Evropa v hledání bezpečné energie aneb konec pohodlné závislosti

Více než půl století žila Evropa v domnění, že energie není skutečný problém, a i kdyby skutečně existoval, byl by vyřešen. Plyn pro vytápění domácností a pro továrny vyrábějící průmyslové zboží proudil ke spotřebitelům poměrně stabilně, zatímco ropa potřebná pro mobilitu pocházela ze zdrojů považovaných za stabilní, což znamenalo, že energie byla považována spíše za komoditu než za bezpečnostní problém. Pokud si však pozorně přečteme kapitolu „Měnící se krajina dodávek energie“ ze studie „Zabezpečení dodávek: Rethinking Energy in a Changing Europe“, která byla zveřejněna v prosinci loňského roku, zjistíme, jak křehká tato rovnováha byla a jak rychle se zhroutila, když se dramaticky změnil geopolitický kontext. Invaze Ruské federace na Ukrajinu, která začala téměř před čtyřmi lety, byla pro starý kontinent nejen vojenským šokem, ale také bodem obratu, který přinutil Evropu zásadně přehodnotit způsob, jakým zabezpečuje energii pro své občany.

To, co se zdálo stabilní a předvídatelné, se stalo nejistým a rizikovým, což způsobilo, že se evropské energetické prostředí ve velmi krátké době radikálně změnilo. Studie „Zajištění dodávek – přehodnocení energetiky v měnící se Evropě“ zdůrazňuje, že tato proměna nebyla důsledkem jediné události, konkrétně války ve východní Evropě, ale vyvrcholením rozhodnutí učiněných v průběhu několika posledních desetiletí. Evropské země vybudovaly energetický systém založený na ekonomické efektivitě, nízkých výrobních nákladech a vzájemné závislosti, přičemž předpokládaly, že obchodní vztahy zůstanou navždy oddělené a nadřazené možným budoucím politickým konfliktům. Tento předpoklad se ukázal jako jedna z největších strategických chyb evropského kontinentu. Před krizí způsobenou rusko-ukrajinským konfliktem zaujímal zemní plyn v evropském energetickém mixu ústřední místo a byl vnímán jako přechodné řešení mezi tradičními fosilními palivy a obnovitelnými zdroji (větrná nebo solární energie). Ještě před čtyřmi lety byla Ruská federace hlavním dodavatelem pro mnoho evropských zemí a tento vztah byl často prezentován jako příklad pragmatické spolupráce. Studie „Zajištění dodávek – přehodnocení energetiky v měnící se Evropě“ nám však ukazuje, že tato závislost na ruském plynu vytvořila hluboké strukturální zranitelnosti ve všech hospodářských odvětvích. Nedostatečná skutečná diverzifikace, nedostatečné investice do alternativních zdrojů a koncentrace infrastruktury na jediného dodavatele učinily z energetiky slabé místo bezpečnosti Evropské unie. S omezením a následným přerušením dodávek plynu z Ruské federace se Evropa probudila ze spánku a musela čelit tvrdé realitě. Zaprvé prudce vzrostly ceny, zadruhé došlo k destabilizaci dodavatelských řetězců v důsledku nedostatečné předvídatelnosti a zatřetí byly evropské vlády nuceny reagovat a přijmout opatření na ochranu svých občanů a průmyslu, který se ocitl pod tlakem. Studie zdůrazňuje, že tato energetická krize odhalila velké rozdíly mezi členskými státy. Země, které včas investovaly do diverzifikace a alternativních zdrojů, se dokázaly mnohem rychleji přizpůsobit současné situaci, zatímco jiné byly šoku mnohem více vystaveny. Čtenář by si měl uvědomit, že změna energetického prostředí se neomezuje pouze na zdroje dodávek, ale také na filozofii, z níž vychází energetické politiky. Energie se nyní změnila z komodity na strategické aktivum. Většina evropských zemí začala brát energetickou bezpečnost stejně vážně jako bezpečnost vojenskou nebo ekonomickou. Kapitola „Měnící se krajina dodávek energie“ ve výše zmíněné studii zdůrazňuje, že tato změna perspektivy je jedním z nejdůležitějších důsledků současné energetické krize.

