Subscribe
Dne 12. července 2023 schválil Evropský parlament usnesení týkající se kubánského režimu. Toto usnesení se týká současné situace na Kubě a vztahů mezi EU a Kubou, a to i s ohledem na návštěvu vysoké představitelky na ostrově.
Vztahy mezi Evropskou unií a kubánskou vládou se vyznačují četnými dohodami o dialogu. Jen namátkou můžeme zmínit takzvanou Dohodu o politickém dialogu a spolupráci (ADPC) z roku 2016, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966 a Úmluvu OSN proti mučení a jiným trestům z roku 1984.
Je však třeba si uvědomit, jaká je skutečná situace na ostrově Kuba.
Současné podmínky na Kubě jsou totiž na hony vzdálené hodnotám a zásadám, které prosazuje Evropská unie. Ostrov čelí všeobecné krizi, která ovlivňuje společnost v mnoha ohledech, od ekonomických až po svobody lidí. Kromě toho je třeba zmínit i současnou migrační situaci, neboť odliv migrantů v posledním období dosáhl nebývalé úrovně. V loňském roce opustilo ostrov přibližně 250 000 lidí.
Mezi hlavní příčiny migrace patří jistě hospodářská situace ostrova, který se potýká s jednou z nejhorších krizí od rozpadu SSSR v 90. letech. Mezi důsledky této obtížné situace patří také prudce rostoucí inflace a nedostatek zásob, léků a benzinu.
Zhoršující se stav ostrovní energetické soustavy zároveň způsobuje nepřetržité výpadky proudu i v době energetické špičky. Tato energetická krize trvá od roku 2022, a to až do té míry, že velká část země je postižena výpadky proudu, které dosahují až dvanácti hodin denně.
Dalším velkým problémem kubánské reality je rasismus. Problém, který, jak se zdá, není zdaleka vyřešen a který prohlubuje konflikt ve společnosti samotné.
Celá tato řada problematických otázek činí kubánský kontext obtížně snesitelným a složitým z hlediska mezinárodních vztahů. Zejména s ohledem na skutečnost, že demokratický aspekt v politickém a společenském životě Kuby prakticky neexistuje. To ztěžuje nejen život na ostrově, ale i vztahy mezi Kubou a ostatními zeměmi světa.
Vrátíme-li se k analýze toho, co je obsaženo v evropské zprávě, ukazuje, že navzdory skutečnosti, že ADPC je stále v platnosti, kubánský režim i nadále nerespektuje zásady demokracie a respektu, které jsou v ní obsaženy, a po desetiletí pokračuje v porušování lidských práv. Evropská unie ve své zprávě co nejdůrazněji odsuzuje systematické porušování a zneužívání lidských práv, kterého se kubánský režim dopouští mimo jiné vůči demonstrantům, politickým disidentům, náboženským představitelům, aktivistům za lidská práva a nezávislým umělcům. EU zároveň naléhavě vyzývá kubánské orgány, aby okamžitě ukončily politiku represí, a odsuzuje nedostatek náboženské svobody na Kubě. K tomu všemu přistupuje ještě dramatický stav, kdy se bohužel navzdory mezinárodnímu úsilí situace na Kubě nezlepšuje, ale naopak postupně zhoršuje.
Zásadním bodem mezinárodních vztahů, a to nejen mezi EU a Kubou, je právě dodržování lidských práv. Ze strany EU Evropský parlament opakovaně žádal Kubu, aby zavedla reformy zaměřené na normalizaci sociálního, politického a hospodářského prostředí. Tyto žádosti však nepřinesly žádný pozitivní výsledek.
