Větrná energetika ve Švédsku se blíží fatálnímu krachu, investoři panikaří

Bublina obnovitelných zdrojů energie možná vykazuje první známky splasknutí. Koncem července zveřejnil švédský ekonomický časopis Affärsvärlden zprávu o vývoji trhu s větrnou energií, která ukazuje extrémně prudký pokles hodnoty několika stávajících nebo navrhovaných větrných elektráren v severním Švédsku. Investoři od zelených projektů upouštějí, když čelí rostoucím nákladům a nedostatku zisků – a možná především tomu, že politická podpora rozšiřování větrné energetiky začala slábnout. To znamená méně, pokud vůbec nějaké, veřejných finančních prostředků, záruk a půjček pro projekty větrných elektráren, které dosud dokázaly udržet toto obecně nerentabilní odvětví nad vodou.

V severním Švédsku, které je díky velmi nízké hustotě osídlení místem pro stavbu mnoha větrných elektráren, byly mnohé „parky“, jak se jim často říká ve snaze o jejich „ekologizaci“, kolem roku 2018 oceněny až na 1,5 milionu eur za instalovaný megawatt. Dnes se hodnota stejných projektů propadla na 10 eur za megawatt, uvádí společnost ELS Analysis, která pro Affärsvärlden sepsala účet podnikání v oblasti větrné energie.

Tento vývoj, který se odehrál v tichosti, pravděpodobně unikl širším médiím, aby se zabránilo absolutnímu a okamžitému krachu odvětví větrné energie, které, ačkoli bylo v posledních třech letech konzervativní vlády v tichosti odsunuto na vedlejší kolej, zůstává politicky preferováno. Finanční zájmy zapojené do větrné energetiky a dalších takzvaných zelených technologií se pravděpodobně také chtějí vyhnout panice, aby se mohly spořádaně stáhnout z krachujících podniků.

Kromě toho je tu ale samozřejmě ideologická zaujatost mainstreamového tisku, který se staví pozitivně k takzvanému zelenému přechodu a který důsledně opomíjí zdůrazňovat kritiku, jíž se větrné elektrárně dostává jak ze strany veřejnosti, tak ze strany akademické obce. Ze všech faktorů je to pravděpodobně právě nadšení médií, které se nejvíce zasloužilo o nafouknutí bubliny do dnešní podoby.

Zejména Švédsko bylo donedávna uváděno na trh jako atraktivní pro větrnou energetiku, a to jednak kvůli geografickým faktorům, ale také kvůli široké politické podpoře „zelených“ projektů, což větrné magnáty uklidňovalo. To se však v důsledku politických změn v zemi změnilo. Nyní jsou investoři bez možnosti volby – jejich zařízení a plány jsou nákladné na údržbu a kupci se nenajdou, protože všichni, kdo by měli byť jen předběžný zájem o provozování větrných elektráren, viděli nápis na zdi.

Vítr však nabírá rychlost i jinde

Negativní vyhlídky větrné energie ve Švédsku se neodrážejí všude na světě. Naopak, zdá se, že v mnoha jiných zemích převládá zelený model rozvoje společnosti a podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na světové produkci roste. Podle IEA překoná výroba „čisté“ energie fosilní paliva již v roce 2026. Ačkoli větrná energie tvoří pouze část tohoto rozšíření obnovitelných zdrojů, ukazuje se, že čas pro větrné turbíny v celosvětovém měřítku ještě nevypršel.

Rostoucí rozšíření větrné energie lze přičíst tomu, že státy, jako je Čína, investují do této technologie doma i v zahraničí. Státem sponzorované nebo na stát napojené projekty mají vyšší toleranci k nedostatku zisku a často jsou ideologicky nuceny udržovat ekonomické zásahy. Klíčovým aktérem při šíření větrné energie v Evropě je samozřejmě Evropská unie, která má programy určené k podpoře ekologického přechodu pomocí půjček a dotací. Tyto fondy jsou schopny odolat mnohonásobným selháním, a to díky samotné velikosti byrokratické mašinérie.

Ve Švédsku se nejhorší zelená ideologie možná blíží ke konci. Druhou polovinu roku 2024 jsme strávili spekulacemi o tom, kdy, a nikoli zda vůbec, skončí hypotetický výrobce zelených baterií Northvolt, a to kvůli přílišnému rozšíření svého idealistického podnikatelského plánu. Krach společnosti Northvolt zanechal středně velké město Skellefteå na severu Švédska v dezolátním stavu s nevyčíslitelným množstvím stažených soukromých i veřejných investic. Tento rozsáhlý zelený bankrot, který umožnila a zcela zapříčinila politická tendence utrácet veřejné prostředky za věci, které znějí příliš dobře na to, aby byly pravdivé, zanechal kyselou pachuť u mnoha Švédů, kteří se nechali oklamat neuvěřitelnými možnostmi zelené transformace.

