Subscribe
Díky 352 000 podpisů a obnovenému politickému impulsu Itálie znovu otevírá debatu o ukončení sezónních změn hodin a zdůrazňuje potenciální přínosy pro energetiku, životní prostředí a veřejné zdraví.
Itálie podniká rozhodný krok k trvalému zavedení letního času. V pondělí 17. listopadu byl Poslanecké sněmovně oficiálně předložen návrh na šetření, který podpořilo 352 000 podpisů občanů. Iniciativa, kterou podpořila Italská společnost pro environmentální medicínu (SIMA), organizace Consumerismo No Profit a poslanec Andrea Barabotti, usiluje o zahájení parlamentního procesu, který by mohl nakonec ukončit pololetní střídání standardního a letního času. V případě schválení by legislativní návrh mohl být připraven do 30. června 2026.
Dlouhodobá evropská debata
Tento krok oživuje širší diskusi, která začala na úrovni EU před několika lety. V roce 2018 provedla Evropská komise veřejnou konzultaci, které se zúčastnilo rekordních 4,6 milionu respondentů. Drtivých 84 % z nich podpořilo úplné zrušení sezónních změn hodin. V reakci na to Evropský parlament v roce 2019 schválil návrh směrnice, která každému členskému státu poskytuje svobodu přijmout buď trvalý letní, nebo standardní čas.
Proces se však brzy zastavil. Pandemie COVID-19 změnila politické priority, čímž se jednání zpozdila, a členské státy se snažily dohodnout na koordinovaném časovém rámci. EU původně předpokládala, že konečné rozhodnutí bude přijato do roku 2021, ale od té doby nebylo dosaženo žádné definitivní dohody.
Proč zvolit trvalý letní čas?
Ačkoli je standardní čas technicky považován za „přirozený“ systém – zarovnaný s nejvyšším bodem Slunce v poledne -, snaha o zavedení trvalého letního času je vedena především ekologickými, ekonomickými a sociálními důvody. Zastánci tvrdí, že posunutí hodiny denního světla navíc na večer přináší hmatatelné výhody.
Nejčastěji uváděnou výhodou je úspora energie. Podle společnosti Terna, provozovatele italské národní elektrické sítě, ušetřila země díky letnímu času od března do října 2025 310 milionů kWh, což odpovídá roční spotřebě energie zhruba 120 000 domácností. Tyto úspory se promítly do snížení nákladů na energii o více než 90 milionů eur. Stejně důležité je, že snížená spotřeba elektřiny zabránila odhadem 145 000 tunám emisí CO₂.
V širším časovém horizontu je dopad ještě významnější: mezi lety 2004 a 2025 pomohlo DST Itálii ušetřit více než 12 miliard kWh, což přineslo ekonomický přínos téměř 2,3 miliardy eur. Tato čísla zdůrazňují, proč mnozí odborníci na udržitelnost tvrdí, že prodloužení DST na celý rok by mohlo podpořit národní cíle dekarbonizace a zároveň snížit výdaje za energii pro domácnosti i podniky.
Století změn hodin
Letní čas není v Itálii zdaleka novinkou. Byl zaveden v roce 1916 během první světové války, aby se ušetřilo palivo a lépe se využilo denní světlo, a v následujících desetiletích byl zaváděn s přestávkami. Přibližně dvacet let jeho používání kolísalo, když ho vlády střídavě rušily a znovu zaváděly. Stabilitu nakonec přinesl zákon č. 1144 z roku 1966, který definitivně zavedl letní čas a posunul hodiny o jednu hodinu každé léto.
Dnes se však již neřeší otázka, zda letní čas zavést, ale zda má jeho sezónní střídání se standardním časem v moderní energeticky náročné společnosti ještě smysl.
Proč se návrh EU zastavil
Evropská debata narazila navzdory široké podpoře veřejnosti na tři hlavní překážky.
Za prvé, pandemie zmrazila téměř všechny legislativní procesy, které nejsou naléhavé, včetně reformy směnného provozu.
Za druhé, možnost volby mezi stálým letním časem a standardním časem pro každou zemi představuje problém v oblasti koordinace. Nejednotnost časových pásem v celé EU by mohla zkomplikovat přeshraniční cestování, obchod, vysílací plány a dopravní jízdní řády.
Zatřetí se odborníci neshodli na tom, která varianta – letní nebo zimní čas – by se měla stát normou. Zatímco trvalý letní čas může optimalizovat spotřebu energie a snížit emise, standardní čas se lépe přizpůsobuje přirozeným cirkadiánním rytmům. Toto napětí ztěžovalo harmonizaci.
Rozměr veřejného zdraví
Vědecký výzkum stále častěji poukazuje na zdravotní dopady pololetních změn hodin. Narušení cyklu spánku a bdění může způsobovat únavu, sníženou koncentraci a podrážděnost – zejména v prvních dnech po přechodu. Některé studie také naznačují souvislost mezi změnami času a zvýšenými kardiovaskulárními riziky, včetně dočasného nárůstu srdečních infarktů.
Tato zjištění posilují argument, že odstranění sezónních změn hodin by mohlo prospět blahobytu obyvatelstva bez ohledu na to, zda se nakonec přikloníme k letnímu nebo standardnímu času.
Co bude následovat
Obnovená italská iniciativa signalizuje silný národní zájem na vyřešení debaty, která se na evropské úrovni táhne již několik let. V nadcházejících měsících se ukáže, zda návrh získá dostatečnou politickou podporu, aby se mohl posunout vpřed, a zda se Itálie připojí k rostoucímu počtu zemí, které přehodnocují význam sezónních změn času.
Pokud bude parlamentní vyšetřování úspěšné, Itálie se možná brzy stane vůdčí zemí, která bude určovat budoucnost měření času v Evropě – v Evropě, kde se hodiny nebudou měnit a kde bude v popředí denní světlo.
Alessandro Fiorentino