Je ekonomický růst vše, co potřebujeme?

O hospodářském růstu se dnes hodně mluví. Je tomu tak už dlouhou dobu. Diskuse se však zintenzivnila poté, co pandemie, vojenské konflikty a celní války ovlivnily hospodářský rozvoj po celém světě.

Toto téma je předmětem diskusí také proto, že země EU již několik let zaostávají za USA v oblasti hospodářského růstu. V uplynulém desetiletí dosáhly USA vyššího růstu produktivity i hospodářského růstu než evropské země.

O důvodech se dá diskutovat.

Odborníci a politici z různých politických táborů, jak se dalo očekávat, poukazují na různé důvody. Mnoho pravicových myslitelů v Evropě se však domnívá, že regulace podnikatelského sektoru motivované klimatickými a genderovými hledisky brzdí hospodářský rozvoj na starém kontinentu. Stále častěji se také hovoří o nefunkčním kapitálovém trhu v Evropě a o nedostatečných investicích do výzkumu a vývoje.

Poté, co se Čína a Rusko staly součástí mezinárodního kapitalistického hospodářství, se ještě jasněji ukázalo, že ekonomická síla je zároveň i silou politickou a vojenskou. Vyzbrojování něco stojí, vedení války něco stojí a střet s mocnými ekonomickými zájmy také něco stojí.

Ale. A tohle je důležité „ale“!

Současný hospodářský závod ve zbrojení a tlaky na hospodářský růst, které vyvolala pandemie a vojenské konflikty, nám hrozí, že přestaneme vnímat stinné stránky hospodářského růstu.

Růst rozhodně není problém. Právě naopak. Je třeba znovu zdůraznit, že hospodářský růst je nezbytným předpokladem pro prosperující společnost. Bez růstu nebudou k dispozici prostředky na investice do obrany, školství, zdravotnictví a kultury. Přesto se však musíme odvážit diskutovat o tom, zda je hospodářský růst jediným faktorem, který vede k vytvoření dobré společnosti.

V některých politických kruzích se hospodářský růst spojuje s růstem počtu obyvatel. A to je jistě oprávněné. Má-li ekonomika růst, může být rostoucí počet obyvatel jedním z několika hnacích motorů. A pokud se růst na obyvatele zvyšuje i přesto, že se celkový počet obyvatel v dané zemi zvyšuje, je vše v pořádku.

Možná by ale měla existovat nějaká hranice, jak rychle to může jet.

Například v letech 2000 až 2025 vzrostl počet obyvatel Švédska z necelých 8,9 milionu na něco přes 10,6 milionu. Tento dramatický nárůst – způsobený především přistěhovalectvím – byl jedním z řady faktorů, které podpořily hospodářský růst. Lidé, kteří přicházejí do nové země, pracují a přispívají, spotřebovávají zboží a služby, potřebují zdravotní péči a vzdělání. Je třeba stavět nové byty; je třeba rozvíjet infrastrukturu.

Možná však švédští politici a ekonomové příliš slepě sledovali růst. Nyní si totiž stále více lidí klade otázku, jak je možné, že Švédsko je zemí, kde lidé nejen pracují, ale také si užívají života. Ve Švédsku panuje neustálý nedostatek bytů a ty, které se staví, jsou často velmi drahé. Infrastruktura a veřejná doprava prošly těžkou zkouškou a je třeba je modernizovat.

A když se růst počtu obyvatel náhle zpomalí – například proto, že nová pravicová vláda ve Švédsku zpřísnila imigrační politiku a zároveň se rodí méně dětí –, v systému vznikne nerovnováha, protože se například musí zavírat školy a čerství absolventi pedagogických oborů zůstávají bez práce.

Samozřejmě bychom měli usilovat o růst. Jinak by Evropa upadla do stagnace a chudoby. Někdy však může mít svou vlastní hodnotu i to, že je růst rovnoměrně rozložen v čase. Zejména pokud jde o růst, který s sebou nese zásadní demografické změny a proměny pracovního života. Společnost prostě musí být schopna držet krok. Růst je důležitý, ale z pohledu západních konzervativců jsou stejně důležité dlouhodobé perspektivy, udržitelnost a předvídatelnost.

Evropa není Spojené státy ani Čína, a možná by ani neměla být. My Evropané máme historické dědictví, o které se musíme starat. Musíme pečovat o naše města, náš venkov, naši infrastrukturu, naše obyvatelstvo, naše životní prostředí a naši kulturu. Naše města by měla být krásná a příjemná. Rozvoj našich společností by měl probíhat v symbióze s naší historií a s kulturními a duchovními potřebami našich obyvatel.

Skutečný a udržitelný evropský konzervatismus nemůže připustit, aby ekonomický růst měl přednost před vším ostatním.