Humánní konzervatismus

Levice konzervatismus karikuje jako směr, který je poháněn touhou po moci a nadvládě. Hierarchie musí zůstat nedotčeny; ti, kdo drží moc, si ji musí udržet.

V reakci na to musí konzervativci zdůraznit vizi konzervatismu, která je humánní.

Levice totiž nechápe, že konzervatismus – alespoň ten západní, který tak ochotně spojujeme s naší vírou ve svobodu a právní stát – je do značné míry poháněn láskou a tolerancí.

Na rozdíl od toho, čemu zřejmě věří někteří levicoví teoretici, ne každý aspekt lidské interakce je otázkou moci a nadvlády. Společnost je formována také lidskou potřebou sounáležitosti a společenství. Z tohoto úhlu pohledu se lidé stávají konzervativními, protože si přejí zachovat svět, který je jim vlastní, svět, který milují. To dokládá několik opakujících se témat v konzervativním myšlení.

Emocionální vazba konzervativního člověka na společnost se projevuje například pocitem vděčnosti. Vděčnost má ze své podstaty uklidňující účinek. Umožňuje nám najít klid v existenci a vnímat život jako dostačující: ne všechno se musí měnit, ani ne všechno vyžaduje zlepšení.

Moderní svět je naproti tomu do značné míry charakterizován frustrací: všechno se musí předělat, zefektivnit a podrobně prozkoumat; něco se musí stát; něco se musí udělat.

Zde nám schopnost vděčnosti umožňuje spočinout v tom, čeho již bylo dosaženo a co již existuje. Vděčnost však přináší i tu výhodu, že posiluje náš vztah k lidem či věcem, za které jsme vděční. Od někoho jsme něco obdrželi; bylo nám uděleno místo v něčem, co bylo stvořeno pro nás. Je nám dovoleno podílet se na něčem, co přesahuje nás samotné.

Konzervativec má sklon vnímat svět jako prostoupený významem a smyslem. „Odkouzlený svět“ je pojem používaný v sociologii a kulturní analýze k popisu našeho moderního světa, v němž se vše stává předmětem nestranného poznání a racionality. Někdy již prastaré evropské národy – území, kde se mohly formovat a vyvíjet jazyk, kultura a společenství – se mění v pouhé administrativní zóny určené pro práci a organizované soužití.

„Okouzlující svět“ je tedy svět, v němž dílo a myšlenky minulých generací přetrvávají jak v přírodě, tak v kultuře. Je to svět, v němž město není pouhou sítí ulic a hranatých budov, ale také příběhem, identitou, životem a kontextem. V tomto okouzlujícím světě se i příroda jeví jako oduševnělá.

Pojem smíření je důležitý i pro konzervativce – smíření se světem, ale také s lidstvem samotným. A právě to někdy rozčiluje oddané levicové aktivisty: konzervativci totiž pravidelně projevují shovívavý přístup k našim lidským nedostatkům. Zatímco konzervativci se rozhodně zasazují o zákon a pořádek, zároveň se vyhýbají přijímání zákonů jen pro samotné přijímání zákonů. Dávají přednost důvěře, zdravému rozumu a někdy dokonce i troše staromódního rošťáctví. Nemají trpělivost se všemi těmi pokryteckými zlepšovateli světa a jejich nutkáním napravovat věci a korigovat chování. Je to tak strašné, když jsme trochu sobeckí? Skončí svět kvůli troše sexismu? Nemůžeme si alespoň dovolit kouřit na venkovních terasách? Nebo jíst maso? Létat? Jezdit autem do práce?

J.R.R. Tolkien je někdy uváděn jako autor, jehož dílo zprostředkovává skutečně konzervativní pohled na existenci. Že dává přednost kouzelnému světu před světem zbaveným kouzla, je zřejmé každému, kdo četl jeho knihy. Zajímavý je však také laskavý způsob, jakým popisuje morální nedostatky svých hrdinů. Malí hobiti jsou stateční, nezávislí a dobrosrdeční. Jsou však také nevědomí, předsudeční a malicherní. Většina hobitů nechce mít s cizinci nic společného. Jsou hluboce podezřívaví vůči všemu a všem, kdo se odchylují od normy. Pozoruhodné je, že Tolkien hobitům dovoluje být takoví, aniž by to kdy vykreslil jako problém.

Dalším charakteristickým rysem Tolkienova díla je jasný kontrast mezi domovem a cizím světem. Jedná se samozřejmě o kontrast mezi bezpečím a dobrodružstvím, ale také mezi tím, co je nám známé, a tím, co je nám cizí. „Tam a zase zpátky“ je podtitul knihy „Hobit“. Význam domova však neznamená, že by hobiti neměli zájem o cizí země; Tolkienův svět se vyznačuje úžasnou kulturní a jazykovou rozmanitostí. A na rozdíl od toho, co si mnozí na levici myslí, konzervativci často chovají živý zájem o cizí země a kultury. „Máme rádi odlišnost,“ tvrdí levice, přesto se však zdá, že se především snaží prosazovat názor, že na odlišnostech vlastně vůbec nezáleží. Kdyby odlišnost skutečně oceňovali, možná by se tak neusilovně nesnažili vymazat veškeré rozdíly v genderově neutrálním, multikulturním tavícím kotli.

Vděčnost, láska, oddanost, okouzlení, shovívavost a přijetí. Láska k tomu, co je naše vlastní, ale také k druhým. Musíme se naučit lépe zdůrazňovat bohatý humanismus, který je vlastní humánnímu konzervatismu.