Subscribe
Válka na Ukrajině nadále mění geopolitickou rovnováhu, zatímco diplomatický dialog mezi hlavními mocnostmi se zdá být stále křehčí. Poslední rozhovory mezi Spojenými státy a Ruskem – ukončené bez jakéhokoli pokroku – potvrzují, že neexistuje bezprostřední vyhlídka na zastavení nepřátelských akcí, a stále více odhalují ochotu Kremlu podporovat vleklý konflikt nejen na Ukrajině, ale potenciálně i s Evropou. Evropské a atlantické reakce na tento scénář ukazují jednotu EU, která považuje Moskvu za nezájem o mír, a NATO, které je odhodláno konsolidovat politické, vojenské a ekonomické nástroje k posílení odstrašení. V této souvislosti se ukazuje ústřední role Severoatlantické aliance jako hlavního garanta bezpečnosti v euroatlantickém prostoru, zatímco členské státy diskutují o mimořádných opatřeních na podporu Kyjeva a zadržování ruské agrese.
DIPLOMATICKÁ PATOVÁ SITUACE MEZI USA A RUSKEM
Poslední kolo rozhovorů mezi americkou a ruskou delegací opět poukázalo na nedostatek skutečných ústupků ze strany Kremlu. Přestože Moskva označila toto setkání za „konstruktivní“, nepřineslo žádný konkrétní pokrok, což v Evropě vyvolalo všeobecnou skepsi. Jednání se zúčastnily osoby blízké americkému prezidentovi ve snaze prozkoumat možné cesty spolupráce. Únik informací o hypotetickém společném mírovém plánu vyvolal okamžitou kritiku jak v Kyjevě, tak ve velkých evropských zemích, které se obávají řešení, jež by mohlo zmrazit konflikt, aniž by se zabývalo jeho příčinami. K tomu se přidává politický faktor, který představuje opakovaný dialog mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem, jenž byl obnoven před několika měsíci a vyvrcholil dvoustranným setkáním letos v létě, po němž následovalo druhé setkání, které bylo zrušeno kvůli maximalistickým požadavkům Moskvy. V kontextu nejistoty ohledně budoucího postoje Ameriky se zdá, že Evropa je ještě odhodlanější posílit svůj diplomatický a ekonomický tlak na Kreml.
EVROPSKÉ POZICE A STRATEGIE DVOU PILÍŘŮ
Během zasedání ministrů zahraničí NATO několik evropských zemí zdůraznilo potřebu zachovat vůči Moskvě pevnou linii. Společná analýza zdůrazňuje, že Rusko v posledních měsících neprojevilo žádnou skutečnou ochotu dosáhnout příměří nebo kompromisu, který by respektoval ukrajinskou suverenitu. Z tohoto pohledu se rýsuje strategický plán založený na dvou pilířích: posílení vojenské a ekonomické podpory Kyjeva a zvýšení tlaku na klíčová odvětví ruské ekonomiky – zejména ta, která souvisejí s plynem a ropou. Pokračování ukrajinského odporu podle mnohých ministrů závisí na schopnosti Evropy plánovat dlouhodobé intervence, zejména finanční. Proto vznikl návrh využít část zmrazených ruských aktiv, přibližně 200 miliard eur, k vytvoření „reparační půjčky“, jejímž cílem je zajistit okamžité zdroje na příští dva roky. Příznivci projektu, včetně Estonska, Finska a Litvy, se domnívají, že toto opatření představuje zásadní vyjednávací páku, která Moskvu donutí konfrontovat se s větší rozhodovací úlohou Evropy.
SPORY OHLEDNĚ PŮJČKY Z RUSKÝCH AKTIV
Navzdory podpoře řady členských států naráží návrh na značný odpor Belgie, v níž se nachází velká část zmrazených ruských aktiv. Brusel považuje plán za ekonomicky riskantní a potenciálně právně problematický. Belgický postoj zdůrazňuje, že takto dalekosáhlé rozhodnutí by mělo být doprovázeno zárukami vzájemné solidarity, aby jeden členský stát nemusel nést případné důsledky akce, která je v evropském právu považována za bezprecedentní. Tato vnitřní nejednotnost v rámci EU odhaluje politickou složitost operace a upozorňuje na potřebu jasného regulačního rámce. V této souvislosti vyvstává strategická hodnota koordinace mezi NATO a Evropskou unií, zejména při definování ekonomických nástrojů v souladu s politickým a vojenským tlakem vyvíjeným Aliancí.
