Nafoukané „ukazování ctností“ ze strany OSN poškozuje pověst Irska

Každý září, když se Valné shromáždění OSN schází, aby vyslechlo projevy světových vůdců, využije tehdejší taoiseach této příležitosti k tomu, aby se na světové scéně předvedl způsobem, jakým to umí jen irští politici. Premiér Micheál Martin vystoupil 24. září před Valným shromážděním, aby nám sdělil, že svět zklamal Palestinu, zatímco v jeho vlastní zemi dosáhl počet bezdomovců rekordní hodnoty 17 885 osob, z nichž 5 830 jsou děti.

Je ohromující, jak ironické je, když vůdce kritizuje svět, zatímco jeho vlastní země čelí celé řadě problémů, které má povinnost řešit, ale které zůstávají nevyřešeny. Právě z tohoto důvodu je třeba irskou vládní návštěvu v OSN vnímat jako pouhý projekt založený na ješitnosti. Kromě irského premiéra (Taoiseach) se zasedání Valného shromáždění zúčastnili také ministryně zahraničních věcí Helen McEntee, ministr pro klima Daragh O’Brien, náměstek ministra Neale Richmond a náměstek ministra Timmy Dooley.

Irské priority pro tento týden „setkání na vysoké úrovni“, od nichž nelze očekávat žádné konkrétní výsledky, byly předvídatelnými body z argumentačního seznamu irské vlády. Multilateralismus, změna klimatu, Palestina, reforma OSN, umělá inteligence, humanitární krize a intenzivní kampaň za získání křesla v Rada OSN pro lidská práva v letech 2027 až 2029. Nic z toho však nemá vůbec žádnou souvislost s narůstajícími problémy s životními náklady, kterým čelíme doma. Irské veřejnosti se neustále říká, že vláda nemůže uspokojit potřeby všech občanů. Tento princip šetrnosti však každoročně jde stranou, když irští politici putují do New Yorku s idealistickým seznamem globálních problémů v ruce.

Irsko čelí nešťastné situaci, kdy jsou tyto posvátné ikony irských liberálních politiků ve skutečnosti využívány jako tribuna pro prosazování jejich osobních přesvědčení, a nikoli pro národní zájmy státu. V kombinaci s čím dál horším diplomatickým obrazem Irska v očích zemí po celém světě dochází k vážnému a aktivnímu poškozování státu právě ze strany těch osob, které mají za úkol jej vést.

Navzdory neustálému morálnímu gestikulování premiéra Martina ohledně globálních konfliktů od Ukrajiny po Palestinu jsou jeho komentáře charakteristicky nekonkrétní, bez váhy a významu. List The Irish Times ostatně poznamenal, že prohlášení irských představitelů na předchozích zasedáních Valného shromáždění OSN nepřinesla hmatatelné výsledky v kontextu „krize relevance“ této organizace. Když jeden z nejliberálnějších a nejvíce levicově orientovaných deníků v zemi zpochybňuje smysl tohoto každoročního rituálu, premiér by měl vzít na vědomí, jakým směrem se posunulo veřejné mínění.

Přesto premiér před shromážděním prohlásil, že Irsko je pevně odhodláno k mezinárodní spolupráci. To se děje v době, kdy irská vláda sama podkopává svůj závazek vůči multilaterálním strukturám, jelikož Martin usiluje o oddělení nasazení irských obranných sil v zahraničí od pravomoci Rady bezpečnosti OSN. Dublin označuje Spojené státy, Čínu a Rusko za problematické uživatele práva veta, kteří by mohli bránit nasazení irských vojáků v mírových misích, a zdá se, že si neuvědomuje politickou pokryteckost a nediplomatický charakter své politiky.

Irská vláda není známá svou politickou ani analytickou hloubkou při rozhodování. Není tedy žádným překvapením, že se premiér postavil na své mýdlovou bednu, aby předvedl morální pózu v sále instituce, o které její vlastní generální tajemník António Guterres varoval, že čelí „bezprostřední finanční kolaps“ protože členské státy neuhradily své příspěvky. Její největší sponzor, vláda Spojených států, se nyní domnívá, že financování OSN je plýtváním amerických daňových dolarů. Irsko sice možná zasáhne, aby zaplnilo mezery tam, kde bylo omezováno financování ze strany USAID, ale pokud jde o financování OSN, irská finanční kapacita nebude schopna nic napravit.

