Zahraniční podnikatelé mění tvář italského podnikatelského prostředí

Počet podniků vedených zahraničními podnikateli dosáhl 677 000, přičemž růst na severu kontrastuje s úpadkem na jihu

Zahraniční podnikatelé rozšiřují svou přítomnost v Itálii, čímž se počet podniků, které vedou, zvýšil na přibližně 677 000 po nárůstu o více než 16 000 v prvních šesti měsících roku 2026. Za celostátním nárůstem se však skrývá nerovnoměrný obraz: severozápad nadále přitahuje a udržuje zahraniční podniky, zatímco některé části jižní Itálie ztrácejí půdu pod nohama.

Údaje pocházejí z italského obchodního rejstříku a byly analyzovány společností InfoCamere pro projekt Futurae, který podporuje Ministerstvo práce a sociální politiky a Unioncamere. Ukazují na podnikatelskou komunitu s rozmanitým původem, zřetelnou odvětvovou specializací a silnou lokální koncentrací. Přibližně 79 % společností vedených cizinci stojí v čele lidé pocházející ze zemí mimo Evropu.

Lombardie a širší severozápad představují 32,7 % italských podniků vedených zahraničními vlastníky, což z této oblasti činí největší geografickou koncentraci, na kterou údaje poukazují. Zároveň zde byl zaznamenán nejvyšší meziroční růst, a to 1,5 %. Naopak na jihu je zaznamenán pokles o 3,6 %, přičemž zvláště postiženy jsou Kampánie a Kalábrie.

Tyto meziroční regionální změny je třeba odlišit od celostátního nárůstu zaznamenaného v první polovině roku 2026. Společně však ukazují, že celkový nárůst se neprojevuje růstem ve všech oblastech. Geografické rozložení zahraničního podnikání zůstává výrazně diferencované, což vyvolává otázky ohledně podmínek, které podnikům napomáhají k usazení se a udržení činnosti.

Na úrovni provincií si Prato podle měřítka použitého ve zprávě udržuje pozici nejmezinárodněji rozmanitého podnikatelského prostředí v Itálii: podniky vedené cizinci představují 33,7 % všech firem. Následuje Terst s 20,8 %, zatímco Imperia se s 18,8 % posunula na třetí místo a vytlačila tak Florencii z medailového pořadí.

Tyto žebříčky popisují složení místního podnikatelského prostředí, nikoli pouze počet zahraničních podnikatelů. Vysoký podíl naznačuje obzvláště významnou přítomnost v rámci ekonomiky dané provincie, i když v absolutních číslech může mít větší město či region více podniků vedených cizinci.

Živnostníci umožňují bližší pohled na lidi, kteří za touto činností stojí. Tvoří přibližně 70 % všech podniků vedených cizinci. Mezi jejich majiteli tvoří největší skupiny Maročané s 53 364 podnikateli, Rumuni s 52 541 a Číňané s 50 166. Tyto tři skupiny dohromady představují 32,4 % zahraničních živnostníků.

Podnikatelé z Albánie, Bangladéše a Pákistánu dohromady představují dalších 20 %, zatímco podnikatelé z Egypta, Nigérie a Senegalu tvoří 10,5 %. Toto rozložení ilustruje šíři zahraničního podnikání a zároveň ukazuje, jak si některé komunity vybudovaly obzvláště významnou roli.

Výběr odvětví přináší do celkového obrazu další rozměr. Marockí podnikatelé jsou obzvláště aktivní v obchodě, přičemž jejich nejvyšší koncentrace byla zaznamenána v Catanzaru, Reggio Calabria a Messině. Rumunští podnikatelé jsou silně spojeni se stavebnictvím a mají výraznou přítomnost ve Viterbu, Turíně a Cremoně.

Čínští podnikatelé vynikají v odvětví výroby a rekreačních služeb. Jejich koncentrace je obzvláště výrazná v Pratu, kde tvoří 67,2 % zahraničních živnostníků. Ve Fermu v regionu Marche dosahuje jejich podíl 27,3 %. Tyto údaje se týkají konkrétně zahraničních živnostníků, nikoli celé místní podnikatelské populace.

Tyto vzorce naznačují, že zahraniční podnikání lze nejlépe pochopit jak z pohledu místních ekonomik, tak z pohledu celostátních statistik. Různé komunity působí na různých trzích a jejich zastoupení se mezi jednotlivými provinciemi značně liší. Samotná čísla však nevysvětlují, proč k těmto specializacím došlo, ani co stojí za těmito protichůdnými regionálními trendy.

Přesto však představují jasný výchozí bod pro tvůrce politik a podnikatelské organizace: celkový růst na národní úrovni může probíhat souběžně s poklesem na místní úrovni. K pochopení obou těchto vývojových trendů je třeba věnovat pozornost dotčeným odvětvím, místům a podnikatelským strukturám.

Pro čtenáře, kteří hodnotí celkový růst, je tedy klíčovým rozdílem rozlišení mezi celostátním trendem a místními zkušenostmi: obojí je nezbytné pro pochopení měnící se role zahraničních podnikatelů v celé zemi.

Počet podniků v Itálii vedených zahraničními vlastníky se blíží 700 000, avšak jejich význam přesahuje tento milník. Z vývoje jejich geografického rozložení je patrné, kde se mezinárodní podnikatelská činnost stále více zakořeňuje a kde naopak její přítomnost slábne.

Alessandro Fiorentino