Válka, ničení, uprchlíci – běžný byznys naší doby

Před více než deseti lety utíkaly miliony Syřanů ze svých domovů před brutálním konfliktem, který trval více než deset let a vedl k rozsáhlému ničení a hluboké humanitární krizi. Do konfliktu se zapojilo několik frakcí, včetně syrské vlády, různých opozičních skupin i mezinárodních aktérů, a jeho dopady se projevily na celém Blízkém východě a v Evropě, kde vyvolaly migrační krizi a pokračující politické a humanitární problémy. Většina uprchlíků se dodnes nevrátila do svých domovů.

Před více než 600 dny, právě když se svět začínal vzpamatovávat z pandemie Covid-19, která zničila celé ekonomiky, zastavila podnikání a vyžádala si miliony obětí, jsme se ráno 24. února probudili do nového dne.^th 2022 na projev diktátora, který blábolil o historických událostech, které se nikdy nestaly, a o neexistujících hrozbách pro jeho zemi, zatímco jeho tanky se valily přes hranice se sousední zemí v konfliktu, který se měl stát největším ozbrojeným konfliktem, jaký Evropa zažila za poslední desetiletí.

Před více než deseti dny jsme se opět probouzeli do teplého podzimního rána s děsivými záběry mladých lidí, kteří utíkali o život, rodin vyvražďovaných ve svých domovech a žen unášených Hamásem, což se mělo stát nejkrvavějším dnem v dějinách Izraele.

Kdyby předchozí odstavce byly začátkem beletristické knihy, mohli bychom s jistotou předpokládat, že je to kniha děsivá. Ale nejsou. Jsou jen stručným popisem malého kousku reality, která nás den co den obklopuje, na kterou si, jakkoli se to může zdát zvláštní, zvykáme a která se rychle stává běžnou záležitostí.

Syrská uprchlická krize je obrovskou a vleklou humanitární katastrofou, která je důsledkem ničivé občanské války, jež sužuje Sýrii od jejího vypuknutí v roce 2011. Do dnešního dne bylo kvůli ní vysídleno více než 13 milionů lidí, z toho více než 6,7 milionu v rámci hranic Sýrie a dalších 5,7 milionu hledalo útočiště v sousedních zemích Blízkého východu. Největší počet syrských uprchlíků přijalo Turecko (více než 3,6 milionu), zatímco Jordánsko a Libanon přijaly přibližně 670 000, respektive 1,5 milionu uprchlíků, což zatěžuje jejich zdroje a infrastrukturu.

Kromě toho měla syrská uprchlická krize hluboký dopad na Evropu, kde se značný počet Syřanů vydal na strastiplnou cestu za azylem. V roce 2015 přišlo do Evropy více než milion migrantů a uprchlíků, z nichž značná část pocházela ze Sýrie. Tento prudký nárůst migrace podnítil debaty o imigrační politice, kontrole hranic a řízení humanitární pomoci. Evropské země přistupují k řešení krize různě, některé nabízejí útočiště, jiné zpřísňují ochranu hranic.

Konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem vyústil v rozsáhlou a stále trvající krizi vysídlení, kdy přibližně šest milionů ukrajinských uprchlíků bylo nuceno opustit své domovy a většina z nich našla útočiště v evropských zemích. Toto ohromující číslo podtrhuje trvalé lidské oběti konfliktu, neboť nespočet rodin byl vykořeněn, jejich životy narušeny a jejich komunity rozvráceny. Ukrajinská uprchlická krize představuje obrovskou výzvu jak pro vysídlené osoby, tak pro státy, které je hostí, od zajištění přístřeší a základních služeb až po řešení dlouhodobých vyhlídek postižených osob a obtížného, ne-li nemožného úkolu začlenit je do křehkých ekonomik, které stále ještě chřadnou v důsledku pandemie.

