Subscribe
Ve dnech 17. a 18. dubna se Evropská rada na zvláštním zasedání zabývala Ukrajinou, Blízkým východem, Tureckem a takzvanou „novou evropskou dohodou o konkurenceschopnosti“.
Co se týče Ukrajiny, je to spíše jako obvykle. Možná bychom měli poznamenat, že instituce Unie podporuje nasměrování „mimořádných příjmů plynoucích z imobilizovaných aktiv Ruska ve prospěch Ukrajiny“. Nevíme však, kolik tyto mimořádné příjmy činí.
Pokud jde o Blízký východ, Evropská rada odsuzuje íránský útok na Izrael a zároveň je i nadále pevně odhodlána prosazovat řešení dvou států (Izraele a Palestiny).
Nová evropská dohoda o konkurenceschopnosti zpočátku vypadá jako příjemná alternativa k nechvalně známé Zelené dohodě. Z předběžného hlediska definuje Oxfordský slovník angličtiny deal jako „dohodu, zejména v obchodě, o konkrétních podmínkách koupě nebo provedení něčeho“.
Zelená dohoda nebyla žádnou dohodou, ale vnucením jménem paní von der Leyenové členským státům a jejich zprostředkujícím subjektům. Je nová evropská dohoda o konkurenceschopnosti dohodou? Jedná se totiž o dohodu dosaženou mezi členskými státy EU jako celkové politické směřování.
Při popisu této dohody o konkurenceschopnosti si Evropská rada klade za cíl zvýšit produktivitu a udržitelný růst podporující začlenění, vybudovat robustní, inovativní a odolnou ekonomiku a podpořit jedinečný evropský sociální a hospodářský model, který podpoří konkurenceschopný přechod Unie k digitální suverenitě na základě vlastního rozhodnutí a otevřeným způsobem a k neutralitě v oblasti klimatu. Tato dlouhá a vágní definice však není konkurenceschopnost: konkurenceschopnost v podnikání znamená schopnost společnosti dosáhnout většího prodeje nebo loajality zákazníků než její konkurenti díky kvalitě výrobků a služeb, nízkým cenám nebo kombinaci obou faktorů.
Rada v popisu dohody o konkurenceschopnosti neopouští ideologickou zátěž zelené dohody. Bez změny směru nebude možné udržet konkurenceschopnost a zvýšit energetickou nezávislost.
Evropská rada přinejmenším uznává, že „Evropa potřebuje změnu politiky“, ale existuje jasná představa o tom, jakým směrem se vydat?
Podkladem pro dohodu je zpráva Enrica Letty na vysoké úrovni „Mnohem více než trh“. Pan Letta však byl tajemníkem italské levicové strany Partito Democratico, která nyní vede opozici vůči koalici Giorgia Meloniho, takže si lze představit, jakou soutěživost by mohl mít na mysli.
Evropská rada doporučuje politická opatření, která by měla sloužit k zajištění atraktivity Unie jako místa pro podnikání, ale chybí návod, jak toho dosáhnout.
Zvláště ticho panuje v souvislosti s demografickou sebevraždou Evropy – tomuto zásadnímu aspektu je věnován méně než jeden řádek, a to ve velmi nejednoznačné podobě: V textu se naznačuje, že „v kontextu širších demografických trendů“, aniž by bylo uvedeno konkrétní řešení tohoto problému, ať už v krátkodobém nebo střednědobém horizontu. Vůbec nic.
Pokud jde o obchod, lettanská dohoda podporuje „klíčovou roli“ Světové obchodní organizace v mnohostranném systému založeném na pravidlech. To zní jako eufemismus pro neoliberální přístupy příznivé pro třetí země, na rozdíl od preferenčního systému, pro který byl kdysi vytvořen společný evropský trh. Slovo „otevřený“ s pozitivní konotací je zde použito dvakrát, aby se ospravedlnila katastrofa pro evropské poskytovatele.
Na konci dohody je cíl posílit postavení zemědělců v potravinovém řetězci a zajistit jim spravedlivý příjem, což je možná nejcennější bod celého textu. Příští zasedání Evropské rady je ohlášeno na červen 2024, kdy již proběhnou volby do Evropského parlamentu. Doufejme, že pak bude alespoň navržen skutečně konkurenceschopný model, a ne model, který má tuto funkci pouze v názvu.