Švédsko může být v důsledku již dávno skončeného špatného řízení a falešných slibů jako takového napřed, pokud jde o kolaps odvětví větrné energie. Ačkoli v žádné jiné zemi jsme zatím prudký kolaps trhu s větrnými elektrárnami neviděli, je pravděpodobné, že přijde i tam, až politikům a investorům konečně dojde trpělivost. Větrná energie je vázána na řadu kritických výkyvů, které jí v podstatě znemožňují přežít proti plánovatelným zdrojům energie, jako je jaderná energie, a dokonce i fosilní paliva.

Ekonomické problémy větrné energie jsou zřejmé od samého počátku

Mnozí komentátoři krize větrné energetiky ve Švédsku marně polemizovali o tom, co považují za fyzikální fakta, která brání větrným elektrárnám stát se spolehlivými výrobci elektřiny – a zisku.

Hlavním argumentem je, že větrná energie je kvůli své závislosti na počasí spolehlivá pouze situačně – a jako taková vyžaduje zálohu z plánovatelných zdrojů energie, aby nedošlo k přerušení dodávek energie. Praxe upřednostňování obnovitelných technologií, jako je větrná a solární energie, v EU znamená, že plánovatelné zdroje jsou naopak odsouvány na druhou kolej. Jaderné zdroje a fosilní paliva slouží jako záloha systémů, které jsou nefunkční, když není dostatečně větrno – nebo je příliš větrno na to, aby větrné turbíny mohly fungovat.

Důsledkem značně nepředvídatelných změn počasí je, že větrná a solární energie podléhá náhlým výpadkům, například při prudkém poklesu výkonu nebo při náhlých výkyvech, které přesahují kapacitu elektrické sítě. Takto se zkráceně vysvětluje dubnový rozsáhlý výpadek elektřiny na Pyrenejském poloostrově, kdy se většina Španělska a celé Portugalsko ocitly na více než 24 hodin ve tmě. Tato událost sama o sobě pravděpodobně přispěla k rostoucí skepsi vůči obnovitelným zdrojům energie ve Švédsku i v celé Evropě.

Ale i když je rovnováha správně udržována, aby se předešlo výpadkům nebo přetížení, větrná energie jako udržitelný podnik selhává. Jak upozorňují i skeptičtí ekonomové, při nadvýrobě větrné energie, která je v „dobrých“ dnech běžná, je energie takový nadbytek, že cena energie prudce klesá. Někdy dokonce do záporných hodnot. Provoz a údržba větrných turbín jako takových se často stává činností, která stojí více, než kolik přináší. Tento efekt je zejména ve Švédsku ještě více zakořeněn, a to z důvodu geografických faktorů. Větrné elektrárny v celé zemi mají často podobné větrné podmínky, což znamená, že zařízení na severu, na jihu nebo na moři nemají vůči sobě žádnou konkurenční výhodu – všechny jsou postiženy celostátním propadem cen a nemohou využít vítr k doplnění případného nedostatku energie; prostě žádný není.

To jsou možná skutečnosti, které dostihly odvětví větrné energie a způsobily paniku, která vzniká pod povrchem.

A je možné, že tento stále zoufalejší průmysl čeká další studená sprcha na základě fyziky. Přestože mnozí podnikatelé ve větrných elektrárnách sázejí na návrhy masivních větrných turbín, umístěných na stožárech vysokých až 240 metrů, žádný takový projekt se zatím nerealizoval. Možná je fyzikálně nemožné je postavit kvůli přírodním silám. Konstrukční namáhání stožárů, křehkost lopatek a samotných turbín představuje pro tyto idealistické zelené megaprojekty velkou výzvu. Někteří komentátoři vyloučili, že by tyto korunovační klenoty zelené transformace vůbec mohly opustit fázi projektu. Navzdory tomu se však využívají k propagaci technické zdatnosti a velkoleposti technologie větrné energie.

Tato fakta a další neodstranitelné nedostatky větrné energetiky pomalu pronikají do veřejného diskurzu ve Švédsku. Je jen otázkou času, kdy se tak stane i ve zbytku Evropy. Otázkou je, zda se pak EU vzdá svého zeleného idealismu, nebo zdvojnásobí jeho životní sílu.