Subscribe
Evropská unie bere své závazky v oblasti boje proti znečištění velmi vážně a snaží se udávat tempo v boji proti znečištění ve všech členských zemích. V uplynulém desetiletí se EU ujala vedoucí úlohy v boji proti změně klimatu, zatímco ostatní velké světové mocnosti ochabovaly nebo dokonce ustupovaly, nebo prostě odmítaly a stále odmítají hrát svou roli v příčinách globálního znečištění. Postoj exekutivy EU je v tomto ohledu přinejmenším zvláštní, neboť se zdá, že EU běží tento maraton vytrvale a neochvějně, s náskokem, zatímco největší světoví znečišťovatelé záměrně zaostávají, jako by se snažili nevyčerpat své zdroje. Politika EU v oblasti životního prostředí, její Zelená dohoda a Průmyslová zelená dohoda, je o to pozoruhodnější, že snaha bloku EU přispět k ochraně vzduchu, který planeta dýchá, se zdá být neúměrná škodám, které působí ve srovnání s jinými zeměmi.
EU je na třetím místě v celkovém objemu emisí skleníkových plynů do ovzduší.
Ačkoli je EU na třetím místě v celkovém objemu emisí skleníkových plynů, pět zemí, z nichž žádná nepatří do bloku EU, je zodpovědných za více než 60 % celosvětového znečištění. Studie Global Carbon Project ukazuje, že největšími světovými znečišťovateli, kteří v minulosti „soupeřili“ o prvenství, jsou Čína a USA, následované Indií, Ruskem a Japonskem.
35 % celkových světových emisí oxidu uhličitého a metanu z pouhých 20 společností.
Na druhou stranu podle analýzy Richarda Heedeho z amerického Climate Accountability Institute, největšího světového orgánu monitorujícího dopad fosilních paliv na životní prostředí, se 20 společností na celém světě podílí 35 % na celosvětových emisích oxidu uhličitého a metanu. Jedná se o společnosti z energetického průmyslu, jejichž činnost měla v posledních šesti desetiletích významný dopad na životní prostředí. Patří mezi ně společnosti Chevron, Exxon, BP, Shell, Saudi Aramco a Gazprom. Na seznamu je také společnost PetroChina, která je však podle úředníků oddělená od své předchůdkyně China National Petroleum a neměla žádný vliv ani odpovědnost za dopad na životní prostředí. Na tomto seznamu není ani žádná společnost z EU.
Závazek EU snížit do roku 2030 emise CO2 nejméně o 55 % a do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality a Evropský zelený pakt v hodnotě 1 800 miliard eur je více než velkorysý. V posledních dvou desetiletích EU s USA nejen spolupracovala, ale také soupeřila v iniciativách týkajících se změny klimatu. Bohužel na první pohled hrozí, že EU ve snaze zachránit planetu obětuje své hospodářství.
USA jako jediná země odstoupily od Pařížské dohody o změně klimatu hned v prvních dnech republikána Donalda Trumpa v úřadu, protože dal jasně najevo, že „nechce obětovat americkou ekonomiku“. USA se k dohodě připojily také první den funkčního období nového demokratického prezidenta Joea Bidena, pro kterého byly otázky životního prostředí jedním z hlavních bodů jeho volebního programu. Bidenovy oznámené cíle – snížení emisí uhlíku o 50-52 % oproti roku 2005 do roku 2030 – jsou téměř dvojnásobkem závazku jeho demokratického předchůdce Baracka Obamy, který si stanovil cíl 26-28 % do roku 2025. Bidenova administrativa zároveň tlačí na Čínu – a vybízí k tomu i ostatní -, aby snížila emise a převzala splátky dluhů rozvojových zemí.
Podle prohlášení Jakea Sullivana, poradce pro národní bezpečnost USA, se o to údajně zasadil poradce Bílého domu pro klima John Kerry během své červencové návštěvy Pekingu.
„Každá země, včetně Číny, je povinna snížit své emise,“ zdůraznil Sullivan, „a svět musí dále povzbuzovat Čínu a dokonce na ni tlačit, aby přijala mnohem radikálnější kroky ke snížení svých emisí.“
Soupeření dvou největších světových ekonomik se projevilo i v jejich postoji k iniciativě Bruselu na vytvoření zvláštního fondu, z něhož by se vyplácely náhrady rozvojovým zemím a do něhož by přispívali největší znečišťovatelé.
USA nakonec s touto iniciativou souhlasily loni v egyptském Šarm aš-Šajchu na konferenci OSN o změně klimatu (COP27) poté, co na předchozím zasedání tuto myšlenku odmítly kvůli podmínkám, které stanovila Čína. Iniciativa „Škody a ztráty“ se odvolává na morální odpovědnost průmyslových zemí, které jsou již téměř dvě století hlavními zdroji znečištění. Čína však tvrdí, že je rozvojovou zemí.