Dalším klíčovým aspektem, který studie analyzuje, je zrychlení přechodu na obnovitelné zdroje. Energetická krize působila jako katalyzátor, který urychlil procesy, jež dříve postupovaly velmi pomalu nebo byly někdy blokovány politickými debatami a ekonomickými zájmy. V tomto smyslu se solární, větrné a další obnovitelné zdroje pomalu, ale jistě stávají nejen ekologicky šetrnými možnostmi, ale také bezpečnostními řešeními. Studie nás však upozorňuje, že tento přechod není bez problémů a je spojen s vysokými náklady. Závislost na dovážených technologiích (zejména z asijských zemí), kritických surovinách a globálních dodavatelských řetězcích vytváří nová zranitelná místa, která mají odlišnou povahu, ale jsou stejně závažná jako současná energetická krize.

Vidíme, jak se krok za krokem mění evropská energetická krajina díky diverzifikaci tras a dodavatelů plynu a ropy. V posledních čtyřech letech se výrazně zvýšil dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG) a spolupráce s mimoevropskými partnery, zejména se Spojenými státy a Saúdskou Arábií, se stala prioritou vlád téměř všech členských států. Tato změna výrazně snížila závislost na jediném dodavateli (Ruské federaci), ale zároveň vedla k mnohem vyšším nákladům a vytvořila intenzivnější celosvětovou soutěž o zdroje, což nám ukazuje, že energetická bezpečnost Evropské unie již není jen vnitřní záležitostí starého kontinentu, ale že se odehrává na globální úrovni.

Často opomíjeným prvkem je dopad této transformace zdrojů dodávek energie na konečné spotřebitele, tj. občany. Z pohledu průměrného občana má zvýšení cen energie přímý dopad na životní úroveň, zvyšuje inflaci a prohlubuje sociální nerovnosti. Proto studie naznačuje, že úspěch nové evropské energetické politiky bude záviset nejen na technických možnostech zajištění dodávek, ale také na způsobu rozdělení nákladů mezi občanskou společnost. Bez veřejné podpory a státního financování hrozí, že jakákoli strategie bude občany zpochybněna, a proč ne, dokonce podkopána. Proto změna energetického prostředí znamená také přehodnocení role státu, protože po letech liberalizace a ústupu z trhu se do popředí vrátily vlády, které zasahují, aby stabilizovaly ceny placené občany, chránily spotřebitele a zajistily plynulost dodávek. Studie ukazuje, že tento návrat nemusí být nutně dočasný, ale spíše znamením nové fáze, v níž se stát stává ústředním aktérem v řízení energetických rizik.

Pokud bychom měli kapitolu „Měnící se krajina dodávek energie“ shrnout, můžeme říci, že popisuje Evropu, která prochází zrychleným procesem adaptace, neboť současná energetická krize, která zničila staré iluze, vytvořila také příležitost pro strategickou rekonstrukci do budoucna. Musíme si uvědomit, že energetika již není technickým detailem, ale základní složkou bezpečnosti a stability evropského kontinentu. Způsob, jakým Evropská unie zvládne tento přechod, ovlivní nejen hospodářství a životní prostředí, ale také sociální soudržnost a dlouhodobou důvěryhodnost evropského projektu. Po mnoho let se Evropa domnívala, že má zajištěny dodávky energie, ale krize vyvolaná válkou na Ukrajině znovu ukázala, jak křehká tato bezpečnost byla a jak rychle se závislost na jediném dodavateli může stát hrozbou pro bezpečnost členských států. Levný plyn byl dlouho základem pohodlí evropského průmyslu, a když byly dodávky přerušeny, celý kontinent zjistil, že energetická bezpečnost by neměla být vnímána jako luxus, ale jako nutnost. Evropa dlouho ignorovala varování politických a ekonomických analytiků a nyní za to platí. Měnící se energetická situace odhalila zranitelná místa, která vznikala dlouhodobě, nikoliv přes noc. Musíme být realisté, když říkáme, že současná energetická krize není pouhou náhodou, ale výsledkem strategických rozhodnutí učiněných již dávno, protože, jak nám ukázali autoři studie „Zabezpečení dodávek – přehodnocení energetiky v měnící se Evropě“, závislost na jediném dodavateli radikálně změnila pravidla hry v celé Evropě. Jedna věc je naprosto jasná: energie se přes noc stala jednou z největších obav Evropanů a měnící se energetické prostředí nově definovalo bezpečnost kontinentu.