Evropský závazek Ukrajině: Zkouška jednoty, bezpečnosti a strategické vize

Na panelu ECR Party v Neapoli vyzvali vedoucí představitelé k posílení evropské suverenity, investicím do obrany a jasnému plánu obnovy a integrace Ukrajiny, což je pro budoucnost kontinentu rozhodující výzva.

V době, kdy válka na Ukrajině pokračuje a vrhá svůj dlouhý stín na východní Evropu i mimo ni, proběhl na půdě ECR panel „Evropa a budoucnost Ukrajiny: 2025, který se konal 12. července v Neapoli, nabídl vzácný a upřímný okamžik politické jasnosti. Vedoucí představitelé z celé Evropy se sešli, aby si jednoznačně ujasnili jednu věc: budoucnost Ukrajiny je zkouškou pro Evropu a úspěch bude vyžadovat více než jen solidaritu – vyžaduje strategické kroky, hluboké reformy a neochvějné odhodlání.

Náměstek italského ministra zahraničí Edmondo Cirielli zahájil panel odkazem na právě ukončenou konferenci o obnově Ukrajiny v Římě, které se zúčastnili zástupci více než 70 zemí. Navzdory pokračujícím raketovým úderům a útokům bezpilotních letounů, které sužují Ukrajinu, bylo poselství z Říma – a zaznělo i v Neapoli – jednoznačné: obnova musí začít ještě před vyhlášením míru. „Budoucnost Ukrajiny si musíme představit nyní,“ vyzval Cirielli a popsal jak tragickou naléhavost okamžiku, tak hlubokou příležitost, kterou nabízí – nejen pro Ukrajinu, ale i pro Evropu a celý Západ.

Cirielli zdůraznil, že úsilí o obnovu, které již přitahuje podporu zemí, jako jsou Spojené arabské emiráty, Kanada, Austrálie a Japonsko, představuje pro západní – a zejména italské – podniky mimořádnou příležitost přispět k obnově Ukrajiny a mít z ní prospěch. Kromě ekonomické stránky však zdůraznil i symbolickou sílu obnovy: jde o akt vzdoru proti autoritářství a deklaraci demokratické vytrvalosti.

Téma suverenity a bezpečnosti se neslo v duchu projevu Antonia Giordana, generálního tajemníka strany ECR. Pro Giordana není obrana Ukrajiny pouhým aktem altruismu – je to strategický imperativ. „Obrana je základem suverenity a prosperity,“ zdůraznil a odmítl názor, že vojenské investice jsou v rozporu se společenským pokrokem. Místo toho poukázal na to, jak inovace v oblasti obrany historicky poháněly civilní pokrok, od kybernetické bezpečnosti až po technologie Formule 1.

Podle Giordana musí Evropská unie koordinovat své roztříštěné obranné systémy a budovat interoperabilitu, přičemž se musí poučit z vynalézavosti Ukrajiny na bojišti – zejména v oblasti boje s drony a digitální odolnosti. Varoval, že válka odhalila vysoké náklady na zpoždění a rozdělení a že Evropa musí reagovat integrací, investicemi a institucionálními ambicemi.

Bývalá chorvatská prezidentka Kolinda Grabarová-Kitarovičová se k tomuto názoru připojila a nabídla vizi Ukrajiny, která se podobá poválečnému vývoji její země. Vyzvala Evropu, aby vystupovala nejen jako finanční dárce, ale také jako strategická mocnost, která je schopna zajistit odstrašení v konvenční, kybernetické a vesmírné oblasti. „Obrana Ukrajiny je obranou Evropy,“ prohlásila rozhodně. „Rekonstrukce Buče a Irpinu není jen symbolická – je to začátek znovuzrození Ukrajiny.“

Přesto se panel nevyhýbal ani temnějším aspektům války. Beata Jurik, místopředsedkyně Slovenského výboru pro evropské záležitosti, vystoupila s vášnivou výzvou za spravedlnost – nejen za cihly a maltu. Odsoudila únosy a nucenou převýchovu ukrajinských dětí ruskými silami jako groteskní formu vymazávání identity. „Evropa musí rozhodně jednat, aby je přivedla domů,“ vyzvala a podpořila iniciativy jako „Přiveďte děti zpět“ a vyzvala k vytvoření zvláštního tribunálu pro stíhání ruské agrese.

Litevský poslanec Zygimantas Pavilionis formuloval válku v ostrých geopolitických souvislostech. Pro Pavilionise není integrace Ukrajiny do EU a NATO pouze politickým cílem – je to jediný způsob, jak podkopat ruský režim a upřít mu legitimitu. „Transformace Ukrajiny je klíčem k transformaci Ruska,“ tvrdil a stavěl Ukrajinu do role přední linie globální demokracie. Varoval, že nepodpoření Ukrajiny by povzbudilo autoritářské režimy od Moskvy po Peking.

Panel se rovněž zabýval složitou transatlantickou dynamikou, kterou formovala politika bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa. Giordano popsal Trumpa jako strategického vyjednavače zaměřeného na národní zájmy – což podle něj připomíná, že Evropa nemůže donekonečna spoléhat na americkou velkorysost v oblasti obrany. Kitarović i Cirielli připustili, že Trump sice zpochybnil evropské příspěvky do NATO, ale zároveň uznal geopolitický význam iniciativ, jako je Iniciativa tří moří, a energetické nezávislosti, kterou slibují.

Cirielli se vyslovil pro silnější evropskou vojenskou identitu a uvedl, že vytvoření evropské armády by mohlo zefektivnit výdaje na obranu, podpořit průmyslové inovace a zachovat demokratické svobody. Tvrdil, že USA, ačkoli jsou stále klíčovým spojencem, nyní usilují o partnerství – nikoli o paternalismus – a že Evropa musí na tuto výzvu reagovat vlastními schopnostmi.

Na závěr Giordano překročil rámec geopolitiky a zamyslel se nad hodnotami, na nichž stojí jednota Evropy. „Evropa není jen produktem smluv,“ řekl a kritizoval byrokracii ve prospěch skutečného politického a kulturního bratrství. Budoucnost Evropy podle něj spočívá v lidech – v jejich společných tradicích, svobodách a rodinách.

Cirielli na závěr poděkoval účastníkům a nazval je „svobodnými muži, kteří věří ve svou historii, kulturu a identitu“. Ve vřelé a slavnostní chvíli připomněl, že Evropa není jen politická unie – je to civilizace, kterou stojí za to bránit.

V době, kdy Ukrajina bojuje nejen o svou zemi, ale i o své místo v evropské rodině, zdůraznil neapolský panel obtížnou, ale nevyhnutelnou pravdu: Evropa se musí stát tím, za co se vydává – strategickou, suverénní a jednotnou silou. Pokud se jí to nepodaří, cena nebude zaplacena pouze v Kyjevě, ale v samotném srdci kontinentu.

Alessandro Fiorentino