Je Newyorská deklarace novou cestou ke stabilitě na Blízkém východě?

Takzvaná „Newyorská deklarace“, která byla vypracována během červencové mezinárodní konference v OSN a kterou podpořilo široké spektrum mezinárodních aktérů – včetně Evropské unie, Ligy arabských států, Spojeného království a Kanady – by mohla představovat významný diplomatický obrat v dlouhém a problematickém izraelsko-palestinském konfliktu. Od předchozích pokusů o zprostředkování se tento dokument liší především svým oboustranným charakterem odsouzení: na jedné straně vyjadřuje silnou kritiku útoků Hamásu ze 7. října, na straně druhé otevřeně odsuzuje vojenskou reakci Izraele, kterou považuje za nepřiměřenou a za příčinu humanitární katastrofy v Gaze. Jádrem dokumentu je komplexní plán na odzbrojení Hamásu, administrativní přechod k Palestinské národní správě (PNA) a oživení dvoustátního řešení, podporované mezinárodní misí pod záštitou OSN. Obsah prohlášení si jistě zaslouží analýzu a zvážení, zejména ve snaze předpovědět jeho politické důsledky a budoucí dopady na izraelsko-palestinskou otázku.

KONTEXT PROHLÁŠENÍ

Newyorská deklarace, zveřejněná na závěr konference OSN, které spolupředsedaly Francie a Saúdská Arábie, představuje významný krok v mnohostranné diplomacii týkající se izraelsko-palestinského konfliktu. Po měsících devastace v Gaze a rostoucího mezinárodního napětí si mezinárodní společenství uvědomilo, že je naléhavě nutné přejít od rétoriky k prosazování společné platformy, jejímž konečným cílem je obnovení mírového procesu. Prohlášení podpořilo 22 zemí Ligy arabských států, Evropská unie a 17 dalších zemí včetně Itálie. Deklarace nejen odsuzuje zločiny spáchané Hamásem během útoku ze^7. října, ale zavádí výslovné a jednoznačné odsouzení izraelských vojenských akcí v pásmu Gazy, které mají na svědomí desítky tisíc civilních obětí a bezprecedentní humanitární krizi.

DVOJÍ ODSOUZENÍ: K DIPLOMATICKÉ ROVNOVÁZE

První bod zájmu se týká dvojího odsouzení obsaženého v Newyorské deklaraci. Na jedné straně dokument jasně uvádí: „Odsuzujeme útoky, které Hamás spáchal 7. října proti civilistům“. To je významný postoj, zejména s ohledem na to, že poprvé se proti Hamásu bezvýhradně vyslovila také Liga arabských států, čímž prolomila mlčení, které v minulosti často podněcovalo nejednoznačnost. Na druhou stranu dokument otevřeně kritizuje izraelskou reakci: „Odsuzujeme izraelské útoky proti civilistům v Gaze, civilní infrastruktuře, obléhání a hladomor, které způsobily ničivou humanitární katastrofu.“ Tato formulace, rovněž bez polehčujících okolností, zdůrazňuje, jak je postup Izraele vnímán, a to i jeho historickými spojenci, jako nepřiměřený a neslučitelný se zásadami mezinárodního humanitárního práva. Toto dvojí odsouzení představuje změnu tónu a záměrů mezinárodní diplomacie, která se v minulosti zaměřovala téměř výhradně na odsouzení palestinského terorismu a přehlížela izraelskou odpovědnost. Newyorská deklarace se naopak snaží obnovit etickou a právní rovnováhu při posuzování probíhajícího násilí.

ODZBROJENÍ HAMÁSU A ÚLOHA PALESTINSKÉ SAMOSPRÁVY

Dalším ústředním bodem dokumentu je výslovná výzva k odzbrojení Hamásu. V bodě 11 se uvádí: „Aby byla válka v pásmu ukončena, musí Hamás ukončit svou vládu v Gaze a předat své zbraně Palestinské samosprávě, a to s mezinárodním závazkem a podporou.“ Tento bod je významný z několika hledisek. Zaprvé zakládá přání mezinárodního společenství potvrdit Palestinskou samosprávu jako jediný legitimní politický a správní orgán Palestinců. Za druhé, podmínka odzbrojení není ponechána na dvoustranné dynamice, ale je zasazena do mnohostranného rámce, který předpokládá přímé zapojení OSN, regionální podporu a případné nasazení mezinárodních jednotek. Stejně tak je důležité zdůraznit, že dokument počítá s dočasnou mezinárodní stabilizační misí, pověřenou Radou bezpečnosti OSN, která by chránila Palestince, dohlížela na předání správy Palestinské samosprávě a monitorovala příměří. Tato mise by představovala konkrétní inovaci v poválečné správě Gazy, do níž by se zapojily i země jako Itálie, které by poskytly své jednotky.

