Subscribe
Prach z katastrofy, kterou prodělala společnost Northvolt, se ještě nestačil usadit a Švédsko se připravuje na další velký „zelený“ bankrot.
V březnu vyhlásila společnost Northvolt, rádoby „zelený“ výrobce baterií pro elektromobily postavený na veřejných penězích z klimatického fondu EU a švédských daňových poplatníků, po téměř dvou letech narůstajících skandálů a neúspěchů platební neschopnost. Tento zásadní neúspěch takzvaného zeleného přechodu byl největším jednorázovým bankrotem ve Švédsku za posledních 80 let a byl přirovnáván ke Kreugerovu krachu z roku 1932.
Nyní zvoní zvonec společnosti Stegra, údajnému průkopníkovi „zelené“ oceli – vyráběné s minimem emisí uhlíku, a to jak ze zdrojů energie, tak ze samotného výrobního procesu.
Takto se společnost Stegra, založená jako H2 Green Steel v roce 2020, propagovala. Jejími prvními nápadníky byly, stejně jako v případě společnosti Northvolt, osoby s vazbami jak na politický establishment, tak na finance a média. Díky svým vyhlídkám na vedoucí postavení v oblasti přechodu na zelenou výrobu se o ní v tisku hodně zpívalo, ale Stegra dlouho stála ve stínu Northvoltu.
Zelená ocel skončí ve stejném koši jako zelené baterie
Cíl Stegry je stejný jako u většiny projektů týkajících se klimatu, tedy snížit emise uhlíku v různých fázích výroby nebo používání výrobku. Výroba oceli je notoricky známý energeticky náročný podnik a přirozeně je s ní spojen spravedlivý podíl znečišťujících látek. Zároveň je to univerzálně důležitý materiál pro všechny moderní stavební nebo výrobní potřeby. V době klimatického uvědomění proto dává smysl využít možnosti bezemisní oceli, která může vzít světový trh útokem.
Toho má být dosaženo použitím vodíku namísto uhlí a/nebo zemního plynu v procesu známém jako redukce, kterým se čistí železná ruda před přeměnou na ocel. Ambicí společnosti Stegra je také využívat vodík pro své procesy vytápění a aby to vše bylo umožněno obnovitelnými zdroji energie, jako je větrná a vodní energie. Teoreticky solidní snaha, ale jak se ukazuje, tato vize narazila na cestě k realizaci na nepřekonatelné překážky.
Zelený přechod ve Švédsku byl všeobecně mediálně a politicky proklamován s katastrofálními výsledky, jak již bylo na tomto webu dříve zdokumentováno v jiných článcích, například o výše zmíněném výrobci baterií Northvolt. Kritici Stegry a její zelené oceli byli z velké části stejní jako kritici nyní zkrachovalých rádoby revolucionářů v oblasti baterií. Ekonomové jako Christian Sandström a Magnus Henrekson strávili velkou část posledních několika let tím, že se ve veřejné debatě zviditelnili jako jedni z mála skeptiků ohledně obchodního modelu těchto společností, a zejména toho, jak využívají veřejné peníze prostřednictvím půjček, dotací a přímého financování ze strany vlády a EU.
Sandström, který v rámci dokumentace probíhající „zelené bubliny“ ve Švédsku a Evropě analyzoval průmyslové neúspěchy zelené transformace, uvádí argument, že Stegra je extrémně nadhodnocená – přestože nic nevyrobila. Společnost má sice hodnotu téměř dvou třetin státem provozovaného (skutečného) výrobce oceli SSAB, ale její deficity ji výrazně převyšují. Podobnost se společností Northvolt je ohromující a ukazuje, že ve Švédsku dochází k systematickému selhání v přístupu k údajně nezbytné zelené průmyslové vlně. Sandström byl jedním z nejznámějších kritiků společnosti Northvolt a v březnu s několikadenní chybovostí přesně předpověděl její bankrot s několikaměsíčním předstihem.
Toto systémové selhání se projevuje v neschopnosti stanovit pro tyto zelené společnosti dosažitelné cíle. Lidé, kteří za nimi stojí, jsou zřídkakdy rutinní podnikatelé, ale spíše idealističtí investoři rizikového kapitálu, kteří se chtějí napojit na zelenou vlnu s nápady, které mohou průměrnému novináři a politikovi znít dobře na papíře. Takto se jim podařilo prodat „zelené“ výrobní a recyklační linky na baterie pro elektromobily společnosti Northvolt a stejným způsobem prodali i myšlenku „zelené“ oceli společnosti Stegra. Všechny ty miliardy eur, aniž by se to projevilo ve výrobě, nebo jen velmi málo.
Magnus Henrekson kritizoval vodíkové řešení, na které Stegra sází, jako nesmírně energeticky náročné, mnohem více než běžná výroba oceli. Odhaduje, že výrobní závod v Bodenu v severním Švédsku (další paralela k Northvoltu, který byl rovněž úzce spjat se severním městem Skellefteå a jeho místní ekonomikou) bude kvůli použití vodíku vyžadovat tolik energie, že nejen nepřímo zvýší emise, ale také vytvoří neudržitelnou situaci pro zásobování energií v severním Švédsku.
Stegra navíc trvá na vodíkové metodě, která byla experimentálně zavedena jinými výrobci oceli v Evropě, ale v současné době je například v Německu z ekonomických důvodů postupně ukončována. Zatímco jiné ocelářské společnosti potřebují být ekonomicky životaschopné, Stegra nikoliv – jedná se o politicky atraktivní projekt, kterému se již léta daří tak či onak získávat veřejné prostředky. Až donedávna.
Boden míří do kanálu
Severní Švédsko, Norrland, má řadu ekonomických problémů, kvůli kterým je náchylné k nadměrným slibům podnikatelů, kteří lákají politiky a místní média na pochybné projekty. Politické dědictví zakořeněné sociální demokracie také vytváří neochvějnou víru ve schopnost veřejných investic vytvořit trvalé systémy. Pokud do toho přimícháte ještě rizikové investory, vytvoříte také okleštěnou představu o udržitelnosti, protože to připomíná spolupráci veřejného a soukromého sektoru, která se snad údajně dokáže vyhnout nástrahám, do nichž se mohou dostat pouze veřejné nebo pouze soukromé podniky.
To jsou psychologické a politické důvody neúspěchu zelených projektů ve Švédsku, ale je tu také prostý fakt, že elektřina je v Norrlandu levná, protože právě zde se vyrábí většina energie ve Švédsku. Konkrétně se jedná o obnovitelné zdroje energie v podobě vodní energie a v posledních letech i větrné energie. Různé nedostatky švédské elektrické sítě i jednotného trhu EU způsobují, že Norrland se odlišuje od zbytku Švédska tím, jak je energie levná, a to činí tento řídce osídlený region atraktivním pro nové průmyslové podniky – zejména pro velmi náročný těžký a technický průmysl.
Město Boden, jedna z mnoha obcí na pobřeží, které se potýkají s problémy, si pochvalovalo příchod Stegry neboli H2 Green Steel, jak se jí říkalo v roce 2020. Město, které nyní prochází podobným vývojem jako lokalita Skellefteå, kterou si vybrala společnost Northvolt, nashromáždilo dluh ve výši jedné miliardy švédských korun (100 milionů eur) kvůli investicím do infrastruktury a veřejných služeb, které se nyní pravděpodobně nikdy nevrátí. Ačkoli Stegra nikdy nebyla tak velká jako Northvolt, který čítal tisíce zaměstnanců, stále zde pravděpodobně existují tisíce perspektivních pracovních příležitostí, které byly Bodenu slíbeny, ale nikdy nebyly splněny.