Proč jsou křesťanství a kapitalismus kompatibilní

Kultura - 1 ledna, 2022

Je poučné si pozorně přečíst podobenství o milosrdném Samaritánovi…

Svátky jsou vhodnou dobou k zamyšlení nad naším křesťanským dědictvím. Často se říká, že je to neslučitelné s kapitalismem. Nesouhlasím, nejen proto, že se historicky shodují. Připomeňme, že Kristovo poselství bylo: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe‘. Neznamená to, že musíte milovat svého bližního stejně jako sebe, i když to jistě znamená, že byste měli milovat alespoň sebe stejně jako svého bližního. Matka obvykle miluje své dítě více než ostatní děti; stává se prodloužením jejího já. Na tom není nic špatného. Naštěstí není mnoho matek jako Dickensova paní Jellyby, která zanedbávala své vlastní děti, protože byla posedlá projekty v Africe. Spíše bych si vyložil Kristovo poselství jako výzvu, abychom uznali všechny ostatní lidské bytosti za členy stejného mravního společenství. Je to přeformulování zásady reciprocity: ‚Čiň druhým, jak chceš, aby oni činili tobě.‘ Není to požadavek, abychom byli nuceni obětovat se pro druhé, proti naší vůli.

Konat dobro na vlastní náklady

To je jasné, když je Kristus požádán, aby vysvětlil, kdo je náš bližní. V reakci na to vypráví podobenství o milosrdném Samaritánovi:

Jeden muž byl jednou na cestě z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou banditů; svlékli ho, zbili a pak utekli, nechali ho polomrtvého. Nyní jel po stejné cestě kněz, ale když toho muže uviděl, prošel kolem na druhé straně. Stejně tak ho uviděl levita, který přišel na to místo, a prošel kolem. Ale sámařský poutník, který na něj přišel, byl pohnut soucitem, když ho uviděl. Přistoupil k němu, obvázal mu rány a polil je olejem a vínem. Potom ho zvedl na vlastního koně, odnesl ho do hostince a staral se o něj. Příštího dne vytáhl dva denáry, podal je hostinskému a řekl: „Postarej se o něj a na zpáteční cestě ti vynahradím všechny další výdaje.“

Zdá se mi, že z podobenství si lze vzít alespoň šest praktických lekcí.

Nejprve cestující z Jeruzaléma do Jericha padl mezi lupiče. To znamená, že je třeba udržovat zákon a pořádek, chránit poctivé občany před lupiči. Potřebujeme silnou, ale také omezenou vládu.

Za druhé, kněz i levita prošli kolem oběti, která bezvládně ležela na kraji silnice. Od intelektuálů nelze nutně očekávat charitu. Milují projekty, ne lidi.

Za třetí, samotná přítomnost kněze a levity na cestě ukázala, že to byla běžná cesta. Původní oběť se tedy neprovinila lehkomyslností tím, že ji odvezla do Jericha. Nebyla to temná ulička ve špatné čtvrti, kde byste si za to mohli sami, kdyby vás přepadli.

Za čtvrté, Samaritán, který cestovateli pomohl, k tomu měl prostředky. Je příznivým faktem, že někteří lidé si mohou dovolit pomáhat druhým, aniž by se pro ně nutně obětovali. Margaret Thatcherová skvěle poznamenala: „Nikdo by si nevzpomněl na milosrdného Samaritána, kdyby měl jen dobré úmysly; měl také peníze.“

Za páté, Samaritán pomohl cestovateli ze své vlastní vůle. Konal dobro na svůj účet, zatímco moderní socialisté se zdají být připraveni konat dobro pouze na úkor ostatních.

Za šesté, kdybyste byli okradeni a zůstali bez pomoci a zranění na kraji silnice, na principu reciprocity byste chtěli, aby vám někdo pomohl: Samaritán mohl být v situaci cestovatele, ne naopak. Charita je v jeho i vašem vlastním zájmu.

Kapitalismus drží chamtivost na uzdě

V podobenství Milosrdný Samaritán představuje kapitalismus. Je to příběh o soukromé charitě v případě nouze, nikoli o přerozdělování od produktivnějších jedinců ve společnosti k méně produktivním. Bible opět neříká, že kořenem zla jsou peníze: říká, že kořenem zla je nekontrolovaná chamtivost nebo láska k penězům sama o sobě. Typického podnikatele nebo rizikového kapitalistu nemotivuje chamtivost. Je to jejich nutkání inovovat, vymýšlet, tvořit a kultivovat – ať už jde o umělecká díla, novou slitinu nebo prosperující železniční společnost. Následují své povolání.

Jedním z nejsilnějších argumentů pro kapitalismus je skutečně to, že drží chamtivost na uzdě, nasměruje ji do relativně neškodných kanálů, zatímco za socialismu se nekontrolovaná chamtivost mezi vládci může stát velmi škodlivým pro jejich poddané. Jak řekl John Maynard Keynes: ‚Je lepší, aby muž tyranizoval kvůli svému bankovnímu zůstatku než nad svými spoluobčany.‘

V Kristově podobenství o milosrdném Samaritánovi je pět postav, které si dnes bohužel vyměnily role. Lupiči mají pod kontrolou vládní byrokracii a s podporou nebo souhlasem kněze a levity okrádají jak cestovatele, tak milosrdného Samaritána tím, že na ně uvalují přemrštěné daně a přerušují obchod mezi Jeruzalémem a Jerichem.

The text was translated by an automatic system