Podle Afrického centra pro strategická studia se počet nuceně vysídlených Afričanů, včetně vnitřně vysídlených osob, uprchlíků a žadatelů o azyl, vyšplhal na odhadovaných 40,4 milionu, což je od roku 2016 více než dvojnásobek. Pro představu, toto číslo převyšuje počet obyvatel celých zemí, jako je Angola, Ghana nebo Maroko. Je pozoruhodné, že významná většina, více než 77 %, je vnitřně vysídlena v rámci své domovské země. Přibližně 96 % z těch, kteří své země opustí, zůstává v Africe, často legální cestou, například prostřednictvím přesídlení nebo vzdělávacích víz. Tento alarmující trend nuceného vysídlování v Africe je úzce spjat s konflikty, přičemž 14 z 15 afrických zemí je v současné době zapleteno do konfliktů s nejvyšším počtem nuceně vysídlených osob. Kromě toho 12 z těchto 15 zemí vykazuje autoritářské tendence, což ukazuje, že represivní vláda je jak přímou příčinou represe, tak nepřímým katalyzátorem eskalující krize nuceného vysídlení na kontinentu.

Od útoku na Izrael^6. října svět se zatajeným dechem očekává, jaká reakce přijde. Součástí tvrdé izraelské reakce bude s největší pravděpodobností invaze do pásma Gazy, která může velmi pravděpodobně vyústit i ve větší nepokoje na Západním břehu Jordánu. Odhaduje se, že na okupovaných územích žije více než 5 milionů Palestinců, z toho asi 2,3 milionu v Gaze a zbytek na Západním břehu Jordánu. Zamysleme se na chvíli nad tím, co by se s těmito lidmi mělo stát, až se pásmo Gazy promění v trosky, což se s největší pravděpodobností stane. Jediné cesty z Gazy vedou po moři nebo po souši přes Egypt nebo Izrael. Jelikož je velmi nepravděpodobné, že by Izrael dovolil Palestincům přejít do své země, lze předpokládat, že většina z nich přejde do Egypta, což vyvolá napětí mezi arabskou zemí a Izraelem a zatíží zdroje a infrastrukturu země. Lze očekávat, že přinejmenším část uprchlíků se vydá na cestu po moři, čímž se zvýší počet migrantů v Evropě, pokud budou mít velké štěstí, nebo počet migrantů, kteří při pokusu o přepravu zemřou na moři. Kromě toho je možné, že do celé záležitosti budou tak či onak zataženy další země s muslimskou většinou, které sympatizují s palestinskou věcí, jako je Libanon, Sýrie, Írán, a možná i Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Katar a Bahrajn.

Blízký východ je již nyní tavicím kotlem rozdílných zájmů, který tvoří bohaté ropné země a země zničené válkou. Zkrachovalé státy jsou mnohdy bezpečným útočištěm pro teroristické aktivity, zatímco slabé vlády, které nedokážou zajistit řádné vedení, jsou často zkorumpované a bezmocné při řešení potřeb lidí, které mají zastupovat. V posledních několika letech jsme byli svědky normalizace vztahů mezi Izraelem a několika arabskými zeměmi díky Abrahamovým dohodám, ale tragédie udeřila právě ve chvíli, kdy se v regionu začal rodit optimismus. Nezbývá než si položit otázku, zda se jedná o pouhou náhodu, nebo je v tom nějaká nečistá hra. Ať už je odpověď na tuto otázku jakákoli, je téměř jisté, že se připravujeme na delší období nestability na Blízkém východě.

Navzdory číslům a politickým diskusím je důležité mít na paměti, že jádrem uprchlické krize jsou individuální příběhy milionů lidí, kteří zažili vysídlení, ztrátu a trauma. Ať už se jedná o Syřany, Ukrajince, Súdánce, Nigerijce, Palestince nebo příslušníky jiných národností či etnik, jejich houževnatost a odhodlání čelit nepřízni osudu jsou důkazem lidského ducha. Tyto krize zdůrazňují naléhavou potřebu mezinárodní spolupráce, humanitární podpory a diplomatického úsilí, které by nejen řešilo bezprostřední potřeby uprchlíků, ale také usilovalo o mírové řešení konfliktů, které nás sužují, a umožnilo těmto vysídleným osobám obnovit svůj život a vrátit se do stabilní vlasti.