Nejnovější irské protiteroristické právní předpisy

V Dáil Eireann se nedávno projednával nejnovější irský legislativní návrh v oblasti boje proti terorismu (Criminal Justice (Terrorist Offences) Bill (Amendment) 2025). Samotná debata byla fascinující, i když často ostrou záležitostí, kdy zastánci i odpůrci zákona často hovořili, jako by se jednalo o dva zcela odlišné legislativní návrhy.

Za vládu návrh zákona předložil ministr spravedlnosti, vnitra a migrace Jim O’Callaghan. Zcela jasně nastínil, že deklarovaným cílem návrhu zákona je posílit irský protiteroristický rámec jeho sladěním se směrnicemi EU a řešením moderních hrozeb, jako je kyberterorismus a zahraniční terorističtí bojovníci.

V průběhu debaty na půdě Dáilu se však ukázalo, že pro mnohé z opozičních lavic se v zákoně stírají hranice mezi posilováním národní bezpečnosti a omezováním základních svobod, zejména svobody projevu.

Ministr O’Callaghan označil návrh zákona za „významný krok vpřed při zajišťování toho, aby irský protiteroristický rámec byl robustní a vyhovoval svému účelu tváří v tvář moderním teroristickým hrozbám“. Samotný právní předpis zavádí nové trestné činy, včetně cestování za účelem terorismu, přijímání výcviku pro terorismus a napomáhání takovému cestování. Nově také definuje veřejné podněcování k páchání teroristických trestných činů, výslovně kriminalizuje oslavování terorismu a některé kybernetické útoky, jejichž cílem je způsobit rozsáhlé škody, klasifikuje jako teroristické činy.

Tyto změny vyplývají z transpozice směrnice EU o boji proti terorismu z roku 2017 (2017/541). Tuto směrnici lze užitečně zařadit do širší strategie EU pro boj proti terorismu, která se sama výrazně vyvíjela od počátku roku 2000, kdy se zvýšily obavy ze zahraničních bojovníků vracejících se z konfliktních oblastí, jako je Sýrie, a také ze stále sofistikovanější teroristické propagandy na internetu.

Ačkoli Irsko mělo podle protokolu č. 21 smluv o EU možnost opt-out, již krátce po přijetí směrnice vyjádřilo svůj záměr se k ní připojit.

Je však všeobecně známo, že přístup EU k boji proti terorismu se neobešel bez vnitřní kritiky. Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) vyjádřila obavy, že směrnice může porušovat základní práva, zejména svobodu projevu.

V této souvislosti FRA výslovně vyzvala členské státy, aby zajistily, že „budou zavedena praktická ochranná opatření a vyšetřujícím orgánům budou poskytnuty pokyny, aby činnost profesionálů, jako jsou novináři, výzkumní pracovníci nebo humanitární organizace, nevedla k jejich zapojení do vyšetřování terorismu“.

Sama Evropská komise uznala, že je obtížné prokázat legislativní záměr a zajistit nediskriminační uplatňování, zejména pokud jde o krajně pravicový extremismus. Více než 20 členských států čelilo řízení pro porušení právních předpisů kvůli neúplné implementaci směrnice, což podtrhuje její spornou povahu. Náměstkyně Catherine Connollyová tyto problémy zdůraznila a poznamenala, že směrnice „byla zavedena bez dodržení základních postupů“ a je „velmi problematická“, zejména pro své vágní definice a potenciál kriminalizovat legitimní protesty.

O’Callaghan zdůraznil úlohu návrhu zákona, která umožní zapojení Irska do rozšířených protiteroristických sítí EU, jako je modernizovaný systém řízení případů Eurojust, který usnadňuje přeshraniční vyšetřování. „To v konečném důsledku povede k tomu, že bude zabráněno více teroristickým činům a více teroristů bude postaveno před soud,“ ujistil.

Zastánci vlády, jako například poslanec Joe Neville, tvrdili, že návrh zákona je pragmatickou reakcí na měnící se svět. Vyzdvihl zejména jeho zaměření na „ochranu mladých lidí, zaměření na raná stadia radikalizace, umožnění proaktivního jednání policejních složek, boj proti kyberterorismu a potírání extremistické propagandy“.

Odmítl také obavy opozice a tvrdil, že cílem zákona není „vyvést z hospod lidi, kteří zpívají písně“, ale „učinit naši zemi a ulice bezpečnějšími“. Podle Nevilla jsou ustanovení návrhu zákona, jako například považování náboru nezletilých za přitěžující okolnost a kriminalizace oslavování terorismu online, nezbytná pro boj proti hrozbám 21. století, jako je kyberterorismus a online radikalizace.

