Průzkum ECR: Evropské výdaje na obranu a armádu

Evropská unie čelí strategické realitě, pokud jde o bezpečnost jejích občanů. Nedávná studie, kterou si nechala vypracovat strana ECR, ukazuje, co si občané členských států myslí o rostoucích výdajích na obranu, státní suverenitě a společném dluhu EU. Doba, v níž žijeme, Evropa poznamenaná geopolitickou nejistotou, kde konflikt na její východní hranici spolu s hybridními tlaky a stále roztříštěnějším mezinárodním pořádkem vyžadují vážnou debatu o nezbytných výdajích na obranu. Zdá se, že tato debata definitivně přesáhla technickou oblast a vstoupila do srdce demokratické politiky evropských lídrů.

Průzkum, který na žádost ECRP Party provedla v listopadu agentura PollingEurope, poskytuje jeden z nejjasnějších a nejnovějších přehledů o tom, jak občané Evropské unie vnímají rostoucí náklady na zbrojní průmysl, strategické priority a limity evropské integrace v oblasti bezpečnosti. Kromě uvedených číselných údajů studie vypovídá ucelený příběh: Občané EU podporují posilování obrany a souhlasí s ním, ale ne v jakékoli podobě. Evropané chtějí bezpečnost, ale ne na úkor národní suverenity. Souhlasí se spoluprací, ale na fiskální integraci a mutualizaci společného dluhu Unie pohlížejí s nedůvěrou. V tomto celkovém kontextu se postoj voličů ECRP (Strana evropských konzervativců a reformistů) nejeví jako ideologická výjimka, ale jako důsledné a strukturované vyjádření široce sdílených intuic evropské společnosti.

Zjevná shoda – 75 % Evropanů chce investice do obrany

První a nejdůležitější výsledek průzkumu z minulého měsíce ukazuje, že občané se většinově shodují na zvýšení investic do obrany. Ve všech 27 členských státech se tak 75 % respondentů domnívá, že Evropa by měla investovat do obrany, a to buď prostřednictvím společného evropského systému, nebo posílením národních armád a spoluprací s NATO. Tento poměrně významný podíl je pozoruhodný nejen svou velikostí, ale i geografickým rozložením. Dokonce i respondenti průzkumu žijící v západoevropských zemích, které jsou tradičně k militarizaci zdrženlivější, vyjádřili podporu investicím do zbrojního průmyslu a zdá se, že tato podpora je silná. Na opačném konci spektra, ve střední a východní Evropě, kde je hrozba ze strany Ruské federace vnímána jako velmi přímá, stoupá podpora veřejnosti investicím do zbrojního průmyslu na více než 80 %, zatímco v Polsku, evropské zemi s nejdelší hranicí s Ukrajinou, kde již téměř tři roky probíhá rozsáhlý konflikt, dosahuje podpora obrany impozantních 89 %. Tato shoda poukazuje na klíčovou skutečnost, a sice že debata již není o tom, „zda“ by Evropská unie měla investovat do obrany, ale o tom, „jak“, „kolik“ a „v jakém politickém rámci“ tyto investice uskuteční.

Můžeme tvrdit, že existují dvě vize evropské bezpečnosti. V této situaci hovoříme o evropské integraci versus národní suverenitě. Z tohoto pohledu průzkum poukazuje na téměř dokonale vyvážené rozdělení mezi dvěma bezpečnostními modely, které evropští občané preferují. Podle studie podporuje na evropské úrovni 37 % občanů investice do společného obranného systému Evropské unie, zatímco 38 % dotázaných dává přednost posílení národních armád v úzké spolupráci s NATO. Tuto polarizaci nelze považovat za povrchní, protože ve skutečnosti odráží dvě odlišné vize budoucnosti evropského projektu investic do obrany. Z hlediska prvního přístupu lze bezpečnost definovat jako novou hnací sílu integrace, přirozený krok směrem ke „geopolitické Unii“. Druhý přístup vychází z myšlenky, že bezpečnost je základním atributem národního státu a že členské státy musí hrát doplňkovou, nikoliv substituční roli. Je důležité, že tento druhý přístup, bezpečnost národního státu, je do značné míry v souladu s postojem ECR, který se nejzřetelněji shoduje s významnou částí veřejného mínění. Voliči a příznivci ECR jsou s 53 % nejkonzistentnější skupinou, která podporuje posilování národních armád a spolupráci členských států s NATO a výslovně odmítá myšlenku plně integrované nadnárodní obrany. Tento postoj nelze chápat jako izolacionismus, ale je třeba jej uznat jako strategický realismus, vzhledem k tomu, že NATO je vnímáno jako důvěryhodná bezpečnostní záruka, zatímco národní státy zůstávají legitimními aktéry při použití síly.

Skutečné priority Evropanů jsou pragmatické, nikoli symbolické, obrana

Asi nejvýznamnější částí studie PollingEurope je část věnovaná konkrétním obranným prioritám. V této části je abstraktní diskurz o „strategické autonomii“ nahrazen extrémně pragmatickými možnostmi. Na prvním místě tak občané, kteří v průzkumu odpověděli (36 % z nich), uvedli posílení monitorování vzdušného prostoru Evropské unie a zabránění útokům dronů ze strany Ruské federace. Tato možnost odráží drsné poučení z války na Ukrajině a vědomí zranitelnosti civilní a vojenské infrastruktury vůči technologiím, které jsou relativně levné (několik tisíc dolarů/ cena dronu), ale mimořádně účinné při způsobování obrovských materiálních škod. Na druhém místě v hierarchii priorit je posílení zpravodajských schopností a boj proti propagandě a dezinformacím. S touto prioritou souhlasí 33 % respondentů průzkumu. Skutečnost, že tato preference převyšuje tradiční investice do zbrojního průmyslu, svědčí o dozrávání veřejného mínění, totiž že moderní válka je informační dříve než kinetická.