Zdá se, že ani nedávná návštěva vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josepa Borrella na ostrově nepřinesla žádný užitek. Zdá se, že tato návštěva skutečně nějakým způsobem ospravedlnila to, co se na Kubě již nějakou dobu děje, a skutečně se vyslovil proti rozhodnutí USA zařadit ostrov na seznam zemí sponzorujících terorismus. Událost, která rozhodně není nová, a to do té míry, že již v roce 1982 byla Kuba zařazena na „černou listinu“ USA, aby byla v roce 2015 za prezidentství Baracka Obamy vyškrtnuta a v roce 2021 před koncem funkčního období Donalda Trumpa opět zařazena. V souvislosti s touto návštěvou vystoupil stínový zpravodaj ECR Herman Tertsch, který prohlásil: „Usnesení je dalším krokem k ukončení nepřijatelné spoluúčasti Evropské unie, a zejména jejího vysokého představitele Josepa Borrella, na kubánské diktatuře.“
Příčina těchto složitých bilaterálních vztahů mezi Kubou a USA má velmi hluboké časové kořeny, ale skutečnost, že se obě vlády nedokázaly dohodnout, pramení také z tíživé situace, ze které se ostrov nedokáže zvednout.
Do tohoto složitého geopolitického obrazu pak ještě zasáhla válka v Rusku. Tento konflikt, ačkoli geograficky vzdálený, se nicméně týkal i kubánského režimu. A ve skutečnosti je dobře známo, že Putin má k ostrovu privilegovaný vztah, a to do té míry, že to byl sám kubánský prezident Miguel Díaz-Canel, kdo v roce 2022 obhajoval kroky Vladimira Putina, dokonce napadl USA a NATO a označil je za hlavní strůjce války na Ukrajině. Rezoluce proto také znovu odsoudila kubánský režim za jeho obhajobu a podporu agresivních činů Ruska a Běloruska.
Po zvážení všech těchto skutečností se zdá být zřejmé, že transformace na ostrově je velmi složitá, a je obtížné si myslet, že i výrazná pomoc (zde se odkazuje na miliony eur přislíbené EU pro malé a střední podniky na Kubě) může přinést pocit zdravého rozumu do prostředí, které je dlouhodobě sužováno mnoha problémy.
V tomto smyslu se usnesení Evropského parlamentu snaží odsoudit všechny kroky, které vedly k současné hospodářské a sociální krizi a krizi lidských práv, jež sužuje ostrov a všechny jeho obyvatele i mimo něj. „Evropský parlament důrazně a důsledně odsuzuje porušování lidských práv a zvěrstva páchaná kubánským komunistickým režimem,“ uvedla koordinátorka skupiny ECR pro zahraniční věci Anna Fotyga.
K této otázce chtěl stínový zpravodaj ECR Herman Tertsch zdůraznit následující: „Evropská unie musí změnit svůj postoj ke kubánské vládě a pomoci ukončit tento režim, který je neschopný ve všem kromě zločinu. Kubánští komunisté, stejně jako komunisté na celém světě, snad skončí na smetišti dějin jako ubožáci, vrazi a ztroskotanci. A s nimi i jejich komplicové v amerických a evropských demokraciích, kteří za těch 64 let způsobili kubánskému lidu tolik škody a bolesti.“
Je proto nezbytné, aby bylo dosaženo pokroku především v oblasti lidských práv a aby byl obnoven stav rovnosti a klidu v hospodářské, sociální a politické oblasti. Je nepřijatelné, aby Evropská unie podporovala režim, který nejenže nechrání obyvatele ostrova, ale také nerespektuje mezinárodní smlouvy a podporuje (více či méně implicitně) Rusko a jeho agresi proti Ukrajině.
Odsouzení Kuby a kroky, které vláda provádí, musí být důrazně odsouzeny. Evropská unie nemůže sdílet přístup režimu, který systematicky a trvale porušuje práva lidí, odchyluje se od toho, co je stanoveno v oficiálních dokumentech a dohodách, a fakticky se distancuje od jakékoli možnosti rovnocenného dialogu a spolupráce.
Konzervativní pravicové křídlo Evropské unie, a zejména strana ECR, bude i nadále důrazně připomínat, že kubánský režim by neměl být podporován, dokud nebudou vytvořeny všechny nezbytné podmínky pro politický dialog založený na společných a sdílených zásadách a hodnotách, a bude i nadále důrazně odsuzovat jakékoli kroky, které by narušovaly dodržování lidských práv, která mají, jak potvrzuje samotné mezinárodní právo, univerzální, nedotknutelný a nezcizitelný charakter.