Subscribe
24. února si připomínáme čtvrté výročí zahájení rozsáhlé invaze Ruské federace na Ukrajinu. Čtyřicet osm měsíců po zahájení vojenských operací je konflikt nejen nevyřešený, ale nadále přináší systematické ničení a regionální nestabilitu. Moskva pojala ruskou ofenzívu jako rychlý krok s cílem dobýt Kyjev, svrhnout vládu vedenou Volodymyrem Zelenským a nastolit proruskou vládu po vzoru Běloruska. Tyto cíle však zmařil ukrajinský odpor a politická, ekonomická a vojenská podpora poskytnutá řadou západních zemí. Očekávání krátké války tak zhatila realita vleklého konfliktu, který se vyznačoval vysokou intenzitou a postupným opotřebováním. V uplynulých čtyřech letech pokusy o zprostředkování, vyjednávání, ultimáta a zásadní prohlášení opakovaně podněcovaly očekávání ukončení bojů. Každá vyhlídka na řešení však byla systematicky odmítána, což dalo prostor spirále násilí, která se zřejmě cyklicky opakuje bez výrazného diplomatického pokroku.
VOJENSKÁ DYNAMIKA A ASYMETRIE VYJEDNÁVÁNÍ
Zdá se, že konflikt dnes uvízl v dynamické patové situaci: na jedné straně Ukrajina opakovaně vyjádřila ochotu hledat řešení na základě jednání, přestože si je vědoma tvrdosti případných požadovaných ústupků; na druhé straně ruské vedení v čele s Vladimirem Putinem zastává postoj směřující k pokračování vojenských operací až do dosažení maximalistických cílů a odmítá návrhy, které nepočítají s podstatnou kapitulací Kyjeva. Ruská rétorika rovněž vyvolává scénáře globální eskalace, přestože si uvědomuje strukturální omezení takové možnosti. Z operačního hlediska pokračují útoky na ukrajinské území intenzivním tempem. Útočné drony a rakety různých typů, včetně balistických střel, nepřetržitě zasahují hlavní město a četné regiony země, včetně Dněpru, Kirovohradu, Mykolajivu, Oděsy, Poltavy a Sum. Tyto útoky si rovněž vyžádaly civilní oběti a četná zranění. Zvláště významné jsou útoky na energetickou infrastrukturu, které jsou součástí strategie zaměřené na podlomení odolnosti obyvatelstva. Statisíce lidí zůstaly po několik týdnů bez elektřiny a topení, a to v obzvláště krutých zimních podmínkách, kdy teploty klesají hluboko pod bod mrazu. Humanitární dopad těchto operací zdůrazňuje systémovou povahu války, která se neomezuje pouze na střety mezi ozbrojenými silami, ale přímo ovlivňuje civilní obyvatelstvo.
PŘERUŠOVANÁ DIPLOMACIE A NEÚSPĚŠNÉ SUMMITY.
V uplynulých čtyřech letech proběhla řada diplomatických pokusů na klíčových mezinárodních fórech. Každé z těchto setkání vyvolalo očekávání průlomu, ale skončilo bez konkrétních výsledků. Možnost přímé konfrontace mezi Zelenským a Putinem se objevila několikrát, ale nikdy se nezhmotnila ve skutečný dvoustranný summit. V současné době se uvažuje o novém trilaterálním setkání prosazovaném Spojenými státy, které by bylo součástí strategie zaměřené na podporu dialogu, který se však jeví jako mimořádně složitý. Americká administrativa naznačila, že k osobnímu setkání obou vedoucích představitelů by došlo pouze v případě, že by byly poskytnuty záruky ohledně možnosti dosažení hmatatelných výsledků. V této souvislosti je Donald Trump některými pozorovateli vnímán jako potenciálně klíčový pro urychlení procesu jednání, pokud by se objevil silný a rozhodný zásah zvenčí. V současné době se však neobjevují žádné důkazy, které by naznačovaly přesné nebo brzké řešení, a to navzdory množícím se summitům a příslibům dalších setkání.
KONFLIKT V RÁMCI EUROATLANTICKÉHO NAPĚTÍ
Válka mezi Ruskem a Ukrajinou není izolovanou událostí, ale je součástí širšího a složitějšího geopolitického prostředí, které zahrnuje celý euroatlantický prostor. Zdá se, že zejména Spojené státy se orientují na snížení své přímé angažovanosti v evropských záležitostech, a to i s ohledem na přehodnocení své role v rámci NATO. Tento trend souvisí s obecnější rekalibrací amerických strategických priorit, kdy se stále více pozornosti věnuje jiným globálním scénám.
Tento vývoj nutí Evropskou unii a její členské státy přehodnotit své obranné a bezpečnostní doktríny. Vyhlídka na snížení angažovanosti USA vyžaduje zamyšlení nad jejich autonomní odstrašující kapacitou a nové vymezení transatlantických vztahů, a to i s ohledem na zadržování Ruska. Ukrajinský konflikt proto působí jako katalyzátor strukturálních proměn západních ekonomických rovnováh a vyzývá k posílení společných obranných politik a větší strategické soudržnosti.
VÁLKA BEZ ŘEŠENÍ NA OBZORU
Čtyři roky po vypuknutí válečných akcí má konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou stále ničivé lidské, materiální a geopolitické následky. Navzdory zintenzivnění diplomatických iniciativ a ohlášení nových summitů není v dohledu žádné definitivní řešení. Vojenské operace intenzivně pokračují, zatímco civilní obyvatelstvo nese hlavní tíhu cílených útoků na základní infrastrukturu. Nejistota ohledně budoucího angažmá USA v Evropě zároveň zvýrazňuje složitost scénáře a vyžaduje revizi euroatlantických strategií. Bez rozhodného a společného zásahu hrozí, že konflikt bude pokračovat a upevní se fáze nestability, která bude mít dlouhodobý dopad na mezinárodní dění.