Po letech trestů u volebních uren: Švédská pravice může opět konkurovat levici

Zatímco Švédsko dělá nezbytné kroky k vyřešení mnoha svých problémů s imigrací, kriminalitou, energetikou, inflací a nízkým růstem, současnou středopravicovou vládu podporovanou nacionalistickými Švédskými demokraty od počátku jejího vládnutí pronásleduje strašidlo. Totiž že její vítězství bylo ve skutečnosti dosti křehké.

Ve volbách v roce 2022 zvítězila pravicová koalice Umírněných, Švédských demokratů, Křesťanských demokratů a Liberálů s náskokem necelého jednoho procenta a celkem tří křesel před levicí v parlamentu. Když se po několika týdnech začaly znovu provádět povolební průzkumy, nově vzniklá vláda se okamžitě ocitla ve stínu levicové opozice – a tam zůstala dodnes.

Vláda je již tři roky v opozici.

Vnitřně lepší volební účast tzv. rudozelených stran, sociálních demokratů, Levicové strany, Strany zelených a Strany středu, lze pravděpodobně vysvětlit faktory, které jsou běžné ve většině západních demokracií. Progresivní strany mají zpravidla velmi politicky aktivní příznivce, kteří jsou obecně otevřenější ohledně svých sympatií a priorit než pravicoví voliči. To má tendenci vést k nadměrnému zastoupení levicových stran v průzkumech veřejného mínění ve srovnání se skutečnými výsledky voleb.

Okolnosti kolem takzvané vlády Tidö, pojmenované podle hradu, kde pravicové strany vyjednávaly o podmínkách spolupráce, však dávají za pravdu názoru, že tato „první švédská konzervativní vláda po 100 letech“ vládne ve vypůjčeném čase. Její první dva roky vlády se vyznačovaly přísnými ekonomickými opatřeními, která si levicí ovládaná média a občanská společnost snadno dobírala.

Pro vládu je vždy obtížné vysvětlit, proč se zvýšily ceny potravin a energií, když faktory, které stojí za hospodářským rozvratem, mohou být složité a v konečném důsledku pramení z rozhodnutí učiněných před mnoha lety. Nepomohlo ani to, že vláda předsedala vrcholu nechvalně proslulé švédské vlny kriminality, přestože řešení násilí gangů bylo jedním z hlavních témat vládnoucích stran. Nepomohlo ani to, že pokračovala imigrace, přestože migrace byla dalším klíčovým tématem, které vyneslo pravici v roce 2022 vítězství.

Řada skandálů týkajících se ministrů, zaměstnanců kabinetu a dalších ztrát tváře premiéra Ulfa Kristerssona možná také přispěla k tomu, že se přízeň opozice skutečně přiklonila na jeho stranu. Přesněji řečeno, podle čísel to odnesly strany, které jsou skutečně ve vládě, tedy umírnění, křesťanští demokraté a liberálové – Švédští demokraté trvale stoupají výše než jejich volební výsledky v roce 2022, což ukazuje, že právě „střed“ ve středopravé straně je nejslabším článkem. Úpadek švédských „buržoazních stran“ je zajímavým tématem sám o sobě.

V posledním roce čtyřletého volebního období je mnoho důvodů k nespokojenosti mnoha voličů, včetně pravicových. Pro tuto „konzervativní“ vládu se však možná objevilo světlo na konci tunelu, a to právě ve chvíli, kdy potřebovala morální vzpruhu pro volby v roce 2026; rudozelení se začali vzdalovat a rozdíl mezi bloky se zdá být překonatelný.

Postupná eroze sociálních demokratů

Technicky vzato se ztráta pozice levice v průzkumech veřejného mínění neobjevila ze dne na den. Jeden důležitý vývoj byl pozorovatelný nikoli v průzkumu stranických preferencí, ale v průzkumu lídrů stran. Samozvaná matriarcha švédské politiky Magdalena Anderssonová, lídryně sociálních demokratů, trpí dlouhodobým poklesem důvěry voličů, který lze vysledovat již od roku 2023. Po volbách v roce 2022 se těšila vysoké důvěře pozoruhodných 60 procent voličů, v jednom průzkumu ze září 2025 klesla na 43 procent.

To není daleko od místa, kde se pohybuje premiér Kristersson. Ještě blíže matriarchátu je však lídr Švédských demokratů Jimmie Åkesson, který se v průzkumech postupně vyšplhal nahoru. Když se na Kristerssona a jeho vedení přišpendlily skandály, propadl se dokonce pod Åkessona, což jeho vedení ještě více ohrozilo. Jsou to bojující Umírnění, nebo Švédští demokraté, kdo je nejpřirozenější pro vedení příští Tidöovy vlády?