DVOUSTÁTNÍ ŘEŠENÍ: MEZI REALISMEM A AMBICEMI

Jádrem deklarace je oživení dvoustátního řešení jako nezbytného politického horizontu. Dokument výslovně vyzývá členské státy OSN k uznání Státu Palestina a vyzývá k postupnému, ale závaznému procesu směřujícímu k vytvoření suverénního a nezávislého palestinského státu. V této souvislosti nabývá iniciativa Francie a Spojeného království symbolické a strategické hodnoty. Emmanuel Macron oznámil, že Francie bude první zemí G7 a stálým členem Rady bezpečnosti OSN, která oficiálně uzná Stát Palestina během příštího Valného shromáždění OSN. Podobný závazek učinilo i Spojené království, které své uznání spojilo s ochotou Izraele přijmout příměří a zahájit mírový proces do osmi týdnů. Podpora dvoustátnímu řešení je tedy vyjadřována nejen slovy, ale i konkrétními diplomatickými opatřeními. V současné době již stát Palestina uznalo 147 členů OSN; předpokládá se, že přistoupení předních západních mocností může zlomit izraelský odpor a prosadit geopolitickou změnu rovnováhy.

IZRAELSKÉ ODMÍTNUTÍ A NEPŘÍTOMNOST USA

Navzdory rozsahu deklarace a konsensu se Izrael a Spojené státy postavily proti této iniciativě. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu setkání odmítl a zopakoval svůj nesouhlas s dvoustátním řešením s odkazem na bezpečnostní obavy a obranu národní identity. Spojené státy zase konferenci bojkotovaly, čímž daly najevo svůj strategický odstup od navrhovaného mnohostranného přístupu. Tyto reakce poukazují na přetrvávající obtíže při slaďování politických vizí velmocí s vizemi zbytku mezinárodního společenství. Diplomatická izolace Izraele v době, kdy i někteří historičtí partneři začínají uznávat Palestinu, by však mohla vyvolat novou dynamiku tlaku.

NOVÁ ETAPA MEZINÁRODNÍ DIPLOMACIE?

Newyorská deklarace by mohla znamenat začátek nové etapy diplomacie týkající se izraelsko-palestinského konfliktu. Vyjadřuje komplexní, avšak vyváženou vizi, která uznává odpovědnost obou stran, ukončuje arabskou nejednoznačnost ohledně role Hamásu, potvrzuje ústřední postavení OSN v mírovém procesu a potvrzuje dvoustátní řešení jako jedinou schůdnou možnost. V době, kdy konflikt dosáhl bezprecedentní úrovně devastace, je naléhavost nové politické a diplomatické architektury zřejmá. Prohlášení podporované různými aktéry – evropskými, arabskými, západními a blízkovýchodními – ukazuje, že existuje společný základ, na němž lze vybudovat fungující konsensus, a to i tam, kde se historické rozdíly zdály nepřekonatelné. Úspěch této iniciativy bude záviset na mnoha proměnných: na účinném odzbrojení Hamásu, na schopnosti palestinské samosprávy věrohodně spravovat Gazu, na ochotě Izraele vzdát se ideologického nepřátelství vůči palestinskému státu a na roli mezinárodních aktérů při zajišťování dodržování dohod. Klíčové také bude, aby navrhovaná mezinárodní mise nezůstala jen u deklarace záměru, ale aby se promítla do konkrétní přítomnosti na místě, s legitimitou, zdroji a jasným mandátem. Podpora zemí, jako je Itálie, která již vyjádřila ochotu přispět vojáky, je povzbudivým znamením. Je však nezbytné, aby toto úsilí doprovázela trvalá finanční podpora, pokračující diplomatická angažovanost a koordinovaný tlak na všechny zúčastněné strany, aby dodržovaly zásady mezinárodního práva. Samotná existence dokumentu, jako je Newyorská deklarace – sdíleného širokou a různorodou skupinou států – naznačuje, že status quo již není přijatelný. Mezinárodní společenství konečně začalo vytyčovat ucelenou, konkrétní a mnohostrannou cestu k překonání desetiletí trvajících konfliktů, násilí a politické patové situace. Jedná se o nový základ, který jde nad rámec pouhého volání po ukončení nepřátelských akcí, ale navrhuje realistický, komplexní a společný politický rámec. Zda to bude představovat definitivní průlom, nebo novou iluzi, bude nyní záviset na vůli zúčastněných stran a odhodlání globální diplomacie. Poprvé po mnoha letech se však zdá, že možnost strukturální změny je přinejmenším myslitelná.