Pokud jde o systémy protiraketové obrany typu Iron Dome, ty se s 30% podporou občanů umístily na třetím místě, následované posílením vnějších hranic Evropské unie prostřednictvím vojenské přítomnosti a fyzických bariér, které podpořilo 28 % respondentů. Jedná se o často extrémně zpolitizované téma, které však nyní získává strategický rozměr, neboť tyto výsledky jasně ukazují, že občané EU již neoddělují vnější bezpečnost od ochrany hranic. Je však také zajímavé, že priority, jako je povinná vojenská služba na evropské úrovni nebo rozšíření evropského jaderného arzenálu, zůstávají menšinovým názorem. Běžní občané chtějí účinnou ochranu, nikoli ideologické nebo symbolické projekty.

Voliči ECR: strukturální konvergence, nikoliv okolnosti

Analýza rozdělená podle evropských politických skupin potvrzuje, že voliči ECR jsou v otázkách obrany jedni z nejkonzistentnějších. Voliči a příznivci ECR podporují investice do obrany vysokým podílem 83 %, ale jednoznačně upřednostňují řešení založená na národní suverenitě, NATO a mezivládní spolupráci. Pokud jde o priority výdajů na obranu, voliči ECR jsou v porovnání s ostatními občany s odlišnými ideologickými názory nadprůměrní v podpoře protivzdušné obrany, ochrany hranic a odstrašujících schopností. Zároveň jsou voliči ECR trvale skeptičtí k myšlence plně společné obranné politiky vnucené na evropské úrovni. Tento postoj voličů ECR odráží nejen konzervativní ideologii, ale také pečlivé čtení veřejného mínění. V mnoha členských státech, zejména ve střední a východní Evropě, je lpění na suverenitě přímo spojeno s nedávnými historickými zkušenostmi a národní bezpečnost je vnímána jako neoddělitelná od národní kontroly.

Společný evropský dluh, červená linie veřejného mínění

Z hlediska vojenských investic lze říci, že mezi občany, kteří se zúčastnili průzkumu, panuje poměrně široká shoda, ale situace se radikálně změní, když se diskuse stočí ke způsobu jejich financování. Otázka vytvoření společného evropského dluhu určeného výhradně na vojenské výdaje hluboce rozděluje veřejné mínění. Ve všech 27 členských státech tuto myšlenku společného dluhu států podporuje pouze 42 % respondentů, 39 % je proti a zbytek respondentů není rozhodnut. Rozdíly v názorech jsou ještě zřetelnější, pokud analyzujeme voliče podle politických skupin. Mezi nejskeptičtější patří voliči ECR, kde je 45 % proti společnému dluhu EU a pouze 40 % pro. Tuto neochotu nelze považovat pouze za euroskeptický reflex, ale vyjadřuje oprávněné obavy ze vzájemného sdílení fiskálních rizik, ztráty rozpočtové kontroly a přeměny obrany v záminku k urychlené fiskální integraci. Není již žádnou novinkou, že zkušenosti se společnými fondy, které EU využívala během pandemie, nadále podněcují podezření, že jednou vytvořený společný dluh má tendenci stát se trvalým.

Integrace versus demokratická legitimita. Realističtější Evropa, ne nutně federálnější.

Jedním z klíčových sdělení studie, možná tím nejdůležitějším, je, že evropská integrace v oblasti obrany se nesetkává s odporem k bezpečnosti, ale s problémem demokratické legitimity. Občané zemí EU akceptují spolupráci, ale zároveň si chtějí zachovat politickou kontrolu nad zásadními rozhodnutími týkajícími se vojenských výdajů, priorit a závazků.

V této souvislosti se postoj stoupenců ECR jeví jako most mezi potřebou přizpůsobit se novým vojenským hrozbám, které se nad Unií vznášejí, a respektováním národního demokratického rámce. A zde se nejedná o odmítnutí Evropské unie, ale o odmítnutí centralizovaného modelu, který plně neodráží historickou, strategickou a politickou rozmanitost členských států. Právě proto průzkum PollingEurope z listopadu 2025 nabízí rozhodujícím činitelům v Bruselu jasné poučení, z něhož by si měli vzít ponaučení ti, kteří chtějí, aby všechny státy byly zadluženy pod jednotným deštníkem Evropské unie. Pokud se na interpretaci průzkumu podíváme nestranně a logicky, můžeme říci, že evropští občané chtějí bezpečnost, ale za svých vlastních podmínek, nikoliv vnucenou politickým rozhodnutím. Právě proto respondenti průzkumu volají po konkrétních řešeních, jako je protivzdušná obrana, zpravodajství a ochrana hranic, a zároveň se s opatrností dívají na projekty fiskální či vojenské integrace, které se zdají přesahovat mandát demokratického hlasování. V tomto kontextu nelze sbližování veřejného mínění a postojů ECR k obraně považovat za anomálii, ale ve skutečnosti za příznak Evropy, která se stává stále přehlednější, stále pozornější k výdajům a stále více si uvědomuje limity integrace. Proto musíme potvrdit, že o budoucnosti evropské obrany nemohou rozhodovat pouze strategické dokumenty, ale spíše schopnost vedoucích představitelů respektovat tuto křehkou rovnováhu mezi spoluprací a suverenitou, protože Evropa si již nemůže dovolit luxus strategické naivity a zároveň se nezdá, že by se chtěla vzdát demokratické kontroly ve jménu abstraktní bezpečnosti. Průzkum PollingEurope provedený v listopadu to ukazuje s jasností, kterou v současné veřejné debatě najdeme jen zřídka.