EU čelí nedostatku pracovníků ve zdravotnictví a plánuje zefektivnit uznávání lékařských kvalifikací

Evropská komise zkoumá digitální řešení a globální talentové strategie pro řešení rostoucího nedostatku lékařů

Evropská unie zintenzivňuje úsilí o řešení stále většího nedostatku lékařů a Evropská komise aktivně zvažuje nová opatření, která by urychlila uznávání odborných kvalifikací v členských státech. Tato iniciativa odráží rostoucí povědomí Bruselu o tom, že administrativní roztříštěnost a zdlouhavé postupy zhoršují již tak kritický nedostatek lékařů a zdravotnického personálu v celé Unii.

V centru tohoto politického úsilí stojí Roxana Minzatu, výkonná místopředsedkyně Evropské komise pro dovednosti a kvalitní pracovní místa, která potvrdila, že Komise vyhodnocuje konkrétní opatření k modernizaci systému. Jak vysvětlila, tato opatření budou pravděpodobně spočívat v digitalizaci, která zjednoduší a urychlí uznávání kvalifikací potřebných pro přístup k regulovaným povoláním, včetně lékařství.

Tento problém není zdaleka nový, ale stává se stále naléhavějším. Evropský účetní dvůr již dříve vyzval k rozhodným krokům, které by zajistily účinné fungování jednotného trhu v této oblasti. Nedávno tuto debatu znovu rozproudili poslanci Evropského parlamentu, kteří upozornili na to, jak byrokratická neefektivita brání včasnému vstupu kvalifikovaných odborníků do vnitrostátních systémů zdravotní péče.

Mezi nejhlasitější zastánce reformy patří český europoslanec Jan Farský, který upozorňuje, že dlouhé uznávací řízení spolu s roztříštěnými vnitrostátními systémy a zpožděním v přístupu k postgraduálnímu vzdělávání stále brání integraci lékařů. Tyto strukturální překážky nejenže omezují mobilitu pracovních sil, ale také podkopávají schopnost EU rychle a soudržně reagovat na nedostatek zdravotnického personálu.

Rozsah tohoto úkolu je značný. Podle odhadů výzkumných útvarů Evropského parlamentu bude v roce 2022 v EU chybět přibližně 1,2 milionu lékařů, zdravotních sester a porodních asistentek – tento počet se podle všeobecných předpokladů v posledních letech zvyšuje. Demografické trendy tento problém ještě prohlubují: evropská populace stárne a s ní i zdravotnický personál. Více než třetina lékařů a čtvrtina zdravotních sester v EU je starší 55 let, což vyvolává obavy z vlny odchodů do důchodu, která by mohla dále zatížit národní zdravotnické systémy.

V této souvislosti je plánovaný zásah Komise včasný a nezbytný. Zaměřením se na uznávání kvalifikací chce EU odstranit jednu z hlavních administrativních překážek, které omezují mobilitu pracovních sil na jednotném trhu. Rychlejší a transparentnější postupy by umožnily kvalifikovaným lékařům snadnější pohyb mezi členskými státy, což by pomohlo rozdělit lékařské odborné znalosti tam, kde jsou nejvíce potřeba.

Komise se však musí pohybovat v rámci jasných institucionálních limitů. Podle smluv EU zůstává politika zdravotní péče v první řadě v kompetenci jednotlivých členských států. To znamená, že rozhodnutí týkající se náboru, profesní integrace a přístupu ke specializovanému vzdělávání jsou z velké části přijímána na národní úrovni. Jak zdůraznil Minzatu, úlohou EU je proto spíše usnadňovat mobilitu a snižovat administrativní překážky než přímo řídit systémy zdravotní péče.

Jako doplněk svých vnitřních reforem Komise rovněž zkoumá politiky zaměřené na přilákání a udržení lékařských odborníků ze zemí mimo Evropskou unii. Ačkoli jsou tato opatření považována za dočasná nebo „provizorní“ řešení, mohla by hrát zásadní roli při zmírňování okamžitého nedostatku. EU doufá, že otevřením cest pro kvalifikované lékaře ze zemí mimo EU k práci v Evropě se jí podaří stabilizovat pracovní sílu ve zdravotnictví, zatímco se projeví dlouhodobé strukturální reformy.

Toto úsilí bude součástí širšího politického rámce známého jako „iniciativa pro přenositelnost dovedností“, který by Komise měla předložit ve třetím čtvrtletí roku 2026. Ačkoli konkrétní podrobnosti zatím nebyly zveřejněny, předpokládá se, že iniciativa bude zahrnovat cílená opatření ke zlepšení přeshraničního uznávání dovedností a kvalifikací, se zvláštním zaměřením na odvětví, která se potýkají s akutním nedostatkem pracovních sil, jako je zdravotnictví.

Využití digitálních nástrojů bude pravděpodobně klíčovou součástí navrhovaných reforem. Zjednodušení procesů podávání žádostí, vytvoření interoperabilních databází a omezení papírování by mohlo výrazně zkrátit dobu potřebnou k uznání pověření. To by bylo přínosem nejen pro zdravotnické pracovníky, kteří chtějí vykonávat praxi v jiných zemích EU, ale také by to zvýšilo celkovou efektivitu trhu práce.

Přístup Komise nakonec odráží pragmatickou rovnováhu mezi respektováním vnitrostátních pravomocí a řešením společné evropské výzvy. Zaměřením se na administrativní neefektivitu a podporou mobility se EU staví do pozice, kdy může lépe reagovat na současné i budoucí potřeby zdravotní péče.

Vzhledem k tomu, že se Evropa nadále vyrovnává s demografickými změnami a vyvíjejícími se požadavky na veřejné zdraví, bude zásadní schopnost rychle a efektivně využívat lékařské talenty napříč hranicemi. Iniciativa Komise představuje zásadní krok tímto směrem – krok, který by mohl posílit odolnost i soudržnost evropských systémů zdravotní péče.

Alessandro Fiorentino