Subscribe
V poslední době výrazně vzrostl důvod švédské středopravice ke kritice EU a jejích byrokratických excesů. To se projevilo v tom, že se evropská středopravice postupně posouvá konzervativnějším směrem, například pokud jde o přechod na zelenou ekonomiku a imigraci. V těchto tématech se různými způsoby posouvá vlna ve prospěch nacionalistů, například tím, že se ambice upravují na realistickou úroveň a uznává se, že některé politiky, které EU po mnoho let prováděla, byly sebedestruktivní. To, že EU v těchto tématech vyhověla požadavkům nacionalistů, pravděpodobně oživilo Unii jako trvalou politickou sílu.
V době rostoucích obav o bezpečnost a připomínání, že reálná politika je v našem světě velmi důležitým faktorem i v 21. století, se však trend centralizace EU v jiných oblastech politiky zrychlil. Nyní je cílem EU evropský energetický trh, který se stále více stává předmětem nadnárodní legislativy. Potřeba odstranit úzká místa v přenosech energie mezi členskými státy EU je vnímána jako zásadní zájem jak pro stabilitu dodávek energie, tak pro elektrifikační úsilí.
Konkrétně chce nyní Evropská komise v podstatě zdanit členské státy, které vyvážejí energii do jiných členských států, spotřební daní z „úzkých míst“ v přenosové infrastruktuře, formálně nazývanou příjmy z přetížení. Tato úzká místa se tradičně objevují podél státních hranic, protože většina národních energetických sítí je vybudována tak, aby sloužila národnímu trhu, přičemž existují pouze vysoce strategické přeshraniční přenosové kapacity. Tato úzká místa, která v praxi fungují jako hranice, musí být samozřejmě překonána podle společného manuálu EU. To znamená, že EU vybíráním spotřební daně z přeshraničních přenosů motivuje k užší integraci evropského trhu s energií tím, že odstraňuje přetížení, ale také tím, že nepřímo zdaňuje přebytek energie produkované jednotlivými členskými státy.
Příjmy z přetížení jsou určeny na financování investičních projektů do energetiky v celé Unii. Reálněji řečeno, jedná se o přerozdělování energetického bohatství z vyspělejších ekonomik do méně vyspělých ekonomik. V severní Evropě jsou tyto typy přerozdělování často popisovány jako obohacování jižní Evropy a ochuzování severu.
Energetická otázka znepokojuje i švédské prointegrační strany
Zde se švédská pravice, která v poslední době považovala za produktivní konstruktivně a aktivně se zapojit do politiky EU, aby dosáhla potřebných reforem v oblasti přistěhovalectví, náhle stává více euroskeptickou – a to nejen nacionalističtí Švédští demokraté, ale i středopravicové strany EPP, Umírnění a Křesťanští demokraté.
Není to však jen nespravedlivé přerozdělování, co je příčinou švédské kritiky. Poplatek za dopravní zácpy se Švédska dotkne neúměrně, protože země je jednou z mála v Evropě, která má několik tzv. nabídkových zón. Výroba a spotřeba energie ve Švédsku je geograficky velmi nerovnoměrná, a proto jsou různé zóny, které mohou udržovat stabilitu místních cen, výhodné pro výrobce energie – a také pro švédský vývoz energie. Pokud však budou tyto přenosy mezi zónami v podstatě zdaněny EU, znamená to, že švédští spotřebitelé budou muset platit více; v podstatě tak zaplatí účet za méně dobře organizované energetické systémy v jiných částech Evropy.
Švédská ministryně energetiky Ebba Buschová z Křesťanských demokratů se již v roce 2024 postarala o určitou slávu, když kritizovala Německo za to, že nezavedlo do své elektrické sítě nabídkové zóny. Jednotný německý energetický trh sice zachovává společné ceny elektřiny v celé zemi, ale zároveň znamená, že pro země, jako je Švédsko, je obtížnější dovážet elektřinu z Německa. Zejména jižní Švédsko je závislé na německých přebytcích, aby mohlo kompenzovat výpadky v době, kdy místní odvětví větrné energie nevyrábí. Selhání energetického trhu EU je v tomto ohledu zřejmé a ve Švédsku se objevilo mnoho otázek týkajících se spolehlivosti dovozu energie z kontinentu.