NATO JAKO ZÁRUKA BEZPEČNOSTI V EUROATLANTICKÉM PROSTORU
Vývoj konfliktu vedl ke stále důležitější roli NATO, které se prezentuje jako nepostradatelný hráč při zvládání nové mezinárodní nestability. Vedoucí představitelé Aliance již několik měsíců výslovně zdůrazňují potřebu posílit obranyschopnost Evropy a připravit se na strategický horizont, v němž by Rusko mohlo opět přímo ohrozit některý z členských států. Vyjádření postojů ministrů zahraničí ukazuje, jak je nyní NATO hlavním politickým a vojenským fórem schopným udržet soudržnou reakci Západu a koordinovat iniciativy jednotlivých zemí. Částečné přerušení kontaktů mezi americkou a evropskou armádou přidává další vrstvu složitosti a zvyšuje nejistotu ohledně dlouhodobého amerického závazku vůči Alianci. Právě z tohoto důvodu mnoho evropských hlavních měst nepovažuje NATO pouze za vojenskou alianci, ale za zásadní politickou infrastrukturu pro zajištění interoperability, odstrašení a jednotné schopnosti reakce ve stále roztříštěnějším mezinárodním systému.
VYHLÍDKY NA RUSKOU VOJENSKOU HROZBU DO ROKU 2029
Vedle diplomatické debaty se v Evropě zvyšuje povědomí o tom, že Rusko navzdory svému vojenskému angažmá na Ukrajině plánuje rychlé přezbrojení. Podle hodnocení NATO by Moskva mohla během tří až pěti let obnovit operační schopnosti dostatečné k provedení věrohodného útoku proti některé členské zemi. Zpráva naznačuje, že Kreml by mohl mobilizovat až 1,5 milionu plně vybavených vojáků díky rozšíření výroby zbraní a zintenzivnění náborových programů. Tato prognóza sice neznamená jistou agresi, ale přiměla několik evropských vlád k rychlému přehodnocení obranných strategií. Mezi nimi je i Německo, které se ujalo obzvláště aktivní role a uvědomilo si, že je třeba dohnat léta nedostatečných investic. Prohlášení německé vlády o potřebě zajistit, aby Německo bylo do roku 2029 „připraveno na válku“, vyvolává otázky ohledně jeho vojenské role v rámci NATO, ale zároveň představuje přímou reakci na možný vývoj ruské hrozby.
NĚMECKÉ ZBROJENÍ A MĚNÍCÍ SE EVROPSKÝ POSTOJ
Německo zahájilo bezprecedentní transformaci své armády a dramaticky zvýšilo rozpočet na obranu na více než 150 miliard eur. Zavedení dobrovolné branné povinnosti, doplněné o možnost jejího zavedení jako povinné, odráží hlubokou kulturní změnu v zemi, která byla v minulosti vůči použití vojenské síly opatrná. Cílem této iniciativy je obnovit početní stav ozbrojených sil na více než 200 000 osob, a to za podpory investic do výcviku, platů a moderních technologií. Tyto zásahy se prolínají s výzvami NATO, aby členské státy převzaly samostatnější a odpovědnější roli v evropské obraně. Nedávná výzva velvyslance USA při Alianci, aby Německo převzalo vedoucí úlohu, odráží strukturální trend, který by mohl v příštích letech zásadně změnit vnitřní rovnováhu sil v NATO.
STRATEGICKÁ ROLE NATO V SOUČASNÉ FÁZI
Ukrajinský konflikt a riziko rychlého ruského vyzbrojování vrátily NATO do centra mezinárodní dynamiky. Aliance nyní funguje jako zásadní platforma pro kolektivní bezpečnost i politické řízení transatlantických vztahů. Její odstrašující funkce zůstává základním kamenem evropské stability, ale její role se rozšiřuje o definování ekonomických strategií, řízení vnímání hrozeb a dlouhodobé plánování možné eskalace. Obraz, který se v posledních týdnech objevuje, ukazuje NATO, které musí sladit nejistotu spojenou s angažovaností USA s rostoucí strategickou samostatností Evropy, a to v situaci, kdy se zdá, že Rusko je ochotno vyjednávat pouze z pozice síly. Schopnost Aliance udržet vnitřní soudržnost a koordinovat úsilí svých členů je proto klíčová pro zabránění další destabilizaci.
MEZI DIPLOMACIÍ NA MRTVÉM BODĚ A STRATEGICKOU REORIENTACÍ.
Mezinárodní situace ukazuje kombinaci faktorů, které komplikují cestu k vyřešení ukrajinského konfliktu. Nedostatečný pokrok v rozhovorech mezi Spojenými státy a Ruskem, rostoucí asertivita Moskvy a evropské rozpory ohledně některých ekonomických nástrojů ukazují na období velké nejistoty. Vznikající obraz však také ukazuje zrychlení procesu posilování evropské obrany a rostoucí ústřední postavení NATO jako nepostradatelného politického a vojenského hráče. V době, která se vyznačuje křehkostí mezinárodního řádu, se Severoatlantická aliance jeví jako jediný hráč schopný koordinovaně a věrohodně reagovat na rostoucí nestabilitu a přebírá rozhodující roli nejen pro bezpečnost svých členů, ale také pro budoucí globální rovnováhu.