Subscribe
Ochrana životního prostředí a krajiny byly v minulosti hluboce konzervativními hodnotami. Samotný pojem „ochrana“ v sobě zahrnuje odpovědnost, kterou máme jako správci naší země, naší přírody a budoucích generací. V posledních letech se však evropská environmentální politika proměnila v dogmatickou ideologii – takzvaný Zelený úděl –, která s sebou nese riziko deindustrializace Evropy a ochuzování jejích občanů.
Je na čase zavést nový přístup k ekologické politice, který nahradí katastrofismus a státní dirigismus pragmatismem, technologickou neutralitou a ochranou hospodářské struktury.
Zásadní nedostatek současné evropské politiky spočívá v ukládání nerealistických termínů a zákazů zaváděných shora dolů, jako je například postupné vyřazování spalovacích motorů do roku 2035 nebo drakonické směrnice o zvyšování energetické účinnosti domácností na úkor rodin. Tento přístup planetu nezachrání – vzhledem k tomu, že na Evropu připadá méně než 9 % celosvětových emisí –, ale naopak předává celé strategické trhy Číně a podkopává konkurenceschopnost našich malých a středních podniků.
Pragmatický a konzervativní přístup k ochraně životního prostředí spočívá na třech pilířích:
- Technologická neutralita: Přechod na obnovitelné zdroje energie se nemůže opírat výhradně o solární a větrnou energii. Je nezbytné investovat do jaderné energie nové generace, syntetických paliv, biopaliv a biometanu. Evropa by neměla předem rozhodovat o tom, která technologie zvítězí, ale měla by spíše vytvořit podmínky, v nichž budou moci výzkum a průmysl vyvinout ta nejlepší řešení.
- Ochrana průmyslové a zemědělské suverenity: Evropští zemědělci a chovatelé hospodářských zvířat nejsou „znečišťovatelé, které je třeba potrestat“, ale první a nejdůležitější strážci půdy a krajiny. Zelená politika musí přestat podkopávat evropské zemědělství byrokracií, aby upřednostňovala levné zahraniční produkty, které nepodléhají srovnatelným environmentálním normám.
- Hospodářský růst jako předpoklad: Pouze prosperující a technologicky vyspělá společnost má prostředky na ochranu životního prostředí. Deindustrializace vede pouze k chudobě a sociálnímu úpadku – dvěma jevům, které historicky přispívají spíše ke zhoršování stavu půdy než k její ochraně.
Evropa musí znovu najít rovnováhu mezi ochranou životního prostředí a zachováním své průmyslové a zemědělské civilizace. Skutečná udržitelnost nespočívá v ničení ekonomiky, ale v jejím posilování prostřednictvím inovací a respektu k identitě našich regionů.
Giuseppe Arnone.