Právě v tomto ohledu je zaslepenost irských politiků pro pověst země tak škodlivá. Pokud je Irsko vnímáno jako země, která je institucionálně oddaná neefektivním organizacím, jimž poskytuje finanční prostředky, lze z toho vyvodit jediný závěr: že samotná země je řízena stejným způsobem. Ačkoli institucionální loajalita může být ctností, chybou Irska je jeho oddaná posedlost institucí, která nedokáže plnit své vlastní závazky, nedokáže prosadit svá usnesení a po třech kolech hlasování stále nemá jasného favorita na post příštího generálního tajemníka.

Setkání irského premiéra s newyorským starostou Zohranem Mamdanim je dalším důkazem toho, že skutečným účelem této oficiální vládní cesty byla od samého počátku politická show. Podle deníku The Irish Times uspořádali tito dva levicoví politici hru bingo, jeli společně vlakem a poskytli starostovi příležitost před kamerami pronesout vágní prohlášení na podporu irského sjednocení, a to pouhý týden po tom, co americký prezident Donald Trump vyjádřil podporu sjednocení.

Premiér, který se možná snažil získat politické body, se rozhodl vměšovat do sporu mezi starostou a izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Netanjahu měl obviněný Mamdaniho z podpory Hamásu a vznesl proti Mamdanimu a krajně levicovému křídlu Demokratické strany, jehož je členem, obvinění z antisemitismu. Zásah irského premiéra volání Výzva adresovaná Netanjahuovi, aby „respektoval svůj mandát a nesnažil se jej podkopávat“, nemá žádný vztah k pravomocem irské zahraniční politiky ani k národním zájmům země. A přesto se premiér, jak bylo předvídatelné, rozhodl ztrácet čas tím, že sliboval podporu zahraničním politickým osobnostem.

Ať už má člověk na politiku v New Yorku a starostu Mamdaniho jakýkoli názor, irský předseda vlády nemá co zasahovat do sporu na úrovni města. Tento zásah je o to těžší ospravedlnit, že k němu došlo více než týden poté, co irský premiér hostil v Dublinu prezidenta Donalda Trumpa. Irsko je z ekonomického hlediska značně závislé na Spojených státech. Zbytečné veřejné komentáře k americké politice s sebou nesou potenciální riziko a jsou to irští pracovníci, nikoli irští ministři, kdo by na případných důsledcích utrpěl největší ztráty.

Když se nad tím zamyslíme, politické gesto Irska v OSN nestojí téměř nic a marnivým politikům přináší jen příležitost sklidit potlesk v mezinárodním sále, aby si pohladili své ego. Stavba domů, reforma zastaralého systému vydávání stavebních povolení a boj proti korupci doma jsou nákladné, zdlouhavé a často i politicky nebezpečné. Je tedy přirozené, že irští představitelé raději vyjadřují své ambice na světové úrovni než ty, které se týkají jejich vlastní země.

Kdyby irští představitelé brali zahraniční politiku své země vážně, začali by tím, že by chránili národní zájmy Irska a uznali, s jakou pečlivostí musí malé státy vést své diplomatické aktivity. Irská vláda by měla střízlivě posuzovat, která fóra přinášejí výsledky a která jsou pouhými globálními diskusními kluby. Čas vysokých vládních úředníků by měl být cenný a měl by být věnován zájmům státu. Využívat jej k přednášení sobeckých monologů jako oficiální státní politiky představuje hrubé pochybení na nejvyšší úrovni. Irsko by se mělo zaměřit na to, čeho může skutečně dosáhnout – na závažné a hmatatelné změny, které může země přinést prostřednictvím konkrétních činů v reálném světě. Intelektuální, avšak vyčerpávající a grandiózní projevy, které vykreslují svět jako zlo a prohlašují Irsko za morálního spasitele, musí skončit, pokud chtějí irští představitelé, aby je jejich zahraniční protějšky braly vážně.

Premiér na Valném shromáždění OSN prohlásil, že až vyjde najevo celá pravda o Gaze, „nikdo nebude moci říci, že jsme o tom nevěděli“. Totéž platí i pro Martinovo katastrofální působení v roli premiéra doma, kde počet lidí bez domova nadále prudce stoupá přímo pod lhostejným dohledem jeho vlády.