V pozadí tohoto švédsko-německého energetického konfliktu, který rétoricky vlastně představoval odklon od společného diskurzu mezi Švédskem a ostatními členskými státy EU, je samozřejmě skutečnost, že obě země vyřadily z provozu jadernou energii a příliš spoléhají na energii založenou na počasí. Když v severoněmeckých větrných elektrárnách nefouká, není vítr ani pro švédské větrné elektrárny. Tento problém se Švédsko snaží vyřešit investicemi do nových jaderných zařízení, ale Německo v současné době ne – protijaderné nálady v Německu jsou stále silné, navzdory krizím, které vyřazení jaderných reaktorů z provozu způsobilo.
Ebba Buschová v Bruselu nadále vyjadřuje nespokojenost s politikou EU v oblasti energetického trhu. V březnu vyvolala ve Švédsku titulky novin svým prohlášením na zasedání Rady pro energetiku:
„Ve švédštině máte rčení, kterému se říká „duktig flicka“, hodná holka. No, hodná holka se brzy zkazí.“ Jako důvod uvedla neúměrné náklady, které by Švédsko muselo vynaložit na financování nové daně z úzkého hrdla, kterou zavedla Komise. „[V]ytvořili jsme vnitřní nabídkové zóny. Jsme největším čistým vývozcem čisté energie a elektřiny na obyvatele v EU. A naše elektřina je téměř ze 100 % bez fosilních paliv. A navzdory těmto úspěchům jsme nyní na straně poražených“ – tato slova mohla stejně dobře zaznít z úst švédského demokrata.
Význam tohoto rétorického posunu švédského pravého středu může naznačovat, že EU jde dál, než by si přály i její nejspolupracovnější členské státy. Švédsko bylo jak švédskými komentátory a politiky, tak na mezinárodní úrovni posměšně vnímáno jako naivní aktér dobré vůle v EU. Země je známá tím, že „nadměrně implementuje“ směrnice z Bruselu a její státní správa poslušně interpretuje předpisy Komise tak, aby si zachovala image Švédska jako stabilního partnera v globálních a regionálních záležitostech. Rétorika ministra energetiky ukazuje, že si to uvědomuje, a demonstruje vůli bojovat proti nespravedlivé politice EU způsobem, který švédská vláda vyjádřila jen zřídka.
Proč je energetika pro Švédsko důležitá
Tradičně je jen málo témat, která ve Švédsku vyvolávají protiunijní nálady. Otázky migrace, jako je přerozdělování žadatelů o azyl mezi členské státy pod hrozbou trestních poplatků, byly sice v posledních letech velkým politickým tématem, ale ve skutečnosti sloužily pouze k rozhořčení již tak odhodlaných kritiků EU, především Švédských demokratů a dalších lidí z širšího nacionalistického hnutí. Rozšířené politické obavy vyvolalo také prosazování energetických standardů pro budovy ze strany EU, které bylo odsuzováno jako politicky nařízené renovace domů, včetně soukromých, na náklady majitelů. Tato otázka však byla natolik všeobecně kontroverzní, a to i v mnoha jiných zemích EU, že byla i s pomocí levicového křídla smetena ze stolu.
Otázka poplatků za dopravní zácpy je jiná. Švédsko je do značné míry jedinečně postiženo, a to přesto, že země, jak upozornila Ebba Buschová, je již na špici v oblasti zelené energie a účinnosti, přičemž zaplatila cenu za to, aby se tam dostala. Dostat se do hledáčku trestů ze strany EU za to, že se snaží plnit klimatické cíle Unie a integraci trhu, namísto toho, aby bylo chváleno, je příliš i pro obvykle prounijní středopravici. Jak ve volbách v roce 2022, tak ve volbách v roce 2026 jsou ceny energií a životní náklady obrovskými politickými tématy. Vláda musí správně identifikovat zdroj blížící se švédské „energetické chudoby“, a to nejen pro účely volební kampaně, ale i proto, že politici mají povinnost rozbít iluzi, že integrace do EU je pro Švédsko pouze čistým přínosem. Ve Švédsku, zemi, kterou mnozí liberálové dlouho považovali za samozřejmost, by v důsledku tohoto nespravedlivého zdanění energie mohlo ochladnout nadšení pro evropskou mnohostrannou správu.