Zatímco otázka nejistoty, kdo je vlastně lídrem pravice, je pro vládu kompromitující, pomalu se rozhořívající krize levice se začíná rudozeleným politikům dostávat pod kůži. Možná opojeni svou přirozenou převahou v průzkumech veřejného mínění zatím nezformulovali alternativu k Tidöově vládě. Chybí jim tak soudržný „stínový kabinet“. Pravicoví komentátoři a politici mají tendenci poukazovat na rozpory zabudované do sociálnědemokratické vlády zahrnující jak Stranu středu, neoliberální stranu přátelskou k trhu, tak Levicovou stranu, socialistickou stranu s kořeny v komunismu. Úkol uspokojit oba tyto prvky se zatím tři roky překopával, nicméně čím více se blíží volby, tím je jasnější, že Magdalena Anderssonová potřebuje svou nabídku na vládu podpořit funkční koalicí.

Nedávné úniky informací zevnitř levicových stran ukazují, že v jejich táboře roste zoufalství. Mezi stranami zaznívají zejména stížnosti na to, že Strana středu ztěžuje vytváření koalic tím, že odmítá vypovědět loajalitu sociálním demokratům a místo toho se rozhoduje tvořit jakýsi politický „střed“, respektive střed v doslovném překladu.

Sebevědomí levicové strany však způsobuje bolesti hlavy i sociálním demokratům. Levice, která byla po více než sto let v podstatě pasivním podporovatelem sociálnědemokratických vlád, se dožaduje ministerských postů. Pro Magdalenu Anderssonovou to představuje řadu obrovských výzev; sociální demokraté v nedávné minulosti prohráli volby kvůli obavám voličů, že by levice byla připuštěna do vlády. Vyhlídka na to, že bývalá komunistická strana bude mít ministerské posty, je pro mnohé o to děsivější, že levice v poslední době prodělala řadu skandálů s protiizraelským aktivismem, který hraničí s apologetikou terorismu.

Všechny tyto komplikace, které se hromadí od roku 2022 (i dříve), jsou jen doplňkem k politickým problémům, kvůli kterým rudozelení prohráli poslední volby. Masová imigrace, kriminalita, nerozumná klimatická politika a ceny pohonných hmot a energií jsou jen některé z věcí, které v mnoha Švédech v posledních letech hromadí frustraci. I když se zdá, že voliči mají k těmto věcem vysokou toleranci (koneckonců levice prohrála volby v roce 2022 jen velmi těsným rozdílem), průzkumy nepřímo ukazují, že jen málo lidí si skutečně přeje návrat k typickému levicovému paradigmatu.

Pozdní doručení může být odměnou pro pravé křídlo

Zatímco Tidöova vláda pečlivě (ale pravděpodobně příliš pomalu) nastavuje Švédsko na správný kurz, pomalé uskutečňování reforem je často terčem posměchu pravice. Něco, co může hrát v jejich současných volebních úspěších roli, je několik průlomových změn v krátkém časovém úseku. V uplynulém roce došlo k mnoha legislativním změnám souvisejícím s imigrací, které byly konečně provedeny, a další se blíží dokončení v roce 2026. Násilná trestná činnost se zase stala méně častou a více zločinců dostává delší tresty odnětí svobody.

Vládní rozpočet na rok 2026 obsahuje také několik velmi ceněných daňových škrtů, včetně snížení daně z přidané hodnoty na potraviny. Zlepšení hospodaření obyčejných lidí je něco, co je vládě vytýkáno za to, že sice tvrdí, že to chce udělat, ale nikdy to nesplnila. Tentokrát, kdy je inflace pod kontrolou, může mnoho skutečných daňových úlev pocítit mnoho voličů.

Všechny tyto faktory, které se v této době sešly, a zároveň nenápadný úpadek levice způsobily, že se obnovené vítězství konzervativců v roce 2026 zdá být na dosah, a to v rozmezí pouhých několika měsíců. Přestože se politika ve Švédsku obvykle pohybuje propastně pomalu a volby jsou obvykle bojem o zbytky stolů nerozhodnutých voličů, letošní léto a začátek podzimu ukázaly, že mohou existovat výjimky. Konzervativcům nezbývá než doufat, že vítr v plachtách stran Tidö zůstane ještě jeden rok.