Konec irských hospod?

Irské hospody, kdysi základní kámen společenského života v zemi, prochází rychle se rozšiřujícím útokem na životaschopnost své existence a jejich počet se alarmujícím tempem zvyšuje. To má nejen negativní dopad na jejich roli jako místa, kde se vyjadřovaly, podporovaly a udržovaly klíčové společenské a kulturní tradice, ale také ničivý dopad na ekonomickou životaschopnost tohoto odvětví, jak vyplývá z nedávné zprávy irské skupiny nápojového průmyslu (DIGI).

Z této zprávy vyplývá, že od roku 2005 bylo zavřeno 2 119 hospod, tedy přibližně každá čtvrtá, přičemž ročně jich bylo zavřeno v průměru 112.

Tento trend, který je obzvláště silný ve venkovských oblastech, ohrožuje nejen irské kulturní dědictví, ale také ekonomiku založenou na cestovním ruchu.

Zpráva DIGI, kterou vypracoval ekonom Anthony Foley, ukazuje jasný obrázek. Mezi lety 2005 a 2024 klesl počet licencí pro hostinské v Irsku z 8 617 na 6 498, což představuje pokles o 24,6 %. Nejvíce byly zasaženy venkovské okresy, kde v Limericku došlo k poklesu počtu hospod o 37,2 %, dále Offaly (34,1 %), Cork (32,7 %) a Roscommon (32,3 %).

Naproti tomu v Dublinu došlo k mírnému poklesu o 1,7 %, což podtrhuje rozdíl mezi městem a venkovem. Od roku 2019 se tempo zavírání zrychlilo a dosahuje v průměru 128 hospod ročně, přičemž v příštím desetiletí se bez zásahu předpokládá uzavření dalších 600 až 1 000 hospod.

Krize se však již nějakou dobu připravuje, jak dokazuje podání Irské asociace licencovaných vinařů (LVA) společnému výboru Oireachtas pro média, cestovní ruch, umění, kulturu, sport a Gaeltacht z 23. března 2021.

LVA tehdy poukázala na to, že zatímco dublinský licencovaný obchod, který představoval 30 % irského on-trade trhu a zaměstnával 12 000 lidí před pandemií, čelil během pandemie nebývalým výzvám.

Tradiční „mokré“ hospody, noční bary a noční kluby byly do března 2021 uzavřeny na 372 dní a od 15. března 2020 se v nich nesmělo obchodovat. Hospody s nabídkou jídel na tom byly o něco lépe, od března 2020 do března 2021 byly v provozu pouze 105 dní (28 % času), přičemž vydržely tři výluky a omezující limity pro venkovní prodej. LVA správně předpokládala, že bez výrazné vládní podpory bude mnoho podniků do června 2021 čelit zavírání, které se protáhne minimálně na 15 měsíců.

Krize zavírání hospod v Irsku však není ojedinělým jevem. Odráží širší evropské trendy, i když s jedinečnou intenzitou. Tradiční hospody a bary v celé EU čelí tlaku měnících se spotřebitelských návyků, rostoucích nákladů a regulační zátěže.

Britská asociace pivovarů a hospod ve Spojeném království oznámila, že v letech 2000 až 2020 bylo uzavřeno 29 000 hospod, v průměru 1 450 ročně, což je vzhledem k většímu počtu obyvatel Spojeného království poměrně více než v Irsku. V Německu se počet tradičních pivnic od roku 2000 snížil zhruba o 10 %, což je způsobeno tím, že mladší generace dávají přednost městskému nočnímu životu nebo domácí konzumaci.

Míra zavírání v Irsku, která za 19 let dosáhla 24,6 %, je však ve srovnání se zeměmi, jako je Španělsko, kde se sektor barů a restaurací v podobném období snížil přibližně o 15 %, nebo Francie, kde se zavíralo méně, přibližně o 12 %, velmi vysoká.

Klíčovým faktorem, kterým se Irsko vyznačuje a který je neustále opakován ze strany LVA a nápojového průmyslu, je spotřební daň, která je po Finsku stále druhá nejvyšší v EU.

Spotřební daň z lihovin je v Irsku třetí nejvyšší, z vína nejvyšší a z piva druhá nejvyšší v Evropě. Toto daňové zatížení spolu s 23% sazbou DPH vytváří obrovský tlak na hospody, zejména na malé rodinné podniky ve venkovských oblastech.

Naproti tomu země jako Německo a Španělsko mají nižší sazby spotřební daně (např. německá spotřební daň z piva je zhruba pětinová oproti irské), což umožňuje větší provozní flexibilitu pohostinských podniků. LVA a DIGI tvrdí, že irský sankční daňový režim zhoršuje uzavírání podniků, což potvrzují i vedoucí představitelé odvětví, jako je Donall O’Keeffe, který požaduje snížení spotřební daně o 10 %, aby se podpořila životaschopnost.

Kromě ekonomické perspektivy je však důležité připomenout, že irská hospoda je více než jen místo, kde se pije, je to kulturní instituce. Hospody odedávna slouží jako komunitní centra, která podporují sociální vazby, snižují izolaci a udržují tradice, jako je vyprávění příběhů, hudba a místní setkávání. Ve venkovských oblastech, kde je méně obyvatel a kde je málo společenských míst, může ztráta hospody narušit soudržnost komunity.

