tohoto právního předpisu nemůže být horší a hrozí, že v kritické chvíli vyostří napětí.

Kromě ekonomických aspektů návrh zákona posiluje znepokojivé vnímání Irska jako funkčně antisemitského státu, což je obvinění, které získalo na síle v proizraelských kruzích. Izraelský ministr zahraničí Gideon Sa’ar obvinil Irsko z „podpory antisemitismu“ na základě „delegitimizace a dehumanizace Izraele“.

Bývalá izraelská velvyslankyně v Irsku Dana Erlichová označila návrh zákona za „diskriminační pokus namířený proti Izraeli“ a tento názor sdílejí i vlivné hlasy v USA. Významný bostonský právník Robert Popeo v kritice z roku 2019 označil návrh zákona za „nejnehoráznější nehorázný projev antisemitismu, jaký jsem za posledních několik let viděl“.

Ačkoli zastánci zákona, jako je senátor Black, trvají na tom, že jde o dodržování mezinárodního práva a že není zaměřen konkrétně proti Izraeli, jeho zaměření na izraelské osady, zatímco ignoruje jiné globální okupace, jako je čínská v Tibetu nebo turecká na Kypru, nevyhnutelně vyvolává otázky ohledně selektivního rozhořčení.

Jak v roce 2019 uvedl jeden z poslanců Dáilu: „Pokud naši zákonodárci myslí vážně využití hospodářského bojkotu k dosažení politického cíle, měli by debatu rozšířit a zahrnout do ní všechna tato okupovaná území.“

Toto vyčlenění Izraele spolu s širšími kroky Irska, jako je uznání palestinské státnosti a připojení se k žalobě Jihoafrické republiky proti Izraeli u Mezinárodního soudního dvora, vedlo kritiky k tvrzení, že politika země se nebezpečně blíží antisemitismu, a to bez ohledu na její úmysl.

Bývalý irský velvyslanec v USA Daniel Mulhall se proti tomuto tvrzení ohradil: „Nevidím to jako projev antisemitismu. Jeho kořeny tkví ve skutečném soucitu s těžkou situací Palestinců.“ Tento soucit, formovaný vlastní irskou historií britského kolonialismu, však představuje riziko přílišného zjednodušení složitého konfliktu. Mezistranická jednota Dáilu v otázce Palestiny často zamlčuje bezpečnostní obavy Izraele, včetně raketových útoků Hamásu a vlivu Íránu v regionu.

Tím, že je Izrael vykreslován pouze jako utlačovatel, se v irském politickém diskurzu opomíjejí existenční hrozby, kterým čelí, a přispívá se tak k narativu, který zastánci Izraele považují za nespravedlivě jednostranný.

Z „proizraelského hlediska“ návrh zákona o okupovaných územích ignoruje realitu národa obklopeného nepřátelskými aktéry. Izraelské osady jsou sice kontroverzní, ale Izraelci je často považují za nárazník proti útokům skupin, jako je Hamás, který přísahal, že židovský stát zničí. Zastánci návrhu zákona zřídkakdy uznávají stažení z Gazy v roce 2005, kdy Izrael stáhl osady, jen aby čelil zvýšené raketové palbě, nebo nabídku z Camp Davidu z roku 2000, kdy palestinské vedení odmítlo dvoustátní řešení. Tím, že se návrh zákona zaměřuje pouze na kroky Izraele, opomíjí širší kontext konfliktu, v němž se obě strany dopustily chybných kroků.

Napětí navíc zvyšuje i to, že se návrh zákona přidává k hnutí BDS, které mnozí Izraelci a jejich příznivci považují za hnutí usilující o delegitimizaci existence Izraele. V rozpravě v Dáilu v květnu 2025 si jeden z poslanců posteskl: „Očekává se, že nyní budeme vděční za to, že sedm let po původním předložení zákona o okupovaných územích je poloviční. Je to hanebná ostuda.“ Tato kritika, ačkoli mířila na rozředěnou vládní verzi, podtrhuje symbolický záměr zákona signalizovat morální nadřazenost Irska, spíše než se zabývat nuancemi konfliktu.

Zastánci návrhu zákona tvrdí, že by mohl inspirovat další země, a jako precedens uvádějí zákaz jihoafrického zboží, který v roce 1987 vydalo Irsko. Na rozdíl od apartheidní Jihoafrické republiky je však Izrael demokracií se složitým bezpečnostním prostředím.

Srovnání rovněž nebere v úvahu hospodářské důsledky, kterým by Irsko mohlo čelit dnes, vzhledem k jeho závislosti na investicích z USA.

Lze tedy říci, že návrh irského zákona o okupovaných územích je sice zahalen do roušky morální spravedlnosti, ale je nejen zavádějící, ale zjevně si také neuvědomuje, jakou hrozbu představuje pro jeho ekonomické spojení s USA.

Irský tánaiste Simon Harris sice vyzval k „realistickému posouzení“ dopadů zákona, ale téměř každé jeho slovo a čin od chvíle, kdy tato slova pronesl, slouží pouze k tomu, aby zajistil, že Irsko zažene do velmi nebezpečného hospodářského kouta.