Nejspornějším ustanovením návrhu zákona je pravděpodobně § 3, který nově definuje veřejné podněcování ke spáchání teroristického trestného činu tak, že zahrnuje „oslavování (včetně chvály nebo oslavování) teroristické činnosti“, pokud existuje „důvodná obava“, že by takové jednání mohlo vést k terorismu.

Kritici během rozpravy, včetně opozičního poslance Matta Carthyho, nazvali tuto klauzuli „Kneecap clause“ a uvedli paralelu s trestním stíháním Mo Chara z irské rapové skupiny Kneecap ve Spojeném království za vyvěšení vlajky Hizballáhu během vystoupení.

Carthy varoval, že široké znění ustanovení „by mohlo vést k obviněním z politického aktivismu a legitimní svobody projevu“, a uvedl příklady z historie, kdy by uctění památky osobností jako Bobby Sands nebo Nelson Mandela mohlo být vykládáno jako oslava terorismu. „Je třeba si položit otázku, proč bychom chtěli takové ustanovení zahrnout do zákona tohoto státu, když víme, že by takové ustanovení mohlo být zneužito a zneužito,“ argumentoval.

Poslanec Paul Murphy zašel ve své kritice snad nejdále, když návrh zákona označil za „velmi vážný útok na svobodu projevu a právo lidí protestovat“. Murphy varoval, že solidarita se skupinami, jako je Palestinská akce, která v současné době ve Spojeném království čelí zákazu činnosti, by mohla být kriminalizována. „Žijeme v převráceném světě, kde jsou ti, kdo se snaží zastavit genocidu, stíháni za terorismus,“ prohlásil Murphy a zdůraznil, že návrh zákona může být namířen proti aktivistům, kteří se staví proti státním akcím, jako jsou například izraelské operace v Gaze.

Ministr O’Callaghan zase důrazně hájil návrh zákona, zejména jeho § 3, a tvrdil, že je úzce zaměřen pouze na osoby, které mají jasný úmysl podněcovat terorismus. „Někdo se ani nedostane do parametrů tohoto trestného činu, pokud to, co dělá, nedělá s úmyslem podněcovat osobu k páchání teroristické činnosti,“ trval na svém.

Irskou legislativu dal do kontrastu s britským zákonem o terorismu z roku 2000, který umožňuje stíhání za pouhé vzbuzení podezření z podpory zakázané organizace. O’Callaghan se výslovně zabýval případem skupiny Kneecap a prohlásil: „To, za co je skupina Kneecap stíhána ve Spojeném království, by se u nás nestalo,“ protože jednání skupiny postrádalo úmysl podněcovat terorismus.

Zajímavé je, že se debata dotkla i širších otázek důvěry v bezpečnostní operace, přičemž poslanec Alan Kelly z Labouristické strany připomněl případ Evana Fitzgeralda, mladého muže, který si vzal život po operaci policie, při níž byly kontrolovaně dodány vyřazené zbraně.

Kelly zpochybnil nezbytnost operace a tvrdil, že u soudu byly podány zavádějící důkazy, což podkopalo důvěru v soud. „Neexistují žádné legitimní okolnosti, kdy je soudní moc záměrně udržována v nevědomosti zavádějícími důkazy,“ prohlásil a vyzval k úplnému vyšetření. Tento případ zvýšil obavy z možného zneužití rozsáhlých bezpečnostních pravomocí podle nového zákona.

Nakonec lze říci, že návrh zákona o trestní justici (teroristické trestné činy) (novela) z roku 2025 odráží snahu Irska orientovat se ve složitém globálním bezpečnostním prostředí.

Její zastánci ji považují za zásadní nástroj v boji proti vyvíjejícím se hrozbám, od kybernetických útoků po zahraniční bojovníky, a zajišťují tak, aby Irsko zůstalo odpovědným partnerem v boji proti terorismu v EU. Obavy opozice však nejsou neopodstatněné. Neurčitá formulace „glorifikace“ a subjektivní povaha „záměru“ vyvolávají oprávněné obavy z přesahu, zejména v evropském kontextu, kde jsou práva na protest stále více pod tlakem. Jak upozornila poslankyně Mairéad Farrellová: „Vždy se musím obávat toho, co by mohly udělat budoucí vlády.“

Pro konzervativce představuje návrh zákona klasické dilema: povinnost státu chránit své občany versus právo jednotlivce na svobodu projevu. Přestože ministrovo ujištění o záměru poskytuje určitou útěchu, stín případů, jako je Kneecap, a širší trend kriminalizace disentu v EU vyžadují ostražitost. Irsko musí zajistit, aby se jeho protiteroristické zákony nestaly tupým nástrojem k umlčování legitimních hlasů, aby se nestaly zrcadlem autoritářství, proti němuž se snaží bojovat.