Ekonom Anthony Foley uvádí, že zbývajících 6 680 hospod v Irsku je „kulturním a společenským srdcem svých komunit“, které podporují vztahy a snižují izolaci. Jejich uzavření hrozí narušením sociální struktury, zejména v hrabstvích jako Limerick a Roscommon, kde zaniklo více než 30 % hospod.

Trpí tím i cestovní ruch, který je důležitou hnací silou ekonomiky. Hospody jsou základním kamenem globální image Irska a přitahují návštěvníky, kteří hledají autentický zážitek z piva v útulném historickém prostředí. Hrabství jako Kerry (413 hospod), Cork (856) a Donegal (334) jsou na hospodách silně závislá a podporují tak infrastrukturu cestovního ruchu. Ztráta 1 937 hospod od roku 2005 snižuje dostupnost těchto kulturních památek a může odradit návštěvníky. Foley odhaduje, že tento úbytek znamená „o 1 937 míst méně, kde mohou návštěvníci najít a využít služby, jako je jídlo a zábava“.

Přesto je ekonomická daň, která se objevuje, vysoká. Hospody jsou malé podniky, často rodinné, které zaměstnávají tisíce lidí a přispívají k místní ekonomice prostřednictvím nákupů, mezd a daní.

V celé zemi podporuje pohostinství zaměstnanost mladých lidí a ekonomickou aktivitu v městských i venkovských oblastech. LVA ve svém příspěvku pro Oireachtas zdůraznila tento aspekt úlohy tohoto odvětví při snižování nezaměstnanosti mladých lidí, což je prioritou pro oživení po pandemii.

Vysoké provozní náklady, které ještě zhoršuje vládní politika, však tento příspěvek nadále ohrožují. LVA uvádí, že 48 % dublinských hospod nabízejících jídlo hlásilo pokles obchodu v důsledku zvýšení DPH, přičemž 70 % z nich v důsledku toho s menší pravděpodobností najme nové zaměstnance. Zpráva DIGI označuje za hlavní příčinu zavírání podniků „vysoké náklady na podnikání“ a uvádí druhou nejvyšší spotřební daň v EU a 23% sazbu DPH v Irsku. Tyto náklady v kombinaci s problémy, které nastaly po skončení Kovidu, jako je snížený cestovní ruch a změna spotřebitelských návyků (např. zvýšená konzumace alkoholu doma), vytvářejí dokonalou bouři pro venkovské hospody, které fungují s nízkými maržemi.

Výzva LVA k posílení finanční podpory odráží neutěšenou situaci v tomto odvětví. LVA se mimo jiné zasazuje o prodloužení 9% sazby DPH pro pohostinství až po rok 2025, aby se napomohlo oživení. LVA odhaduje, že bez těchto opatření by předpokládaný úbytek dalších 600 až 1 000 hospod v příštím desetiletí mohl dále narušit hospodářskou životaschopnost, zejména ve venkovských regionech.

není pochyb o tom, že rozsah krize vyžaduje vyváženou reakci. LVA a DIGI tvrdí, že rozhodující je zásah vlády, zejména prostřednictvím daňových úlev. Navrhované 10% snížení spotřební daně by mohlo zmírnit tlak na hospody a přiblížit irský daňový režim obdobným státům EU, jako je Německo nebo Španělsko.

Předpokládané, ale v žádném případě ne zaručené snížení sazby DPH pro hospody nabízející jídlo na 9 % v rozpočtu na rok 2026 je krokem vpřed, ale je třeba přijmout širší opatření k řešení těžké situace mokrých hospod, které čelí dlouhodobému zavírání a přísnějším předpisům. Naléhání LVA na odstranění „umělého rozdílu“ mezi hospodami s jídlem a mokrými hospodami po očkování zdůrazňuje potřebu spravedlivého zacházení v celém odvětví.

Kromě daní LVA upozorňuje na problémy, jako je bankovnictví, spory o pronájem, udržení zaměstnanců a odborná příprava, které vyžadují koordinované politické kroky. Pokles spotřeby alkoholu na průměrnou úroveň EU naznačuje, že vysoké spotřební daně již nejsou opodstatněné, zejména proto, že neúměrně poškozují venkovské hospody. Jak upozorňuje Donall O’Keeffe, „jednou zavřené hospody se jen zřídka znovu otevřou“, což znamená trvalou ztrátu pro irskou kulturní a hospodářskou krajinu.

Zavření více než 2 100 hospod od roku 2005 představuje pro Irsko velkou ztrátu. Tyto podniky nejsou pouhými podniky, nýbrž úložištěm tradice, komunity a hospodářské činnosti. Zrychlený proces zavírání hospod po skončení vlády Covid, zejména ve venkovských oblastech, je odrazem souběhu vysokých daní, regulační zátěže a měnících se společenských zvyklostí.

V porovnání s ostatními zeměmi EU prohlubují irské sankční sazby spotřební daně a DPH krizi a znevýhodňují odvětví pohostinství v hospodářské soutěži. Bez rychlých opatření v podobě daňových úlev, finanční podpory a spravedlivé politiky znovuotevření by předpokládaný úbytek dalších 1 000 hospod mohl nenapravitelně poškodit irské kulturní dědictví a ekonomiku cestovního ruchu.

Vláda musí rozhodně jednat a zachovat tuto důležitou instituci dříve, než další obce přijdou o své poslední hospody.