Na rozdíl od EU se Čína zavázala k uhlíkové neutralitě až v roce 2060. Do té doby čínský prezident Si Ťin-pching ujistil, že jeho země od roku 2026 sníží spotřebu uhlí. Podle zprávy Centra pro výzkum energetiky a čistého ovzduší (CREA) a Global Energy Monitor (GEM) však Čína do roku 2022 schválila nejvíce nových uhelných elektráren od roku 2015. Emise uhlíku v Číně jsou nyní více než dvakrát vyšší než v USA a trend je rostoucí. A to v době, kdy Evropa a USA podnikají vážné kroky k jejich snížení.
Evropská unie nesoutěží s USA pouze v cílech, ale také ve velkorysých přídělech finančních prostředků pro ekologický průmysl. Protinávrhem EU k IRA – masivnímu dotačnímu plánu USA – je takzvaný průmyslový plán Green Deal. Podle analýzy serveru Politico však vstupuje do „nabídkové války“, kterou nemůže vyhrát.
Americký zákon o snížení inflace (IRA) v hodnotě 369 miliard dolarů je iniciativou, která v bruselské exekutivě vyvolává obavy, že by mohla přilákat evropské podniky za Atlantik. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová dala najevo své obavy.
„Musíme mít alternativu k nabídkám ze zahraničí. Chceme, aby zde průmysl zůstal, aby se mu zde dařilo,“ řekla při představení plánu Green Deal.
Průmyslový plán Green Deal zahrnuje snížení daní pro udržitelné podniky, má za cíl přesměrovat finanční prostředky do „čistých“ technologických odvětví a zmírnit pravidla státní podpory. Plán však čelí velké kritice ze dvou důvodů, uvádí Politico. Zaprvé se ve velké míře spoléhá na existující, nikoli nové finanční linky – Komise využívá nevyužité prostředky z mechanismu ve výši 800 miliard eur, z něhož jsou financovány národní sítě NREN, a chce poskytnout daňové úlevy zeleným firmám v rámci svého fondu pro alternativní energii REPowerEU, který „přebalil“ 220 miliard eur z nevyužitých půjček a dalších 20 miliard eur z nových sdružených půjček. Za druhé hrozí, že si znepřátelí země EU, protože se obává, že většina dotací půjde velkým zemím, zejména Německu a Francii. A to i přesto, že tyto dvě společnosti obdržely 80 % dotací schválených Komisí v roce 2022.
„EU dělá důležitý krok pro přechod na ekologické zemědělství. Firmy se však samy rozhodnou, kde je pro ně nejatraktivnější podnikatelské prostředí,“ citoval server Politico amerického představitele.
Bez výrazných dotací je evropský automobilový průmysl ohrožen
EU a USA také bojují o zdanění elektromobilů, jen metody jsou jiné. Začátkem loňského roku Biden oznámil ambiciózní politický návrh, podle kterého by do roku 2032 měly dvě třetiny nových automobilů prodávaných v USA tvořit elektromobily. Americké ministerstvo energetiky proto oznámilo, že plánuje pomoci automobilovému průmyslu s přechodem na elektromobily prostřednictvím půjček a grantů ve výši 12 miliard dolarů. Cílem programu je vybudovat nebo renovovat továrny v obcích se stávajícími automobilovými výrobními závody a posílit domácí dodavatelský řetězec elektromobilů. Zároveň „výrobci automobilů v Evropě čelí asymetrické výzvě“, uvedl Luca de Meo, prezident Evropského sdružení výrobců automobilů.
„Už nejsme v čele technologického závodu (…) zatímco v EU dotace na elektromobily s nulovými emisemi klesají, vidíme masivní podporu ze strany našich konkurentů v Číně a USA,“ poznamenal představitel ACEA v souvislosti s diskusemi o zavedení nové normy Euro 7, která by umožnila přechod na elektromobily v Evropě do roku 2035.
Vzhledem k absenci výrazných dotací se v té době ozývaly hlasy, že nová pravidla ohrožují evropský automobilový průmysl a investice do tohoto odvětví a že poškodí ekonomiky některých zemí, protože ohrozí tisíce pracovních míst.
„Pravidla Euro 7 v současné podobě ohrožují automobilový průmysl v celé Evropě. Zároveň ohrožují pracovní místa,“ varoval český ministr dopravy Martin Kupka.
Na druhé straně koalice osmi zemí podepsala neoficiální dokument, v němž obviňuje Evropskou komisi, že zatěžuje výrobce automobilů dalšími povinnostmi, uvedl v této souvislosti server Euronews.